Myšlenka na kterou nemohu přestat myslet…

Leckdy se bavíte a povídáte si s někým hodiny a hodiny a někdy s někým prohodíte jen pár minut, nebo jen hodinu svojeho času a dá Vám to mnohem víc prozření a nových nápadů a myšlenek, které jste doposud neměli a nenapadlo by Vás na ně pomyslet.

Stačí jeden hovor s člověkem se kterým jste dlouho nemluvili a nebavili se, někdo blízký s kým jste si dříve hodně rozuměli a časem jste se odmlčeli, avšak když jste se znovu začali bavit tak jste si připomněli to, že na přátelství to nic nezměnilo a stále si dobře rozumíte tak, jako dříve.

Však stačí jeden rozhovor a debata o tom, co je pro Vás důležité a že se ten člověk zeptá na Vás a detailněji a Vy se vypovídáváte a jak se tak vypovídáváte tak se Vám ulevuje a dostanete názor a radu takovou, jakou byste nečekali a člověk Vás upozorní na to, co jste normálně přehlíželi a neviděli za chyby a za to, co si vše necháte líbit.

Leccos Vám to otevře oči a uvědomíte si, že vlastně všechno není tak růžové za co jste to měli a že ve své podstatě hodně věcí slevujete, ustupujete a že vlastně můžete žít i jinak a že si sami sebe můžete vážit více.

To vše Vám dá jedna rada, jeden názor a debata s někým sice chvíli, ale naprosto podmětné a o skvělých tématech. Smysluplný rozhovor, který není jen bezduché tlachání o ničem, ale to co má smysl.

A přesně takové rozhovory ve Vás něco zanechají a nechají ve Vás pak něco na co nepřestanete myslet. Třeba tu radu, nebo názor, který Vám ten člověk řekl. A nyní už svůj život nevidíte stejně, ale vidíte ho jinak, jako kdyby Vám on/ona odklopil klapky na očích a najednou nejste stejní, protože vidíte svá slepá negativní místa ve svojem životě, které jste doposud neviděli a nepřipouštěli.

To je jako kdyby Vám ten kamarád/ka našel/la skrytou ránu na těle, která krvácí, ale Vy to vůbec necítíte a upozornil/a Vás na to.

Něco takového, jako kdyby Vás někdo zraňoval celou tu dobu, Vy jste krváceli a neuvědomovali si to, ránu jste neviděli. A pak přišel někdo, kdo Vás na tu ránu během chvíle upozorní.

Je to prostě něco nového, co jste dlouhou dobu neviděli a necítili a když jste si to díky někomu uvědomili slepá místa sami na sobě.

Nemám problém si to přiznat, spíše celým problémem bylo to vidět.

Někdy je k tomu potřeba někoho jiného, abyste viděli to, v čem jste celou dobu robili chybu a nechávali na sobě dopouštět to, co jste nemuseli.

Když to vezmu na svůj osobní příklad, tak jsem se po delší době dala do řeči s blízkým člověkem se kterým jsem se měsíce neviděla a nemluvila. Stačila hodinka času na to, abychom si tak smysluplně popovídali a rozebrali život, vztahy a situace ze života, že mi to dalo hodně.

Dalo mi to, že jsem byla dlouhou dobu zaslepená a myslela si, jak úžasně žiju, přitom jsem si spíše nechávala určovat o svojem životě. A teď stranou nějaké souzení mých přátel, či známých, ať to vypadá jakkoliv, ještě vím co jsem zažila a vím, že to pro mě bylo dobrým poznáním sama o sobě, odkrylo to moje slepé místo a slabinu na kterou jsem se nechávala utáhnout.

Vím to a přiznám si to. Tu sebeúctu sama k sobě si musím posilnit a věřím, že to bude lepší a jak došlo na jeho slova „Když se mu postavíš, bude zle.“ Skutečně bylo a začínalo být, je to znát. Avšak vlastní život a sebeúcta je mi prioritní.

A to, že bych k sobě měla mít sebeúctu, to je pravda, měla bych a budu mít. Neměla jsem, ačkoliv jsem žila v tom přesvědčení, že mám.

Spoustu věcí mi padla co jsem si o sobě myslela. Nelze nikoho vlastnit, nelze o někom rozhodovat, nelze o někom říct, že nemá svůj vlastní názor. Každý je svůj a i když se někdo chová ovlivnitelně, tak vždy tak jedná na svou vlastní zodpovědnost a on/ona musí si následky za své jednání odžít, není na tom nic tragického, takový život je a člověk to zvládne.

Každý má svou volbu a jsem toho názoru, že nikdo by neměl za nikoho rozhodovat, každý je tu důležitý tak, jak je a každý má tu zodpovědnost sám za sebe.

Není výmluvou to, že je někdo ovlivnitelný, nebo že je nezodpovědný, nebo něco takového. I kdyby se tak člověk choval, tak ten svůj vliv a hlavu má svou a zodpovědnost za sebe též, záleží jak s tím naloží a bere sám sebe v potaz a jako prioritu.

Nikdo by si neměl nechat ubližovat, nebo nechat za sebe rozhodovat. A já jsem právě urobila tu chybu, že jsem nechávala za sebe rozhodovat a moc se přizpůsobovalo, až jsem nemusela, moc jsem poslouchala a moc jsem uzpůsobovala i život tomu, kdo chtěl stále víc a víc až to zasahovalo moc.

Časem jsem se přistihla při tom, že už uvažuji jako ten dotyčný a že si v hlavě promítám jeho názor, ale nikoliv svůj a to vím že bylo špatně. Prioritně se chci rozhodovat sama za sebe a rozhodovat já to co si koupím, co mi jak bude užitečné, do čeho mám investovat, čemu se věnovat, s kým se bavit, kam chodit a co činit a co navštěvovat na internetu. Přesně tak, o tom si rozhoduje každý sám a i já bych měla.

Co si o tématu myslíte Vy? Co si myslíte o mém jednání?

 

Zdroj obrázku: NILS KÅRE BØE. iTro.no [online]. [cit. 6.4.2018]. Dostupný na WWW: https://itro.no/ibibelen/da-jesus-reddet-livet-mitt/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.