Na co čekat?

Na co čekat a odpírat si? Čekat, že zítra snad bude svět lepší? Světlejší? Vhodnější? Příznivější? Zdravější?

Čekat, že zítra a další dni bude najednou více všeho a víc času? Na co? Kde bereš tu jistotu? Kde bereš tu vyhlídku?

Vidíš před očima, jak se čas krátí, jak se to zas všechno vrátí, tam kde to kdysi bylo a jak bude času méně. Vidíš to před sebou, rozčiluješ se nad tím, jsi agresivní a vulgární. Co jako čekáš, že se stane? Když to víš a uvědomuješ si, co a jak je, tak proč neuděláš tu hezkou věc, kterou můžeš udělat? Proč jen civíš do toho všeho a čekáš jako na co? Víš, co já chci a víš co chceš ty. A přitom stále to neuděláš a čekáš. Na smilování asi, nebo nevím, nechápu to. Víš, v jakém jsem rozpoložení a co mám před sebou, víš jak se cítím, proč mi nedopřeješ něco krásného? Místo toho jen tupě čekáš a neděláš vůbec nic, nepohneš se ani o krok, ani neuděláš nějakou změnu, po které dychtím. Vše by se mi mnohem lépe zvládalo.

A ne ty jen stojíš a čekáš, neděláš vůbec nic a já ti povím proč, sice tě nechápu, ale vím čím to je. Jen se všeho bojíš, ze všeho si podělaný a proto neděláš nic. Ne aby si se zvednul z hýždí a využil krásný čas, který se nyní skýtá a využil jej naplno, plnými doušky. Neřešilo by se nic okolo, co se spekuluje a co kolem děje, prostě by se to vypustilo z mého a tvého vesmíru. Byl bys klidnější, neřešil bys to, co stejně neovlivníš a udělal bys dobrý skutek pro mě, že bys mi splnil přání o které jsem poprosila.

Ale ne, to bych to chtěla moc jednoduše a logicky. Ono se to právě musí typicky mužsky udělat nelogicky, že ano? Čekat na smilování odkud asi spadne, z jakého mráčku, celé dni nedělat nic, jen to co doposud a vlastně šetřit se a jen se válet. A povím na co. Na velké lejno, aby člověk promrhal drahocenný čas, který už v takové míře nemusí získat. To je mužská logika, že?

Avšak já ti na tohle kašlu, seberu si a udělám si ten krásný čas podle sebe, jen si klidně lež a šetři se ze strachu ze všeho. Já se bát nebudu a vytvořím si krásně strávený čas, dokud to takhle je nádherné, než to zas změní a budu v tom koloběhu. Vychutnám si to až nechutně moc, protože tohle je super příležitost a je mi jedno, kdo a jak žije a kdo co si pomyslí. Málokdo přizná, že je fakt spokojený v životě, nebo že měl krásný den, je zvykem si jenom stěžovat a něco kritizovat.

Nebudu se utápět ve strachu z něčeho, nebo ve strachu z toho, abych něco zvládla, fakt ne. Kdy jindy to zvládnout než nyní? Zítra, za týden už nemusím mít tolik času, tolik sil a budu starší. Teď jsem nejmladší ve svém životě a kdy mohu udělat ty všechny bláznivá přání a veselit se.

Na strach nemám osobně čas a ani prostor. Není důvod, díky strachu bych nebyla spokojená a šťastná, co by mi to dalo?

A vážně si přeji, aby bylo tímhle vidno, jak tohle čekání na něco v budoucnu, že se něco samo od sebe zlepší nebo samo vylepší, že je úplně stupidní a k ničemu, je to jen mrhání časem a životem. A já nechci ztratit ani hodinu ze svého života nějakým podělaným zbytečným čekáním a strachem. A mé jednání není nezodpovědnost, to vůbec ne, tu nepodporuji. Ale jen zdravé užívání si volného času, který nemusím strávit sezení na zadku.

Proto si myslím, že je zbytečné a k ničemu čekat, sedět, bát se a být připodělaný v gatích a neužít si krásný čas, když se k tomu situace nádherně vybízí. To je podle mého názoru úplná hloupost.

A je mi jedno, jak to vypadá, ale je to pro mě hloupost. Žádná výmluva mi tohle nevyvrátí, byla by jen ze strachu a připodělání.

A ano tohle mi vážně vadí a dokážu takhle odejít a už se nevrátit k člověku, nemám ráda mrhání časem, mrhání životem. Protože to je to nejcennější co člověk má. A když někdo, kdo ještě nežije váš život, si tohle dovoluje mrhat vaším časem, tak upřímně kdyby to šlo tak takového člověka sesekám do rudých hýždích měchačkou jako za starých časů a pak by mu nasolila ledovou sprchu, aby se vzpamatoval a došel k sebeuvědomění. Protože nikdo jiný nemá právo rozhodovat o tom, jak strávím svůj čas, ten byl dán mě a oni mají zas svůj čas a já si ten svůj chci užít naplno a ne se podřizovat něčímu strachu. To, že někdo mrhá svým časem je jeho problém, pokud to nechce po mně, dělat to samé tak je mi to jedno a ať si žije jak chce.

Avšak když to chce i po mě, tak to bych vytáhla tu měchačku a už bych jela těch 25 pořádně hbitých na holou a ledovou sprchu. A pak bych odešla a stejně si ten čas užila dle svého a jela radši na vlastní pěst než někoho dlouhatánsky přemlouvat, abyste se nakonec dozvěděli, že stejně nebude ochotný. Tak jako na co čekat?

Zdroj obrázku: WIKIHOW.CZ. Wikihow.cz [online]. [cit. 19.2.2021]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-%C5%BE%C3%ADt-v-p%C5%99%C3%ADtomn%C3%A9m-okam%C5%BEiku