Na lynči

Ano, na lynči, skoro pořád. Můj život skoro nikdo nechápe, nechápou moje rozhodnutí a moje činy. Vůbec, všichni si klepou na čelo, proč to dělám, proč držím, proč vytrvávám. Podle nich bych se na to měla vykašlat, vzdát to a jít dělat jiná rozhodnutí a jiné činy, měla bych asi podle nich sedět doma na zadku a nic nedělat, jen sedět a řešit blbosti na sociálních sítích nebo v životě.

Rozhodně neříkám, že můj život je ideální, má spousty trhlin a dokážu říct, že nejsem spokojená v tuto chvíli, kdy tento článek píšu se svým životem, spoustu věcí bych ideálně změnila. Není to ono, ale zas si říkám, že jsem vděčná, že aspoň je to takhle, že vždy může být hůř a proč si dobrovolně škodit, uvádět se do stresových situací a přidělávat si starosti teď, když už těch starostí je dost. Co takhle uklidnit a vyřešit jednu věc a pak řešit další? A co takhle všechno třeba vyřešit v klidu s chladnou hlavou a pořešenými současnými problémy?

Podle mě mnohem lepší. Ale ne takhle to vidím jen já a fakt jen já. Připadám si jak jediný kvíteček v louce plné trávy. Nebo jako jediný vlčík v lese, kde je spousty všech jiných druhů zvířat. Já uznávám, že nemám ideální život a že je spousta věcí, které by se měly změnit, já to beru a nehraju si na nic dokonalého. Jen si prostě říkám, že ano jsou problémy, ale nemusím si jich dobrovolně z nepřirozené hrdosti dělat ještě víc. Já ti ani nevím jestli mě tohle trápí, že mi teď nikdo nerozumí a nechápe, víš že nevím. Na jednu stranu si říkám, kurňa kam všichni dali oči a proč mě mají za hlupaňu. Proč když jednám podle svého rozumu a pocitu zodpovědnosti ke svému životu a životu mého blízkého člověka. Přitom já žiju podle svého přesvědčení, rozumu, intuice, tak jak cítím, že je správné. Co považuji za správné tak tak konám. Neříkám, že je to jednoduchá cesta, vůbec není jednoduchá, ale vím a cítím, že je správná a že mi aspoň pomůže ustabilnit život do té fáze než se vyřeší hořící problémy v tuto chvíli. Já neříkám, že tam, kde jsem budu na věky věků, nebo že tímhle tempem budu žít věčně, vůbec ne. Velmi si přeji, aby se to již změnilo a mohla jsem tempo zvolnit, opravdu si to přeji, chci také klid a odpočinek a klidnou mysl. Já se neničím a nehuntuji dobrovolně, protože bych měla sebezničující sklony to opravdu ne. Ani si tím nechci přitahovat na sebe pozornost.

Ale ne tohle už nikdo nevidí, že mě k tomuhle všemu táhne zodpovědnost, pocit správného a dospělého uvažování vůči svému životu i vůči životu mého blízkého člověka. Ne, nevidí to, pro ně jsem prostě hlupaňa, která hazarduje a dělá ze sebe blbce v práci, v životě a asi všem. Prostě pro ně žiju hloupě, ale nevidí ty důvody, které mě k tomu vedou. Že třeba chci mít stabilní práci aspoň po nějakou nezbytnou dobu, než se situace blízkého člověka vyřeší a ustabilní. A že chci mít z čeho žít, abych se o sebe mohla postarat a případně i o blízkého člověka kdyby se cokoliv ještě dalšího hrozného stalo. A že ano chci léčit a pečovat o své zdraví a zatím to dělám tak, jak nejlépe umím a jaké jsou mé možnosti. Jen prostě chci vyřešit jedno a pak vyřešit další. Chci pokud možno co nejvíc klidu do svého života a do své psychiky, protože se z toho chaosu nechci pobláznit tak, že bych pak nebyla schopná tu situaci řešit a nechci pak denně vydýchávat úzkostné stavy a strachy z toho co bude. Nechci se složit psychicky, proto na to jdu systematicky a postupně. Ano, když mi vypne zdraví, nebo neudržím práci fajn, přijmu to, stane se to a přijde to, ten nahoře ví co dělá a co je pro nás všechny správné. Avšak pokud mě nikdo nevyhazuje a můžu důstojně žít, tak proč si to neudržet aspoň do té chvíle, než se vyřeší jiné věci a životní krize mé blízké osoby. To je teď pro mě momentálně velmi důležité a snažím se být co nejvíce nápomocná. A takhle to cítím. Ale hlavně, že jsem ta hlupaňa já, přitom mě k tomuto rozhodnutí vydržet a být oporou vedou velmi čisté důvody, upřímný zájem.

A nikdo to teď momentálně nevidí a nechápe, že vlastně mé důvody a pohon je naprosto upřímný a čistý. Avšak budu doufat, že to časem lidi uvidí a pochopí. Pochopí, že mě žene pocit zodpovědnosti, upřímného zájmu a starosti a že chci být podporou a ne ještě potopit sebe.

Zdroj obrázku: ZUCKERBERG, Mark. Facebook.com [online]. [cit. 8.4.2022]. Dostupný na WWW: https://m.facebook.com/negativismus/photos/a.312259926229910/312259906229912/?type=3