Nech mě si to vyřešit

Tak se to hold, vše podělalo, jde to mimo Tvou kontrolu, já to nečekala, že se to stane. Ale stalo, je to tu, řeším to jak nejlépe umím.

Chápu, že tě můj asi velmi klidný a flegmatický způsob rozčiluje, či vadí, ale pochop, že tohle je čistě moje věc a chci aby to tak i zůstalo. Není to tvůj problém a děkuji, že mi chceš pomoci. Ale to, co mi nabízíš, není pro mě dobrá pomoc, tím mě zabiješ rovnou a já už nebudu moc s tebou nikdy promluvit. Nedalo by mi to nic pozitivního.

Nemá tě to co rozčilovat, nemá ti to, co vadit, prostě jsem se jen obrátila a šla jinudy. Je to takový problém to pochopit?

Můj problém za který si nesu odpovědnost a já to tak beru, nikoho za to nevidím jen sebe, že jsem to nechala tak dlouho vyhnít a zajít daleko, proto to takhle vypadá, tak jak to vypadá. Vím, že je to moje asi nezodpovědnost, že se tenhle cirkus děje a nejvíc to odnáší právě moje nervy, tak nechápu proč Tebe to rozčiluje a proč to má ubližovat nejvíc Tobě, když to nejvíc ubližuje mě, protože mě se to jako středobodu týká.

I když je mi někdo tak blízký v mém životě, že je mou téměř součástí tak mi nemá co zasahovat do řešení mých životních situací, nebo do mých rozhodnutí. Já přeci nemám špatné způsoby a ani špatné myšlení.

Myslíš si, že uvažuji špatně a že jen Tvůj buranský „mačo“ způsob je jediný, který funguje, ale robátko dovolím ti říct, že není a nefunguje. Tohle fungovalo v minulém století, kdy bylo zvykem, že se lidi jako negramoti bili hlava nehlava a nepřemýšleli nad jiným humánním způsobem, působili si tak bolest nejen fyzickou, ale i duševní a to hlavně svým nejbližším.

Proto s díky tvůj způsob odmítám a řeším to po svém, v klidu, diplomaticky a i trochu flegmaticky. Takhle to jsem prostě já a když si mám život podělat, tak aspoň podělat po mém způsobu. Protože nebudu nikomu nic vyčítat, ale možná tak jen sama sobě, ale budu z toho mít dobrý pocit, že jsem zkusila své tehdejší nejlepší řešení na jaké jsem přišla.

Děkuji za radu, ochotu a tvůj čas, ale nejlíp mi pomůžeš, když mě vyslechneš, necháš si vykecat díru do hlavy a řekneš jen, že věříš, že dělám správné rozhodnutí a ať se rozhodnu dle sebe. To mi pomůže nejvíce, žádný vnější vliv, žádný tvůj zásah, protože ty víš, že pak ubližuješ i mě, když bereš otěže do svých rukou, víš že mi to trhá kůži zaživa.

Prostě a jednoduše dej veškerou víru, která ti zbyla do mě a věř mi, že jednám dobře. Nepodceňuj mě, nesrážej mě, nenechávej mě v zákrytu, já to umím vyřešit a umím to i dokázat.

Protože lidi jsou různí a každý se staví ke všem jinak, každý jinak smýšlí. A to co si myslíš, že je nejlepší už dávno se nenosí, trochu si v tom zaspal dobu, ale nekřivdím ti.

To, co si podělám tak si taky v klidu vyřeším, systematicky a po svém, chci klid a tiché vytracení se do ztracena.

Protože prostě nechci už další boj a rozjitřené emoce, které pak bolí, jen bych to chtěla to všechno tak nějak vytratit do šumu a do tmy, aby už výkřiky nebyly slyšet a odlesky zanikly.

Takový tichý odchod, bez emocí, bez hledání se, bez vynucování pozornost, bez přemlouvání a nějakých osobních manipulativních řešení. Protože jsou zbytečné, stejně bych jen slyšela o něčem s čím nesouhlasím a pro, co se nikdy nerozhodnu. To je jak hovor za účelem marketingu, víte, že nic nechcete a neobjednáte si tak na co jej zvedat a ztrácet jejich a svůj čas, když stejně odmítnete, akorát jim marníte snahu, práci a čas.

Jen mě nech žít po svém a nemíchej se mi do toho, schopná jsem. Není to tvá starost, pokud by to bylo tvoje, tak si to klidně řeš, jak chceš, ale ne před mýma očima, protože já bych to nechtěla vidět.

Avšak když je to můj problém tak připravím já únikovou cestu a věřím, že uspěju. Tentokrát se tomu už stavit nechci, protože kdykoliv jsem se tomu postavila z očí do očí, tváří tvář tak mi to nepřineslo nic dobrého, jen bolest na srdci, zklamání, další ránu a zbytečně prodloužené trápení.

Ostatně v tomto mám spousty zkušeností, takže se neboj že dojde k odhalení, protože ti lidé ani netuší jaká tajná místa znám a kam se chodívám schovat. Jako dítě jsem se vždy uměla schovat a tohle mi zůstalo. Tak pojď se mnou a následuj mě, schováme se a budeme tam dělat blbiny, nikdo nás neuvidí, jen spolu. Budeš moc spát jak dlouho chceš a já ponocovat jak jen budu moci, v pohodlí a klidu, bez tohoto vnějšího přičinění. Přeci jen takhle jsme byli šťastní a klapalo to.

Zdroj obrázku: DESIGN PICS. Fotosearch [online]. [cit. 22.5.2020]. Dostupný na WWW: https://www.fotosearch.cz/DSN103/1769607/