Prázdný výraz, zahleděnost do jednoho místa, nedokážu se profesionálně usmívat a říkat, že je to v pořádku.
A když jsem v té vší společnosti a bavím se, mám prázdný výraz. Je to vidět a prý jakože někoho v dáli hledám, ale nehledám nikoho konkrétního očima. Spíš civím do prázdna a jako kdybych se zpovídala tomu nahoře, aby mě vyslyšel.
Potřebuji nějakým jedinečným způsobem dát najevo, to že takhle to necítím, že je to celé jinak. A že všichni okolo se mýlí. Jsem tu snad jen já a můj svět ve kterém žiji, vidím to tak jen já, anebo se jen já mýlím? Proč ale cítím intuitivně něco jiného, svého, pravdivého, proč prostě cítím, že to není v pořádku. Byla jsem jen smetená ze stolu, jako další nezajímavý kus, anebo se jen prostě někdo nechtěl zabývat?
Nechtěl hledat odpovědi na které se několik měsíců ptám a zoufale hledám, zkouším a čenichám odpovědi na moje otázky. Pro všechny jsem chodící robot, který funguje na nabití přes pár hodin/minut spánku a pak funguje jako robotický optimismus a chodící motivační řečník. Nikdy jsem si nemyslela, že svou pracně vybudovanou roli budu tak nenávidět. Proč jsem se jen pro ostatní stala nesmrtelnou, nepolapitelnou, nerozhoditelnou? Chtěla jsem zesílit v životě mockrát, ale spíš ve svých očích a ve své mysli, avšak nemusí mě tak brát všichni. Neznám pomalu člověka, který by se mi podíval do mého prázdného výrazu a slušného vystupování, vzal mě za ruku a řekl mi „vím, že nejsi v pohodě a chci ti pomoci.“. Jediný člověk, který si věří a vidí se tak, jak opravdu jsem, jsem já a asi ještě parťák. Víc nevidím a necítím, že by někdo viděl víc než jen mou „nesmrtelnost“. Všichni okolo jsou tak krásně zranitelní, je to krásné, je vidět, že jsou nedokonalí lidé, proč jen já v očích nejsem taková krásně zranitelná, lidská. To se jen tak já vidím, že jsem zranitelná tak jako každý jiný. Jenže já když něco řeknu, že mi něco je, trápí, nebo že mám problém, nikdo to nebere vážně. Smete se to ze stolu, že to nic není, že „to bude dobrý“. Ale ono nic není dobrý. To je jen ukolébavka, aby se o to nemuseli zajímat. Nebo možná proto, že nechtějí věřit, že jsem také jen člověk s problémy a starostmi a že někdy taky potřebuji pomoc. Asi ne, všichni ostatní mohou krásně řešit problémy a být bráni jako lidé, ale asi já ne. Nezávidím nic a nikomu, jen mě bolí ten pohled sama na sebe, když jsem jediná, kdo se vidí fakt opravdově tak, jak jsem a jak vím, že něco není v pořádku, ale není mi uvěřeno. Překonávám se a beru kde se dá sílu a psychickou odolnost na to se tomu postavit, tomu problému na který hledám řešení, ale stavím se tomu tak, že to stejně nikoho nezajímá a pro všechny je to v pořádku. Nevyslyšení, nepochopení a já nevím co všechno pod tím pojmem si představíš.
Jestli tohle někdy budu osobně vyprávět tak se asi rozbrečím. Vždy když si vzpomenu na ten den a tu bolest se kterou jsem to prožívala ten den. A i přes to vše jsem musela fungovat, normálně šla do práce, komunikovala s lidmi, s ostatními se bavila naprosto v pohodě, jako kdyby nic.
Když jsem to komukoliv řekla, smetlo se to ze stolu a neřešilo, hned převedli řeč jinam. Neoptali se, jen oplkaná odpověď „to bude dobrý“. Co když to prostě není dobrý a moje intuice je správná? Co když mám pravdu já? Kurňa žiju se sebou takových let, každý den a každou noc, znám se nejlépe, nemůže mě soudit člověk, který mě viděl 2 hodiny. Ne, nenechávám se uchlácholit, že je to dobré, když cítíš že není. Věřím si a nebudu si nalhávat. Nejhorší je totiž lhát sám sobě.
A proto radši koukám do prázdna, nebo tam „nahoru“ a svěřuji myšlenky a říkám si „slyšíš mě?“.
Zkusme to přirovnat celý tenhle článek k jedné situaci. Je to jako kdybyste si zlomili nohu otevřenou zlomeninou, která je velmi bolestivá a trčí vám to z nohy, je to fakt vidět ano, šli jste s tím k doktoru a ten vám to jen zlehka obvázal lehkými obvazy a řekl, že to bude dobrý, že to sroste, že ta noha se ani nezlomila, jen posunula nad kůži. Zní to hloupě, že? Zkuste se do toho vžít a zamyslet, jak byste se cítili a co byste dělali.
Děkuji.
Zdroj obrázku: LA MARIPOSA. www.kindpng.com [online]. [cit. 13.1.2022]. Dostupný na WWW: https://www.kindpng.com/imgv/hbbbTJo_02-sep-poker-face-hd-png-download/
[…] Zdrojem je zde klik Blog Sáry […]