Nejdřív ti chybí všechno

Když něco změníte a od něčeho odejdete, tak první dni jsou peklíčko, jelikož Vám chybí všechno a nějak nevidíte ty důvody pro které jste odešli. Chybí Vám úplně všechno i to špatné.

Ano, až tak se dá lidská psychika a vůle zlomit do té úrovně, že člověku, který prožíval to zlé tak i to zlé bude chybět.

Jelikož to, na co si lidský mozek zvykne tak, pak začne považovat za normální zvyk a vlastně to i vyžaduje, jelikož je na to zvyknutý, ať už je to dobré, nebo zlé. Náhle když to změníte tak to tomu člověku chybí a i to špatné, najednou ta bolest začne chybět a Vy si připadáte jako hlupák, který neví co chce a co chtěl a proč vlastně odcházel, když to i takhle bolí a možná ještě víc.

A taky si připadáte jako hlupák, jelikož jak můžete někomu říct to, že Vám vlastně chybí to špatné, jak vlastně může člověku chybět i to špatné na někom, či na něčem?

Asi to lze, prostě asi každá větší změna a zásah do zóny komfortu bolí, než si člověk zvykne a přijme novou situaci takovou jaká je.

Když někoho opustíte pro to, že jste s ním nebyli šťastní a ten člověk Vám i ubližoval tak fakt ty první dni Vám chybí i ta bolest, kterou způsoboval. Normálně nelžu, já si to u sebe nedokážu vysvětlit, jak to bylo u mě možné, když jsem tohle pocítila. Náhle jsem si připadala jak hlupák, protože obvykle člověku chybí to dobré, že jo? Avšak mě chybělo všechno jak to dobré tak to zlé, připadala jsem si jako člověk bez žádného pudu sebezáchovy a sebelásky vůči sobě. Jako totálně citově závislý člověk, který je zvyklý na leccos a nechá se sebou robit cokoliv, fakt takový submisiv, který urobí to, co je potřeba jen aby byl klid a nikdo se nezlobil.

A ano chybí i to vlastně špatné co Vás tak ranilo, zlomilo a co Vám bralo sil, zvláštní prostě, jako kdyby se lidský mozek nechtěl zachránit? Jako kdyby mi na sobě nezáleželo?

Zvláštní, fakt že jo.

Avšak musím uznat, že když počkáte nějakou dobu, pár dnů, týdnů a měsíců tak tohle vše si sice obrečíte, opláčete a uznáte to, že Vám to všechno chybí, pak se sžíváte s novou situací a postupně si uvědomujete, proč jste to vlastně všechno neudělali už dřív, proč jste vlastně čekali tak dlouho a proč jste to nezměnili už dřív.

Proč vlastně Vám to chybělo, když už není co chybět.

Zjišťujete, že časem a odstupem dnů, týdnů a měsíců už Vám nechybí nic z toho, že to bylo jen naštěstí krátkodobé stýskání si po bývalém. Však naštěstí to pominulo a život jde dál a už mi nechybí nic z toho co bylo. Je to pryč, vzal to čas a díky Bohu a Vesmíru za to, že se tak stalo.

Asi je to opravdu všechno v hlavě o těch zvycích a když si člověk zvykne na to špatné tak i to špatné může chybět, asi ano, dávám tomu za pravdu, kdybych si to na sobě nezažila tak to nesděluji. Ale asi to tak funguje,ta hlava a mozek funguje různými způsoby a to na co je člověk zvyklý tak je fakt, že i to tělo a hlava upřednostňuje.

To na co mozek navyknete tak to bude chtít, ať už je to dobré nebo zlé pro něj a proto existují i zlozvyky. Přesně na takovém principu fungují a proto tolik lidí žijí ve vztazích ve kterých trpí, zažívají pocit naprosté poslušnosti, podřadnosti, nechají si o životě rozhodovat, nechají na sebe sáhnout, nechají se sebou robit to co ten druhý chce a nedokáží odejít právě z toho důvodu, že si nedokáží ospravedlnit to, že by jim chybělo to špatné co jim ten druhý prováděl a s takovým paradoxem se někomu obtížně svěřuje. Protože přeci, jak by někdo mohl pochopit, že Vám chybí někdo, kdo ubližoval, nařizoval Vám co smíte a nesmíte, byl to sobec, manipulant a vše musel mít podle sebe i Vás.

Ano, i takový člověk Vám může chybět, protože k němu máte city a zvykli jste si takhle žít, proto je tak těžké odcházet a proto to tak všechno bolí a chybí, ano, přesně tak. Dává Vám to najevo to, že jste se pustili toho zajetého a robíte změnu, proces změny jako takový bývá i bolestivý, štípe, bolí hluboko v srdci, vyhřezne Vám to takovou pomyslnou díru v srdíčku a to je vše naštěstí dočasné, nezůstane to tak navěky věků, to fakt ne. Aspoň tímhle se můžete uklidnit, že to nebude navěky, ale jen dočasně a když tím vším projdete tak získáte nový náhled do života a uvidíte to, jak Vám změna prospěla a po čase Vám už nebude chybět nic z toho špatného, co jste prožili, nebude, uzavřete to jako minulost, která je zamčená a budete žít konečně tak abyste to štěstí v životě v přítomném okamžiku zažívali a nikoliv se jen těšili na to „až někdy budete šťastní, klidní.“

Jednoho se za sebe takhle podíváte do minulosti a možná zavzpomínáte, řeknete si však, že je tak dobře, že jste tu změnu podstoupili, mnohem lepší než kdybyste nadále byli tam kde jste byli a trápili se. Ano, bolelo to všechno i ta změna, nebyla to procházka růžovým sadem a nebylo to jen takové milé osvobození a krásná změna bez jediné trhlinky. Těch trhlin tam bylo mraky a Vy ani nevěděli zda to zvládnete. Avšak ustáli jste to a díky tomu můžete se nyní cítit šťastně a nenechat na sobě dopouštět to špatné.

Ano, i odchod od zlého bolí, je to podivné, ale pokud jste na to zvyklí tak to boření zvyku bolí a to je ta bolest. Spousta lidí žije v tom v čem nechce žít a to jen proto, že jsou na to zvyklí a bojí se změny, hodně měsíců a let v tom žijí a někteří se nikdy neodhodlají k té změně, protože se bojí že to bude bolet a že to nedají.

Přitom ano, je to bolest, ale ta bolest jednoho dne skončí a po čase Vám to chybět nebude, kdežto, když to ani nezkusíte a neuděláte tak budete žít nadále v bolesti bez zdárného konce a stále přemýšlet o tom „co by kdyby a jaké to bude až budete šťastní.“

Co si o tématu myslíte? Jaký na to máte názor?

Upřímně pokud bych si sama na sobě toto neprožila, nevěřila bych, že až tak může být intenzivní ta bolest a to stýskání po tom co Vám vlastně ubližovalo a bralo sílu do života. Ale o to osvobozující je to, když tím vším projdete, dáte čas a najdete znovu sami v sobě svou sílu, která ve Vás dlouhodobě spala.

Zdroj obrázku: ROBERTSBOX_XO. ONTD [online]. [cit. 16.11.2018]. Dostupný na WWW: https://ohnotheydidnt.livejournal.com/72983309.html