Nejistoto, už mi to stačilo

Nejistoto, už toho mám dost, jsi všude a zároveň ovlivňuješ všechno. Kvůli tobě se takových lidí bojí, nervuje, páchá šílené činy, obává se o sebe nebo o své blízké, nemá rádo život, cítí zlost a negativní emoce. Nejistoto vím, že ne vždy to myslíš špatně, ale co tak vidím pácháš jen zlo v mém okolí a hlavně v mém životě.

Nevidím na tobě momentálně nic dobrého. I když  vím, že máš i svou pozitivní stránku, která může všechno obrátit a převrátit v dobro a z ničeho můžeš vykouzlit všechno. Vím a nezatracuji tě. Jen už jsi mě navštěvovala až příliš často a soužili jsme spolu už nějaký ten měsíc, týden a i spoustu dnů. Do života patříš to bez pochyb, jsi jedna za aspektů života a tvoříš lidem jejich životy, které si volí svými volbami a činy. Vím a nezatracuji tě a neříkám, že nemáš existovat, existuj. Ale už jsem tě viděla a žila s tebou dost dlouho.

Tak prosím už odejdi o dům dál, už bych ráda žila nějaký delší časový úsek spokojený stereotyp a něco na co se dá zvyknout. Už bych ráda měla klid, toužím po klidu, který mě na dlouhou dobu opustil. Vím, že to myslíš dobře, ale prosím už jdi o dům dál, nebo už mi dej tvou kamarádku spolehlivost, která mi ukáže směr a budeme chvíli souznit společně.

Byla jsem smutná, nejistá, vystresovaná, negativní, někdy pesimistická, unavená, vyčerpaná, úzkostná příliš dlouho a cítím, jak se vše na mě podepisuje a cítím, jak už tuhle hlubokou temnou rokli nedávám. Chvíli si myslíš, že o něco usiluješ a jsi téměř v cíli a přijde rána pod pás, která tě srazí na zem, nebo pocitově snad ještě níž než jak si začínal. Všechno ti v tu chvíli přijde k ničemu a to jsi právě ty v mém životě. O něco usiluji a něco chci a bohužel to nevychází, unavuji se pro nic, necítím výsledek, ráda bych se obětovala, ale nevím jak. Ráda bych více pomohla, ale nevím jak, cítím, že je tohle všechno větší než já, něco co nedokážu ovlivnit, co mě pohlcuje do temna, kterého se bojím. Něco, jako kdyby to bylo silnější a valilo mě to směrem, který neznám tak si říkám „jak budu žít, kam mě tohle zavede?“. Všechno se podělává, nevidím naději, jen se propadám do temna nejistoty, kde je vše možné ale nic dobrého tu nevidím, žádnou krásno možnost, která by mi dala naději tu kterou mám na pravé ruce a tu kterou bych ráda pocítila v srdci. Nestíhám pobírat informace, které se ke mně ženou, říkám už jen že chci klid a nevím zda to zvládnu přijmout, cítím se slabě, zraněně, vyčerpaně, na konci vlastních psychických sil. Jsem vážně smutná, nevím zda se z toho oklepu, nevím kam ten můj život směřuje, co Vesmír a andělé jaké mají se mnou plány a jaké mají plány s mými nejbližšími?

Tak moc ráda bych je ochránila, ale už nějak cítím a vidím, že nemám jak, nevidím jak. Nejistoto nějak už moc si řádila, všechno co nějak dobře fungovalo dlouhou dobu a co mě činilo spokojenou není, je taková neurčitá temnota, které se bojím co v ní je, zda tím projít jako peklem a na konci světlo na konci tunelu tmy, anebo v té tmě už zůstanu.

Dlouho jsem věřila, že vše bude dobré a že vše dopadne skvěle, ale pak si se ke mně vrátila a zas si vše zvrátila jinak než jsem chtěla. Poničilo to moje plány a nejen mé. Nevím, co si tím zamýšlela nejistoto, ale vážně teď necítím radost z tvých činů, ani z tvých skutků, necítím nic hezkého. Nemůžu teď ocenit co si provedla s našimi životy, nevidím na tom zlém nic hezkého v tuto chvíli a sepisuji to tu, abych nezkolabovala, musím odsloužit směnu, zvládnout to, ani nevím už pro koho a proč. Asi kvůli své povinnosti, kterou nechci zklamat. Ale nejistoto v životě, už mě jsi fakt už moc dlouho, jdi jinam a dej mi nějakou už konečně krásnou spolehlivost, nebo krásný klid, nevím zda dlouho vydržím tvoje šoky a lekce. Děkuji.

Prosím berte to jako takový vnitřní monolog, který se odehrává uvnitř člověku, kterému se pokazilo něco v co hodně věřil a dělal pro to maximum. Myslel si, že už je v cíli svého přání a ukázalo se, že ne. Všechno se pokazilo a člověk si klade otázky sám v sobě na které nezná odpovědi, nechápe a nevidí momentálně nic dobrého na tom zlém, nevidí ani lekci, ani poučení, spíše se propadá stavu zoufalství a vlastnímu vyčerpání. Inspiroval mě k tomuto článku příběh svou mladých lidí, které znám osobně a jsem s nimi v kontaktu a svěřili se mi co se jim stalo. Z důvodu anonymity jim nechci rušit soukromí, ale chtěla jsem vystihnout jejich emoce, které mě chytily za srdce, když jsem jim naslouchala.

Zdroj obrázku: OTRAVNÝ POMERANČ. Youtube.com [online]. [cit. 11.3.2022]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=HVHkyAsjWZY

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Nejistoto, už mi to stačilo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *