Nejsem tu od toho, aby mi někdo bezdůvodně sabotoval práci

Ano, to se má tak, že děláš si to co si máš, snažíš se, vypracováváš se, pracuješ na sobě. Děláš to, co je důležité. Požadavky se neustále zvedají a máš pocit, že tomu nestíháš se tomu přizpůsobovat a zvládat to. Chce vyhovět, chce to udělat a dokončit, chceš toho být součástí, ale už se to vše mění v kolotoč ve kterém cítíš, že již ztrácíš kontrolu sám nad sebou a nad tím, co zvládneš a co ne, je to nekontrolovatelné a točí se to. Žádná příznivá zpráva, která by ti dala naději a když už si myslíš, že si u konce, tak zas další zprávy o tom, že je třeba se snažit víc. Nekonečný běh, nebo se to alespoň zdá. Udělej tohle, udělej tamto, buď tam a pak zas zpátečně tam, anebo zas někde úplně jinde. A někdy si tak říkám „a rozkrájet mi mozek nechceš? Že bych byla na všech těch možných místech, kde to údajně všude hoří.“ A jsem snad hasič? I kdybych byla ani hasič se nedokáže rozdělit a uhasit všechny požáry světa. Jeden člověk může mít parádní výsledky a skvělou pracovitost a úsilí, však sám nemůže vyřešit všechny globální, či velkolepé problémy. Od toho potřebuje víc lidí, na pomoc, ke spolupráci.

A tenhle kolotoč se točí čím dál rychleji. Uklidňují tě, že to je jen na chvíli a že to teď zrovna hoří a že to jinak nejde. Jenže ten čas se natahuje a ten údajný požár má hořet dál, to je jako kdyby tvoje hašení nepomáhalo, nebo si prostě hasil olejem. Nějak nevidím, že by se ten požár nějak hasil, či nějak řešil. Nevidím výsledek, jen neustálé naléhání na to, že je potřeba mé pomoci a tak si říkám „je vůbec vidět nějaký výsledek, je tohle správné řešení, není náhodou správné řešení jinde, že by to vyřešilo ten problém hned a razantně, než neustále oddalovat řešení a neustále to bude hořet, jen se bude prodlužovat čas?“. Ale nikdo mi nevyvrátí, že tenhle požár jednou fakt sežehne všechno a hodně věcí, které se teď sotva daří držet, takže až to vše shoří, chci to vidět, protože tohle dosavadní řešení, které údajně vyžaduje nadmíru úsilí a práce a žádný výsledek považuji za bláznovství a proto se tenhle kolotoč nezastavuje a naopak zrychluje. To je prostě jako to přísloví, že je bláznovství si myslet, že se něco zlepší, když na sobě a svém přístupu nezměníš nic a budeš dělat to samé dokola, neustále.

Asi bude lepší když se to pořádně zhroutí, něco se třeba fakt změní a ukáže se spouštěč a rozhodně to není v tom, že by se někdo málo snažil, určitě ne z těch lidí, nebo z toho dotyčného člověka, který se točí v kolotoči těch událostí a souhlasně si plní to co má, plní své úkoly a na úkor sebe se snaží pro dobro o které ho žádají. Myslí si svoje a jde to udělat. Avšak to jakože hašení problémů, promiň ale člověk tu není od toho, aby když už dělá to má, tak aby ještě někdo byl hnusný, ošklivý a ještě tu práci a to úsilí kazil, nebo prostě jednoduše nebyl spokojen a dával to syrově najevo. Pardon, ale ani jakožto splachovací typ člověka tohle prostě ne, je to i přes mou čáru.

Můžu na tom všem pomáhání a úsilí vidět cokoliv krásného a to i pro sebe, ale aby za to na mě ještě někdo byl hnusnej a choval se ke mně, jako k někomu, kdo neumí nic, nebo tam pracuje jen tak pro srandu králíkům, to ne. To nemám zapotřebí tohle snášet. Nějaké meze a hranice své sebedůvěry a hrdosti mám. Aby ještě někdo něco vyčítal a byl ošklivý, choval se jako arogant za to, že vůbec něco zachraňuji tak to ne. Raději ať neříká nic a mlčí, nebo prostě na mě nekouká, ale nemusí ještě být hnusný, když mě vůbec nezná a vůbec neví co tomuhle všemu předcházelo.

Avšak ono totiž tyhle lidi můžou jít taky pěkně do háje se svými náladami a se svými arogantními průpovídkami, nikdo na to není zvědavý a to ani člověk, který je otřelý vším možným a opráskaný životem. Asi si ulevujou svým chováním, ale pro na mě, neznají mě, já neznám je, neodsuzuji, ale ať si to vybíjí jinde, nějak jinak aby nikomu nemuseli ubližovat.

Zdroj obrázku: CITATY.NET. citaty.net [online]. [cit. 7.10.2021]. Dostupný na WWW: https://citaty.net/citaty-o-motivaci/