Největší inspirace

Muži se mě často ptají, co je mou největší inspirací ve psaní, ve tvorbě a že si natolik věří, že jednou budou mou inspirací. Nemůžu si pomoci, ale při dokončení té věty se tomu musím smát, jak si někdo dokáže myslet. Ale ať si myslí, co chtějí, je to jejich svobodná volba. Já se aspoň pobavím a je pak obvykle nechám odejít.

Rodina se mě také ptala, zda si něco v knihách nepřimýšlím. A já nevidím důvod proč bych měla si něco domýšlet. Copak diktuji svému životu co má dělat a jaké lidi potkám?

Nemám důvod lhát a klamat tak mé čtenáře, nebo kupující.

Přátelé se mě na nic neptají a jen čtou.

Dnes ani tak nechci pojednávat o inspiraci ve psaní, nebo v tvorbě. Ale spíše o mé celoživotní inspiraci. Určitě každý někoho takového máme a kdo říká, že ne, tak mu to moc nevěřím, anebo je ten člověk bez názorový, takový ten „neslaný a nemastný typ“.

Jsem hodně čitelná a hodně lidí si myslí, že mě zná a jak jsem průhledná. Ano, to jsem průhledná jak sklo. A hodně se o mě člověk může dozvědět, načíst a poznat při osobním kontaktu, netajím se.

Hodně lidí dříve a dnes ani nevím co tipují, chi chi, ale tipovalo, že moje matka je mým vzorem a životní inspirací, ale ne není tomu tak. Pak lidi tipovali mého tátu, kteří znali i jeho i mě. Abych pravdu řekla tak v některých věcech ano je mou velkou inspirací, ale není to tak úplně odpověď na tuto otázku. Pak si právě lidé začali myslet a tipovat, že mou největší inspirací je obvykle muž se kterým momentálně mám vztah, anebo někdo se kterým jsem někdy měla vztah. Tak to už vůbec není správná odpověď, chi chi.

Pak lidé tipovali, že to je nějaká moje nepovedená láska z dřívějška, nějaké zklamání. Ale ne není.

Tipů by bylo dost.

Vždy když jsem dříve vykládala více lidem a poslouchalo mě více lidí, vždy jsem myslela jen na jednu osobu. Když jsem vydávala knihy ať už první, nebo pátou, fotila to na internet a čekala na odezvu. Když jsem změnila barvu vlasů, když jsem si stála za svým názorem, když jsem se pohádala o svou pravdu, když jsem si prosadila svůj názor, když jsem někoho opustila, když jsem s někým skoncovala, když jsem se odstěhovala, když jsem nahrávala první cover na kytaru, když jsem maturovala, když jsem se dozvěděla jakoukoliv šťastnou zprávu, když jsem scházela naposledy schody na střední škole, když jsem dostala do ruky certifikát PET, když jsem dokončila autoškolu a řekli mi, že jsem to zvládla, když jsem byla tváří tvář nespravedlnosti, tak jsem myslela jen na svou prababičku Jiřinku. Ona byla vždy mou největší inspirací v životě a to hlavně v tom jakým člověkem být, jakou ženou být a jak se chovat v životě. Vždy věřím a těším se až se zas setkáme tam nahoře. A když píšu slova za sebou, když moje tvorba vychází veřejně, tak si tak říkám, co bys tomu řekla a jestli bys na mě byla hrdá. Představuji si tě, co bys tehdy řekla mým knihám, zda by se ti hezky četly a zda by sis ode mě poslechla hraní.

A ano když jsem si řekla, že překonám svůj strach z hraní před někým, tak jsem myslela jen na to, že bych to hrála Tobě a to mě uklidňuje. Že mě taky slyšíš.

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2009 – 2020 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA. Bella Rose [online]. [cit. 4.9.2020]. Dostupný na WWW: https://www.bellarose.cz/dekorace/willow-tree-vdecnost/