Někdy stačí méně

Slohy, spousty slov, spousty zpráv, ano bývalo to mou specialitou a to obvykle, když mi na něčem záleželo, nebo mě něco dokázalo naštvat. Vždy jsem měla potřebu se vyjádřit obsáhle abych mohla dokonale vysvětlit proč co a jak mám. Někdy se i stalo, že jsem tím samým vysvětlováním zapomněla na celou podstatu daného tématu a tak jsem se v tom ztratila.

Avšak ono lidem někdy stačilo i jednoduchá odpověď než moje obsáhlé vysvětlení o tom proč, co a jak mám.

Nyní to vím, dříve jsem nevěděla a vysvětlovala víc. Proto mi i články pomáhali k sebevyjádření toho, proč, co a jak mám a jak to vlastně je a v jakém výjimečném případě to beru tak a tak a když nikoliv, co je nepřípustné a tak. Přitom jsem mohla ušetřit čas tím, že jsem mohla jen ve zkratce odpovědět a stejně to, co bych odpověděla by byla pravda. Nyní to vidím, dělala jsem chyby, zamotávala se do vlastních slov, vysvětlovala tam kde o to stejně nestáli, vysvětlovala lidem, kteří to stejně neposlouchali.

Přišla jsem si na to, jsem ráda, že tento svůj nedostatek vidím.

Vím, že mou slabou stránkou je to, že se ve vyprávění nebo v mluveném projevu opakuji, když něco říkám tak nemám problém to zopakovat klidně dvakrát po sobě, nevím proč, mám to tak naučené. A taky je mou slabinou no, že když se ujmu monologu nebo svého slova tak obvykle vše vyprávím od začátku až do konce a nejsem si vždy jistá tím, zda to ty posluchače zajímá nebo ne, ale já vždy cítím tak nutkavou potřebu jim to všem říct, jak to bylo od začátku :-).

Pochopila jsem, že někdy stačí méně, konstruktivně a stručněji odpovědět, možná je právě to, co ty lidi zajímá, než mé nekonečné slohy nebo vysvětlení toho proč to tak cítím a mám. Možná na to by přišli časem, nebo je to vlastně ani nezajímá. Ale tak co, svou slabinu si uvědomuji a pracuji na tom. Snažím se být jasnější, přesnější a odpovídat na to, co je skutečně podstatné, bez zbytečného omílání nebo vysvětlování. U některých lidí i dokonce vím, že tam se moje věčné vyprávění nehodí a tam to fakt zkracuji na nejnutnější minimum.

Stále na tom pracuji, takže je fakt, že někdy mi to ještě ujede a zas mám tendence vyprávět od začátku až do konce, nebo vysvětlovat každý brdo.

Obdivuji však lidi, kteří dokáží ze situace a z lidí vycítit vždy to, co mají říct a to co se hodí, ti kteří ví kdy se svěřit a vyprávět a těmi, kde stačí stručnost a prostota. Obdivuji to, jednou bych to taky chtěla umět, snad se tam dopracuji.

Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď tak by to mělo být. Hrubá otázka, hrubá odpověď. Nepatřičná otázka, nepatřičná odpověď.

Co bych poradila z tohoto všeho, tak je pravdivé, když se řekne, že nemá cenu vysvětlovat, těm kterým vysvětlujete to nepochopí anebo nezajímá a těm kterým by vysvětlení prospělo a zajímalo tak těm to vysvětlovat nemusíte. A je na tom hodně pravdy, souhlasím s tím.

Protože když s někým máte skvěle vybudované, přátelství, vztah tak je fakt, že se na vysvětlení ptát nebude, bude to respektovat a chápat a když už tak se normálně zeptá, ale nebude Vás soudit za to. A ten, kdo se bude ptát hned a i třeba ošklivě tak jeho vysvětlení stejně nezajímá, vezme si z toho jen něco, co je pro něj atraktivní a atraktivní pro drby a bude šířit. A někdy je to i tak, že i když vysvětlíte tak to někteří lidé nepochopí a stejně si to vysvětlí po svém. Takže ono někdy je fakt výhodnější míň mluvit a vysvětlovat a raději žít a konat, je to jednodušší, stručnější a činy mluví víc pravdivě než slova. Slova Vám nemusí věřit, činy taky sice ne, ale zní přesvědčivěji než slova.

Takže pracuji na sobě, snažím se víc vycítit situaci, kdy je co vhodné a jak moc mluvit, učím se a pracuji na tom, snad se jednou dopracuji k vytouženému výsledku, ostatně s lidmi v komunikaci je třeba se učit neustále.

Tak se učím. Někdy bez vysvětlení a někdy s. Jak kdy a když někomu to nebude jasné, vždy se může zeptat proč co a jak jsem udělala a jak to mám, aspoň tím otevřu možnost lidem se mnou komunikovat a ptát se otevřeně.

Co Vy jakou s tímto máte zkušenost? Jak komunikujete Vy s lidmi? Vysvětlujete nebo ne?

Zdroj obrázku: RADIOPORADNA. Pardubice.rozhlas.cz [online]. [cit. 11.7.2019]. Dostupný na WWW: https://pardubice.rozhlas.cz/jit-si-lehnout-po-operaci-ocnich-vicek-chyba-rika-chirurg-tiser-7496588

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *