Nelze být s každým šťastný

K tématu článku mě opět dovedl jistý blízký člověk, který vyslovil podobnou větu v tomto smyslu, donutil mě se nad sebou a nad tím zamyslet.

Došla jsem k možná smutnému faktu pro mě, dle mého názoru.

Abych začala, když jsem byla mladší myslela jsem si, že člověk může být ve vztahu s leckým, koho miluje a koho přijme do svého života. Svým způsobem ano, ale podmíněné je to tím, že i ten druhý by měl milovat nás a přijmout nás tací jací jsme. Pokud není oboustranná láska a oboustranné přijetí, tolerance, důvěru atd. tak to vždy bude drhnout a vztah nemůže být šťastný a z toho plyne poučení, že nelze být s kým člověkem šťastný.

Vyvrátilo mi to tedy mou teorii, které jsem dlouhá léta věřila a popravdě mi i dodávala sebevědomí. 

Abych se přiznala, střídala jsem v minulosti vztahy z toho důvodu, jelikož jsem chtěla poznat své hranice, co dokážu a nedokážu přijmout do svého života.

Ano, setkala jsem se s různými lidmi a zjistila, že ne s každým dokážu vyjít a vydržet. To není ničí chyba, to tak prostě je. Však i přes to, jsem v sobě měla ten pocit a názor, že dokáže člověk být téměř s každým koho přijme do svého života a bude jej milovat.

Byla jsem ve vztazích, které jsem vždy dotahovala až do neúnosné situace, kdy jsem leckdy už cítila odpor, anebo jsem cítila neúnosnost situace. Vždy jsem se snažila pro to urobit maximum. Každý rozchod není příjemný a mě to vždy dohnalo k tomu, co dělám já špatně a proč to nevyšlo a vše jsem si zpětně vyčítala, vyčítala jsem si to proč jsem taková jaká jsem a proč nedokážu leckteré věci přijmout.

Nuže vždy jsem došla k závěru, kdy jsem si vytyčila někoho s kým zkusím překonat sama sebe a přijmout i to co jsem třeba dřív nemohla přijmout. Překonávala jsem tak sama sebe, abych si dokázala, že jsem tolerantní a milující člověk.

Není to tak dávno kdy jsem došla v diskuzi s jedním blízkým člověkem k tomu, že nelze být s každým šťastný a ani nejde aby s každým člověkem byl i třeba sex super a uspokojivý. Pro mě to byl celkem realisticky a rázně podaný argument, vůči kterému jsem neměla co říct. Jelikož nemůžu nikomu vzít jeho názor a nemůžu nikoho přesvědčovat, jen proto, že já to vidím jinak.

Dohnalo mě to k tomu, že vážně jsou jisté hranice, které člověk nikdy nepřekročí a ani nechce, má své požadavky a nelze být s každým šťastný a leckdy ani nejde s každým dobře vycházet, jelikož nemůžete nikoho nutit, aby se k vám choval hezky a láskyplně, když nechce.

Dávalo mi to smysl. To, že nemůžeme být s každým a s každým člověkem nás sex nebaví neznamená že nejsme milující a tolerantní člověk.

Vidím to už jasněji, je to tak a je to pravda, nelze být s každým šťastný, fakt ne. Protože každý hledá něco jiného a každý je originál, tudíž nelze být tak rozplizle flexibilní, abychom vyhovovali každému. To prostě nejde.

Vážně se zamýšlím nad tím, proč jsem se tenkrát tak bezhlavě snažila vycházet každému vstříc a byla tak  moc tolerantní, když později se mi to nevyplatilo. Spíše jsem odsouvala vlastní požadavky a vlastní potřeby, jen pro to abych udržela s někým vztah. Ale to nejde takto dlouhodobě řešit. Proto to vždy skončilo takto špatně v neúnosné rovině, kdy se vztah rozpadl. Jelikož jsem nehledala dle svých požadavků, co skutečně hledám, ale dle toho, že jsem chtěla zkoušet a překonávat tak sama sebe co vydržím a co zkusím tolerovat a naučit se milovat každého takový jaký je.

Avšak pak jsem zjistila, že ne vždy mi to bylo opláceno, ale to nevadí :). S tím se už naučím žít.

Tudíž, když se nad tím zamýšlím, tak může být člověk šťastný jen s někým. A to mi nahání myšlenku, zda to není sobecké, být šťastný jen s někým a ne s každým. Protože láska je bezpodmínečná, tak proč se nyní podmiňuje?

Jaký na toto téma máte názor? Ráda se nechám v tomhle poučit :).

Zdroj obrázku: ŠTĚRBOVÁ, Zuzana. Startovac.cz [online]. [cit. 20.11.2015]. Dostupný na WWW: https://www.startovac.cz/projekty/vyzkum-sexualniho-imprintingu/