Nemusíš se přetvařovat, když to tak necítíš

Možná jsem jen srdečná a miluji, miluji lidi a jsem dobrosrdečný člověk. Víš moc dobře, že pro druhé lidi udělám leccos, pomůžu, vyjdu vstříc, obětuji se, beru ohled, snažím se předejít zbytečným konfliktům a respektuji, že se někteří lidé nemusí a nechtějí vidět a proto to kamufluji tak, aby ke konfrontaci nedošlo, jen pro dobro všech a dobro lidí.

Možná si tak zadělávám sama sobě dost práce na svá záda, ale pro lásku mi to stojí a pro lidi, které mám ráda.

Vyslechnu, jsem k dispozici, miluji, držím jazyk za zuby, nešířím informace bez dovolení, udělám si čas, přijedu, navštěvuji, ptám se, zajímám se, dokážu se postavit za člověka, kterého mám ráda a tohle všechno pro lásku a přátelství, jen aby to vše bylo dobré.

Tak se prosím nepřetvařuj, aspoň přede mnou ne, když vidím jak to necítíš stejně ke mně. Já to beru a raději chci od Tebe upřímnost než hranou lásku, nebo hrané přátelství. Nedělej to prosím pokud to cítíš jinak, nevoď mě za nos, že jsem ta nejlepší pro Tebe, když nejsem. Aspoň tím neprodlužuj mou nastávající bolest ze ztráty a neopětovanosti.

Nedělej, že překypuješ zájmem, když mě můžeš vidět na pár metrů tak stejně nepřijdeš. Nebo když jedeš kolem, tak se nestavíš na pár minut řeči. Ale já si nestěžuji, já tě takhle beru jak jsi a nechci tě měnit, i když vím, že bych měla chtít víc od života a od Tebe. Měl by si dávat víc, ale ty mi to prostě nedáš. Tak se aspoň prosím netvař, jakože tě zajímám, když nezajímám. Máš svůj svět a jsi rád, že jsem od tebe dál, tak mi prosím aspoň nelži a netvař se, že ti na mě záleží, když činy říkáš, že nezáleží.

Nejsem naivní a nejsem hloupá, už jsem to prokoukla, vím, že je to pro Tebe nic a když se vytratím do temnoty, kde mě nenajdeš, tak ti to bude jedno a jediné, co tak budeš dělat jsou pomluvy.

O tom, žes mě možná někdy znal, ale jinak nic nevíš, anebo víš a jen samé špinavosti na mé jméno.

Já to chápu a beru tě tak, jak jsi, neměním Tě, buď takhle, pochopila jsem, že tohle k Tobě prostě patří. Jen mě prostě už nevoď za nos a neposílej ty krásné zprávy, když je necítíš upřímně. Střídá se v tobě období, když jsi tvrdý a pak, že je ti to jedno. Tím mi jen ukazuješ, že máš nějaký vnitřní boj sám se sebou a že dokážeš klidně žít sám se sebou beze mě. A to je v pořádku, aspoň mi neříkej opak, když vím, že takhle jsi šťastnější. Komplikovala jsem Ti život a prohlubovala tvoje komplexy, které nechceš překonávat. Pak jsi byl tvrdý na mě, když toho na Tebe bylo moc a já byla asi dotěrná a ne dle tvých představ, proto si na mě byl ošklivý, aby sis vynutil mou poslušnost, ale to se nikdy nepovede.

Mě nikdy nezkrotíš.

Tak prosím, už nepiš, jak moc mě máš rád, když vidím, že nemáš. Všechny ty sliby, které jsem si jen přečetla a usmívala se nad nimi, že se nevyplní tak se fakt nevyplnili, byla to jen lež a mělo mi to ucpat pusu, abych se ti dál podbízela, ale nic z toho si nemyslel vážně. Chtěl si mít jen ode mě klid, abych nechtěla víc. Držel si mě jako prase na porážku a moc dobře si tušil, že tenhle den jednou nastane. Den, kdy tvoje slova ztratí veškerou cenu a pravdivost. Že to vše bude pro mě jen lež a planý slib na uklidnění pubertální holky, která věřila a měla ráda. A ještě vlastně bych zapomněla, jako poslední věc mi samozřejmě vyčteš, že se ti neozývám a že bych měla psát první, protože ty s tím máš problémy a komplexy. A taky mi vyčteš, že jsem Tě dle Tebe vůbec neměla ráda a že jsem Tě využívala. Přitom chlapče, podívej do zrcadla, kdo tady celou dobu využíval mých citů jsi byl Ty a i když jsem řekla Stop, tak dál sis bral mé srdce na dluh a vracel mi ho pak zpátky s úroky, které bolely.

Kdybych neměla ráda, nikdy bych tohle nedržela a nechala tě jít při té konečné diskuzi, kdy si mě od sebe odstrčil a tím stylem, co vlastně jako po Tobě chci. Dotklo se mě to, ale přesto jsem se s Tebou bavila a měla ráda. Zamysli se nad tím, zda by tohle podstupoval člověk, který neměl rád.

Tvoje zprávy bolely, kolikrát jsem ani nechtěla aby ses ozýval, bolely mě ty lži a měla jsem z toho nervy, co se zas stalo a co mi vyčteš a nakonec jsem stejně byla za špatnou já, že já vlastně nepíšu.

Tak mi prosím po tomhle všem už neříkej, že mě máš rád, když vidím, že nemáš. Nezajímala jsem tě po celou dobu. Nezajímalo tě jak trávím večery a noci, nezajímalo tě jestli mám za tebe náhradu, nezajímalo tě jak žiji a jak to vše zvládám. Tak se fakt netvař na to, že najednou Tě zajímám, když nezajímám.

Všichni mí blízcí lidé jsou na mé straně a podporovali mě. Kde jsi byl Ty, když jsem potřebovala vyslechnout a podpořit? Byl si se svými přáteli a se mnou jsi se nebavil po ošklivé zprávě, kterou jsi mi napsal.

Už mi nezalepuj oči tou nedýchatelnou růžovou páskou, která mě vždy jen dusila, protože tohle není láska, ale využívání, aby sis na mě léčil komplexy a ego. Měl jsi mě jako voodoo panenku.

Vidíš moje fotky, chválíš, to je sice krásné, ale zeptal jsi se zda tam můžeme jet spolu? Navrhl si výlet? Chtěl si trávit taky tak čas, abys tam byl též a mohl být ten, kdo mě vyfotí?

Na všechny otázky ne.

Tohle vše je shrnutí toho všeho a já si nestěžuji, tohle všechno je minulost, která je mrtvá a uplynula. Díky bohu je to za mnou. Jsou věci, které si neříkal upřímně a doufal, že mě to neraní, ale o to víc to ranilo, když jsem poznala, kdo jsi. Veškerý osobní život si držel ode mě stranou, nechápu proč, ale bylo to tak. Možná to bylo jen tím, že sis mě nechtěl pustit k sobě.

Proto už neříkej ta sladká slova a nevyznávej lásku, když stejně to tak není, je to jen lež a tvoje slova pro mě ztratila hodnotu, už mi dál neubližuj dalšími planými nadějemi. Asi mi nedokážeš pomoc, tak mi prosím ani neubližuj a nech mě již nadobro jít a já slibuji, že tě nebudu vyhledávat a téměř vůbec mě už neuvidíš.

Zdroj obrázku: WANDERLUST♡. weloveit [online]. [cit. 20.12.2019]. Dostupný na WWW: https://weheartit.com/entry/225945090