Není třeba se příliš obávat

Otázka, která může vyvstat je ta, čeho se vlastně není třeba příliš obávat?

Budoucnosti.

A to proto. Hodně lidí přemýšlí dopředu o tom, co je čeká a jak se k tomu mají postavit, jak mají zareagovat, jak se budou chovat, jak to budou řešit, kdyby to nastalo. Anebo jsou myšlenkami celkově v budoucnosti, avšak nežijí to co je nyní. Nežijí ten přítomný okamžik o který vlastně celou dobu jde a který je prioritní k tomu, abychom užívali svůj život naplno a vychutnávali jej. 

Připomíná mi to jednu andělskou kartu, která přesně hovoří o tom, jak je důležité žít přítomný okamžik. A nechat se vést vnitřním přirozeným vůdcem, který je v Nás.

Není třeba příliš přemýšlet nad tím, kam půjdeme, jak se rozhodneme a co budeme dělat až až až…

Když ta situace nastane, my budeme vědět, co dělat, anebo se rozhodneme znovu a jinak v té situaci. Nikdy nevíte, jak se budete cítit, až to vážně nastane, tudíž proč přemýšlet dopředu.

Když to nastane tak budeme vědět, jak reagovat.

Ve většině případů, kdy někdo moc přemýšlí nad něčím, pak si to zákonitě přitáhne do svého života, tak pak když ta situace nastane tak obvykle se rozhodne a zachová naprosto spontánně a od srdce a nejlépe, jak uměl v tu chvíli a zcela jinak než jak o tom dříve přemýšlel. Jelikož prostě s tou situací šel a jak to ten člověk cítil, tak se i zachoval a rozhodl.

Většinu věcí stejně budete řešit, až když nastanou.

Dám příklad, když budete sedět a víte, že budete muset odejít a už budete přemýšlet nad tím jakými dveřmi půjdete, buď červenými, zelenými, anebo stříbrnými. Tak to nemá smysl o tom přemýšlet, protože když sedíte, tak nevíte jakými se odchází. Avšak když nastane doba, kdy budete muset odejít, tak bez přemýšlení do těch správných dveří trefíte a nebudete přemýšlet nad tím, kterými. Prostě budete to vědět v tu chvíli. A nemusíte se na to rozhodnutí připravovat, není třeba. Vše je totiž zařízeno tak, abyste to zvládli a ustáli tu situaci. Vaše intuice a Vaše srdce je vždy s Vámi, tudíž Vám dá vědět jakým směrem jít a jakými dveřmi v životě odejít, projít, či vejít. Nemusíte se obávat. Nemusíte  se obávat toho kroku, je nezbytný, ale zároveň uvědomělý.

Příliš přemýšlet leckdy je zbytečné, člověku to může pokazit náladu a žere to čas :).

Život tu na Zemi, ať už na to věříte či ne, je zařízen tak, abychom všechny lekce a situace ustály. Byť se to nemusí na první pohled zdát, avšak nikdy nedostaneme do vínku to, co bychom nezvládli.

A i když třeba se stane, že budeme bezradní, tak věřím, že srdce ví odpověď vždy. Tudíž Vám vždy napoví.

Není třeba jiného průvodce životem než jste Vy sami ♥.

Úzce to souvisí s myšlenkou Co by kdyby?. Podobná báze, podobná věc.

Však toto pro mě bylo jako pro osobu dostatečně uspokojivým vysvětlením, které mě upokojilo, že se nemusím obávat to, co bych dělala, či budu dělat, až se něco stane. Když to přijde tak to přijde a já na to budu reagovat.

Hodně často jsem přemýšlela nad tím, co vlastně budu až dokončím střední školu. Je to sice už dávno, co tomu tak se stalo. Ale je to dobrý příklad pro tento článek. Za několik let se mi proběhlo takových řešení, jako podnikat jako kartářka – toho jsem však poté zanechala, vydat knihy ve fyzické podobě – to se mi podařilo až později, odstěhovat se do jiného města- to je teprve plán do budoucna, pracovat – jenže pak se ozvala „druhá míza mládí“ a já zatoužila se cítit ještě jako teenager, tudíž jsem si ještě zvolila studium, aby si užila krásného mládí :), koupit si psa – nu to je reálné až ve vlastním bydlení, dát si růžový melír – k tomu jsem ještě nedostala tu správnou trhlou odvahu, robit v multilevelové marketingové společnosti – což mě naštěstí po zkušenostech přešlo 😀 aneb Co mě naučili mulitilevelové marketingové komunity a společnosti?, vdát se – nu to mě také jaksi přešlo, zjistila jsem, že v tu chvíli kdy to mělo přijít jsem se na to fakt necítila a pak již nebyla příležitost.

A když vlastně ta situace vstoupila do mého života a já pocítila živě ten pocit, že jsem střední školu dokončila tak jsem vlastně jednala úplně jinak, než jaké myšlenky a plány mě doprovázely v mé hlavě. Byla jsem ve šťastném vztahu na kterém jsem nechtěla nic měnit, užívala si šťastného pocitu, měla jsem již domluvenou další pomaturitní školu na kterou jsem se těšila a byla jsem odhodlaná užít si prázdnin naplno. A vlastně mi přišlo v tu chvíli naprosto zbytečné to, že jsem o tom tak dlouhou dobu přemýšlela dopředu, když nebylo třeba, jelikož v tu dobu jsem se rozhodla jinak, než jsem si myslela a plánovala. Věděla jsem v tu chvíli co udělat nejsprávněji a tak jsem to udělala a nelituji :). Možná bych spíše litovala toho, když bych hned naplnila některý ze svých tehdejších myšlenek a plánů, které jsem myslela, že udělám :).

Koneckonců jsem ráda, že jsem to udělala tak jak jsem to skutečně udělala a vidím tu zbytečnost řešení věcí a situací dopředu.

Jak to máte Vy? Jaký na to máte názor?

Zdroj obrázku: © SYNERGIE PUBLISHING SE 2015CREATED WITH CMS REDAKS V.2.0.Nakladatelství Synergie [online]. [cit. 5.12.2015]. Dostupný na WWW: http://www.synergiepublishing.com/cs/shop/andele-vesteni/andelska-poselstvi/000189_indigovi-andele.php