Nenutím tě do ničeho co odmítáš

Dneska to zaměřím tak, že když se s někým bavíte, přátelíte, či s někým máte vztah a někoho velmi dobře znáte a k tomu člověku se chováte s respektem, jelikož víte co je zač, co má rád a co nemá rád a respektujete to, nenutíte toho člověka do ničeho co by nechtěl, či co by se mu nelíbilo.

Chci tímto toto téma tak trochu vyzdvihnout, jak je důležité a kladné, když Vás někdo do ničeho nenutí to, co by se Vám nelíbilo. Je to ctnost, jelikož tím ukazujete jak si toho člověka vážíte, jak mu nasloucháte a vnímáte ho takový jaký je. Tím, že jste ho vlastně takhle přijali a přijímáte a dokáže ho tolerovat tak, jak je a neměníte ho.

Možná je to taková maličkost, která je mezi lidmi častěji přehlížená, však já si myslím, že je to velká ctnost, jelikož není samozřejmostí to, že Vás někdo do ničeho nenutí co byste nechtěli, ale naopak dá si na to pozor a udělá to tak, aby Vám to vyhovovalo.

Co vím ze zkušenosti tak hodně lidi se kterými se udržují takové ty povrchnější kontakty, nebo jste pouze známými tak tam se to obvykle ani neví co kdo má rád, nebo nemá a tam také často může nechtěně či chtěně dojít k tomu, že jeden druhého nutí k něčemu co nechce, nebo také pro ten dojem „aby se netrhala parta“. Což chápu, aby se „netrhala parta“, ale pouze za předpokladu, že to tak chtějí všichni. Zas nemá smysl někoho do toho nutit, když nechce, to ať radši tu partu trhá, než aby se nutil.

Osobně to mám tak, že nesnáším jakékoliv nucení do něčeho, myslím si, že to nemá cenu a i když dosáhnete svojeho tak za jakou cenu? To, že ten na kom Vám záleží nebo koho máte rádi to udělá i přes svůj odpor a bude se pak za Vás zlobit kvůli tomu? Stojí to za to? Spíše to bude takové Pyrrhovo vítězství, z kterého ani nemůže mít člověk radost, takové vítězství, které nepotěší.

Proto nikoho nenutím, ani rodinu, blízké a ani své přátelé, či známé. Nikoho se do ničeho snažím nenutit a snažím se každého respektovat tak, jak je. Pokud si nejsem jistá něčím tak se zeptám, jinak se snažím naslouchat a ty lidi poznat tací jací jsou a když pak vím, tak už není problém se uzpůsobit tak, abych se vyvarovala nějakého trapasu, či nucení do něčeho co by ten člověk nechtěl, nebo nějakého nevhodného dárku, či situace, události.

Ani svou drahou polovičku bych nikdy nenutila do ničeho, co by nechtěl. Neměla bych z toho radost, kdyby to pro mě urobil. To raději ustoupím já, anebo kompromis.

Snažím se právě proto maximálně naslouchat a vnímat toho člověka jaký je. Nedělám si iluze, nebo nevěřím takovým těm obecným poučkám o tom, že ženy, či muži mají rádi tohle a tamto a nesnášejí tohle a tamto. To fakt ne, jsou to obecné rady, které jsou založené na pár zkušenostech s pár ženami a muži, avšak nikoliv na většině. Navíc každý člověk je originál a nemůžou do takových pouček, či článků zachytit všechny typy lidí a všechny charaktery.

Proto vnímám člověka takový je a nemusí se chovat typicky žensky, či mužsky, prostě takový jaký je – svůj.

Pak vím, čím mu mohu urobit radost, čim potěšit, kam pozvat, co podniknout, co rozebírat, o čem se bavit a také čeho se vyvarovat a na co nezvat a neptat se.

Nejsem v tomhle takový sobec, že bych musela mít vše podle sebe. Kdybych to tak musela mít tak bych raději byla sama a bez přátel, ale to by pro mě byl prázdný a chudý život, lidi mám ráda a k čemu by mi bylo kdybych měla vše tip ťop podle sebe, když bych to neměla s kým sdílet?

To radši, ať je to nedokonalé a je nějaká i sranda, ale je sdílená.

Proč bych vytvářela záměrně situace, které se tomu druhému nebudou líbit a nebude je vyhledávat, či chtít? Proč to budu robit, když to nechce? Samozřejmě, že nebudu, nebudu toho člověka nutit, nemohla bych z toho mít radost, ani kdyby to z přátelství, či z lásky ke mně urobil.

A není pro mě překážkou ani to, že má někdo vytříbený vkus a má rád jen něco. Já si na to povím „No a co?“ aspoň ten člověk je svůj a má svůj styl a vkus a o to víc si ho vážím a bude to pro mě zajímavou zkušeností jak najít to, abych se mu/ji trefila do vkusu a sehnala to co chce a přeje si, anebo abych našla místo, které by se mu/ji líbilo.

Každý takový moment je pro mě novou zkušeností a mě to baví ty lidi poznávat, díky těm lidem právě poznám nové věci o kterých jsem dříve třeba vůbec neslyšela, nebo nevěděla že to jde. Možná sama bych se k takovým věcem či místům nedopracovala, avšak díky těm lidem na kterých mi záleží tak ano.

Baví mě to, baví mě vidět něčí radost a vidět toho člověka šťastného a potěšeného. Nejde mi o to se vyzdvihnout, ale upřímně toho člověka potěšit, trefit se do vkusu, aby byl spokojený a šťastný.

Nejde mi o to urobit velkolepá gesta, ale udělat klidně pár menších, které budou upřímné a potěší častěji a vícekrát, než jedna velká.

Samozřejmě ani já nemám ráda, když mě někdo do ničeho nutí, protože vím, že i když to pak urobím tak to není od srdce a procítěné a je to se sebezapřením a vím, že do toho nedám sama sebe, ale spíše odpor.

Proto to ten člověk asi i ze mě vycítí. Anebo se také stane to, že mě nedonutí a já udělám rychlý manévr z té situace a prostě mě ten člověk nedonutí. Jsem útěkář a když mě ta situace, nebo něco nutí, či dusí tak odejdu. Asi nejsem natolik silná, abych to dokázala ustát, nebo se toho účastnit i přes svůj odpor? Nevím, ale takhle to cítím a nehanbím se za to. Prostě už tak nějak po čase se nechci účastnit toho, co mi není příjemné, mám se ráda a nechci se dobrovolně cítit zle a ubližovat si, pokud se takhle mohu rozhodnout.

A pokud i přes to mě někdo do něčeho donutí tak to urobím to co chce, ale dám jasně najevo to, že to bylo vynucené a nebylo to z mé iniciativy.

Prostě to, že Vás někdo do něčeho vyloženě nutí beru jako projev neúcty k Vám, nebo spíše i zahleděnosti sám do sebe.

Říkám ano, udělat něco pro člověka, kterého máte rádi, avšak nenutit se a nenutit ani nikoho přes jeho vyložený odpor, či nesouhlas.

Není nad to žít svobodně, nenuceně a přirozeně jednat a žít. Jsem toho názoru, že se dokáže vycházet s lidmi lépe a není potřebná manipulace, anebo donucovací prostředky.

Každý jsme nějaký a každý něco máme a nemáme rádi, jsme lidé a nenajdete člověka, kterému by nevadilo vůbec nic. Někomu něco vadí, někomu zas ne. Ať už se budete bavit s kýmkoliv tak vždy ten člověk bude mít něco, co mu nebude příjemné. Lepší to zjistit hned a vyvarovat se toho a pokud Vám na tom člověku záleží tak ho do takových situací nevystavovat a nedávat mu do cesty to co nechce.

Jak se k tématu stavíte Vy?

 

Zdroj obrázku: SWIFT, Taylor. TaylorSwiftVEVO [online]. [cit. 16.3.2018]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=tCXGJQYZ9JA&t=0s&list=FLsNIx13_wOUE4kjDgf15gBA&index=1

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *