Nepochopili

Některé lidi sem tam ze života musíte vyndat, protože to prostě není ono. Ten kontakt, přátelství, láska vás nenaplňuje a nečiní vás to šťastnými, tak to prostě ukončíte a očekáváte, že to ten člověk pochopí. A ono nic i přes ukončení a uzavření kontaktu, tak stále se ten člověk ozývá a ještě se cítí dotčeně za to, že vůbec neodepisujete a neozýváte se.

Nebo si myslí, že se vlastně vůbec nic neděje a nestalo se nic, žádné ukončení – to dělá jakože to neviděl, neslyšel, nečetl. Prostě, jako kdyby se to nikdy nestalo a Vaše nekontaktování a to že se neozýváte, tak bere jakože se nic nestalo, jen se neustále ptá, proč se neozýváte a co se s vámi děje ať se hodláte ozvat.

Nu s některými lidmi je to na delší čas.

Většina rozumných a běžných lidí pochopí, že když už to člověk ukončí, nebo když se přestane ozývat, tak je něco špatně a že tudy zřejmě cesta nepovede, že k tomu asi ten člověk má důvod, nebo prostě už nechce, omrzelo ho to, nenaplňuje, nebo prostě má něco jiného již.

Tak to v životě chodí a stává se. Proto většina lidí, když se neozýváte a již neodpovídáte, tak vás nechá být a žije dál a tak je to v pořádku.

No s některými lidmi, kteří to nerespektuji, tak si pak užívám ještě spousty legrace ve smyslu toho, že musím pak všude blokovat, anebo číst v dlouhém seznamu přijatých, nebo zablokovaných zpráv ten spis všeho, co mi za tu dobu sepisují a posílají nadále.

Parťák říká, že bych takové seznamy měla normálně ocitovat a hodit do článků, aby všichni viděli to zvěrstvo, co mi lidi posílají. Já si myslím, že bohatě postačí mé vyprávění, že nemusím vyloženě někoho takhle ponižovat veřejně.

No prostě, když to s někým ukončím tak v případě, že to nepochopí, tak se mi snaží všude možně, kde je oficiální kontakt i pracovní dopsat, dovolat, Když ho zablokuji všude, kde to jde, tak pak pokračuje na telefon, pokud ho na mě má, což ve většině případů ano.

Tak pak začínají telefonáty ve dne v noci, ještě to zablokuji, tak padají do hlasové schránky a pak chodí jen sms, že mám hlasovou zprávu. Pak přijde hodně sms zpráv do seznamu blokovaných.

Nejvtipnější na tom je to, že málokdy mi přijde omluva, nebo snaha o nápravu něčeho. To je výjimečné, téměř vzácné. Obvykle píší normální věty typu, jak se mají oni a jak se mám já, proč se neozývám, ať se hodlám ozvat, proč si je blokuji, ať se znovu hodlám ozvat, popřání na dobré ranko, proč se neozývám, ať zvednu telefon, ať zavolám až budu mít čas, ať zavolám ihned, že je to naléhavé.

Když jsem se ozvala sms zprávou – co je tedy tak naléhavé. Což přiznávám byla chyba, ale už se stalo. Tak ono nic naléhavého nehořelo, znovu se strhla ta smrtšť, ať si hodlám odlokovat všude a ať odepisuji, že si to tak přeje. Že je mnou zklamaný, že já údajně jsem ta špatná a že se cítí smutně.

Napsala jsem důvod blokace – protože na mě ten člověk byl drzý a dovoloval si ke mně až moc. Dostala jsem na to odpověď – omlouvám se, že jsem byl drzý, odlokuj si mě všude, hlavně že si psala, jak to bude všechno dobré a jak budeme se bavit navždy. – poznámka: nikdy nic takového jsem nikomu neslíbila, ale tak když si to myslí.

Neodepisuje po tomhle vůbec a toto znovu mi přichází každý den. Tak si říkám, kdy to skončí a kdy to ten člověk pochopí, akorát mi spamuje telefon a předtím i pracovní „mailovou“ schránku.

A taky se stává, že někteří, jak takhle hltí a hltí tak někdy ve slabé výjimečné chvilce napíší, jak mě strašně měli rádi, strašně moc jim chybím, jak jsem výjimečná žena. A když neodepíšu, i když mám cukání napsat, tak se držím, tak pak obvykle druhý nebo třetí den přijde, jaká jsem svině a nejhorší na světě, strašně labilní a hloupá. No takhle přesně vidím, co vlastně si o mě ti lidé myslí a ujistím se v tom, že bylo správné neodepisovat.

Prostě se ti dotyční tak nějak nesmířili s tím, že některé věci v životě prostě končí. Vše má svůj začátek i konec a hold prostě ne všechno v životě je opravdu navždy. Lidi se scházejí a rozcházejí, takový je život. Vím, že to není snadné, znám to moc dobře taky, ale nelze nikoho nutit do kontaktu, když nechce, nebo city neopětuje. Je lepší to nechat být a jít dál.

prostřednictvím dopisů, telefonátů, SMS zpráv, zasílání dárků) přímé nebo nepřímé výhružky (demonstrování moci), které vzbuzují oprávněný strach a obavy. vyhledávání fyzické blízkosti oběti (postávání v místě bydliště, školy, pozorování, náhodná setkání , sledování)

Zdroj obrázků: KAŠPAROVÁ, Marcela. Slideplayer [online]. [cit. 6.3.2020]. Dostupný na WWW: https://slideplayer.cz/slide/11886053/

ČTK. Tyden.cz [online]. [cit. 6.3.2020]. Dostupný na WWW: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zaplatte-zbozi-za-klamave-sms-zpravy-mohla-chyba-systemu_493525.html?showTab=diskutovane

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

2 komentáře Nepochopili

  1. Jiří Hušner napsal:

    Překrásný článek pojednávající o docela velkém problému v celé společnosti. Nejhorší na tom je, když ti lidé dělají jakoby se nikdy nic nestalo a že oni nikdy nic neprovedli a ještě obviní toho člověka, který se nějakým způsobem snažil vůbec o něco. To je prostě nepochopitelné. Měli by vůbec být rádi za to, že ten člověk se vůbec snažil. A to už vůbec nemluvím o tom, že slova typu ,,omlouvám se, mrzí mě to, napravím to“ asi v životě neslyšeli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *