Netrefím se do nálady

Ani za tu dlouhatánskou dobu, co tě znám, nedokážu s velkou přesností určit tvou momentálně náladu a rozpoložení. Asi jen málo vnímám, nebo mám nedostatky, ale prostě to nedokážu vždy konkrétně určit. Nevím, pokaždé je to jiné. Své skutečné emoce skrýváš a vždy tomu tak bylo. Neznám člověka, který by se v Tobě vyznal.

Jednám tak, jak cítím, otevřeně a upřímně jako vždy, je mi to zvykem a tradicí. A nikdy se za to stydět nebudu, protože taková já jsem.

Avšak i když se i přes má úskalí nebo špatné nálady, nebo někdy se prostě člověk cítí naštvaně, zle, nekomfortně, nesvůj, zklamaně, smutně a tak nějak všelijak, tak jsem se vždy snažila se chovat ohleduplně a i když se mi kolikrát ani nechtělo a i přes mou intuici, když cítím, že se něco v Tobě odehrává, tak těžko říct co.

Něco cítím, že se to týká mě, asi jsem nesplnila nějaká očekávání, nebo představy, nebo něco o čem nemůžu prakticky vědět, jen to cítím, že se něco děje, ale nevím co konkrétně. Můžu se jen domnívat, ale to nebudu, protože to je klíčem k nedorozumění. Budu jen usuzovat z toho, co se mi prakticky a reálně v životě odehraje a co mi povíš a jak se zachováš. Je to tedy zvláštní komunikovat a děláš jakože nic se neděje, přitom cítím, že nějakou tu zlost nebo naštvání tam na mě máš. Těžko říct, co se děje.

Ale je to divný, divně se pak komunikuje, je z toho cítit taková nekomfortní atmosféra, necítím se tak úplně v klidu. I přes ty všechny zkušenosti, i přes ty všechny rány, znalosti a za ten strávený čas mi přijde, že se ti nejde zavděčit a člověk nevím zda by musel být detektiv, aby to poznal tu tvou náladu a proč. Vše zapřeš, svěřovat se nechceš, to tedy asi vůbec nikomu se nesvěřuješ nebo Vesmír ví asi víc než já.

Ale tak co už. Pár hodin potom ve mně hlodá, co jsem zas udělala špatně a zas se mi spustí ten naučený negativní program v hlavě, který mě viní za všechno, co jsem udělala a neudělala a měla jsem udělat, jede mi to v hlavě na plné obrátky, jsem z toho akorát nesvá a z dalšího setkání jsem už v tu chvíli nesvá. Ano, mohla bych se tím trápit a žít zas v tom stresu, co se zas stalo, čím jsem naštvala a chodit po špičkách, nebo opatrně komunikovat. Ten program v hlavě by mi to hned chtěl naservírovat, abych se vrátila tak, jak jsem byla kdysi a jak jsem kdysi toto prožívala. Avšak já se procházím, v noci si srovnávám myšlenky, slyším vlastním ticho a uvědomuji si, že mi to může být jedno.

Co se stalo, stalo se, už ten čas nevrátím, nevrátím ani tu chvíli, kdy jsem něco mohla udělat nebo udělala špatně, stejně bych se přímou otázkou nic nedozvěděla, jen zapření a další naštvaný, uzavřený výraz. Vlastně ani nevím zda to bylo na mě, intuice říká, že ano, ale prakticky nevím nic. Zda jsem něco pokazila, nebo nesplnila očekávání se taky nedozvím, vlastně technicky nevím nic, tak to můžu odhodit a nechat to být. Vlastně to není moje starost, nic mi nebylo vyčteno, nic mi nebylo řečeno do očí a já nejsem povinna tady někomu věštit z nálady, nebo z očí atd. Nejsem povinna všechno vědět a chytat se neviditelných náznaků.

Abych pravdu řekla tak jakékoliv náznaky v chování mě neskutečně vadí, ale to jen tak v mezi-řečí, to jsem ještě hodně slušná.

Tak si tak po hodince přemýšlení a procházení se uvědomuji, že takhle jak jsem se mám dobře, že ten program z hlavy můžu vyndat a může mi to fakt být jedno. Dokud mi nebude něco řečeno přímou konfrontací, tak se tím nebudu zabývat a zbytečně se tím terorizovat v hlavě, protože mi to pak ovlivní moje další chování a přístup k té osobě. Takže raději ne, spláchnu to ze sebe, krásně se vyspím, vždyť se mám dobře v životě nač si to kazit. No a co? Tak prostě nevím všechno a nemůžu vědět náznaky a nemůžu trefit náladu něčí, no a? Svět se z toho nezboří. Kdyby to bylo závažné, tak se ten člověk ozve a vsadím si, že by mi to vpálil do očí, ale evidentně ne, takže ok.

Nevím, prostě nevím s jakou zas přijdeš zítra, nebo příště náladou, nevím to a asi ani ty to nevíš, ale když tak to máš říct, co tě štve a co je zas špatně a netrestat tichem. Ale to musíš vědět ty sám/sama.

Někdy mi tak přijde, že mám to štěstí přijít v dobrém rozpoložení někam, kde jsou lidi absolutně naštvaní a otrávení, sice mi to nepřiznají do ksichtu, ale vidím to na chování. Nevím čím to. Když se cítím já hůř, tak obvykle přijdu tam, kde je vše v pořádku a lidi v pohodě. Netuším, je tohle vše tak nějak opačně, nebo mě to má nadále kontrastovat.

Zdroj obrázku: ZENY.IPRIMA.CZ. zeny.iprima.cz [online]. [cit. 17.4.2020]. Dostupný na WWW: https://zeny.iprima.cz/zdravi/trapi-vas-stridani-nalad-poradime-jak-proti-tomu-bojovat

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

2 komentar v Netrefím se do nálady

  1. Martin Lemberka napsal:

    Krásný článek Sáro, doufám že se máš dobře a strávíš tyto dny poklidně a zdravě 🙂

    (měl jsem myšlenku co jsem k tomu chtěl napsat jak jsem to viděl nebo pochopil ale nějak jsem to nedokázal složit do rozumné věty, tak třeba časem ti to někdy řeknu 🙂

  2. Jiří Hušner napsal:

    Hlavní myšlenku jsme se nedozvěděli 😀 :D.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *