Neuděláš nic, když to nepřijme

Úplně „miluju“ ty řeči typu, že se s tím on/ona vyrovná smíří a že si zvykne, že to bude dobré. Když přitom Vy moc dobře víte a vidíte na tom člověku, jelikož se vidíte denně to, že se s tím smířit nechce a že ho/ji to trápí.

Moc dobře to vidíte a jak čas plyne tak se ta celá situace graduje – ta která trápí, nic se nelepší a všechno to ještě akorát víc stresuje.

A když Vám právě někdo ještě poradí to, že to bude v pohodě, že on/ona je takový a makový (k tomu si přidejte nějakou nadávku, nebo urážku) ale že se s tím vyrovná, protože musí.

Mě přichází na myslí otázka a myšlenka a to ta „A co když se s tím nevyrovná a nesmíří? Co potom Vy budete radit a dělat?“ Nu ale je to tak, co když ten člověk to ani po čase nepřijme, nesmíří se a prostě nebude to tolerovat a nijak brát v potaz ve svém životě? Co potom? Vážně si ještě myslíte, že to bude dobré a že to přijme ten člověk?

Já si myslím, že ne. Poradit někomu, že to bude dobré a že se s tím člověk smíří dokáže i úplnej laik, který v životě se s ničím smiřovat nemusel, jsou to jen slova, ale důkazy a činy uvidím já jakožto ten, kdo to zažívá a proto jsem se i ptala.

Oni ti co tady machrují a rádoby uklidňují tak si ty následky neponesou a nebudou to denně zažívat. Těm to může být jedno.

Však ono nikdo nic nemusí, v životě musíme každý jen umřít a to je reálná pravda. Jinak nic nemusíte v životě, vše je dobrovolné a nějaké přijmutí situace, nebo člověka, nebo čehokoliv je čistě dobrovolné. A když prostě ten člověk chtít nebude tak to prostě nepřijme a neuděláte nic, ani kdybyste se na hlavu stavili a vyzdvihovali klady toho dotyčného, anebo té dotyčné situace. Neuděláte nic, když nebude chtít tak ho nedonutíte. A tak to je. Je to jeho/její svobodná volba se kterou nemůžete udělat nic. Ani když toho člověka třeba budete pomlouvat, nebo urážet a všude ho špinit jaký je to (doplňte si nějakou hanlivou a ponižující urážku). Když se zocelí vůče těm ošklivostem a pomluvám, tak s ním nepohne vůbec nic a bude si v klidu žít svůj spokojený a šťastný život podle sebe a Vám zůstane civět pusa s tím, že nemůžete ho donutit, aby to přijmul.

Je samozřejmě víc variant jak to člověk nepřijme. Buď to prostě může nepřijmout tím stylem, že se pak bude trápit a bude nepříčetný, chovat se šíleně, ubližovat, hádat se a zraňovat a toto chování se graduje a graduje do té doby, dokud to ten druhý unese. To je forma nepřijetí, ale tím pádem člověk trápí sám sebe tak i toho druhého a to je náročné a vyčerpávající.

Ale je to tak, když to nepřijme tak tyto negativní pocity se budou jen gradovat a mísit víc a víc, nestane se z ničehonic najednou osvícení a ten člověk by byl v pohodě. To ne, spíše to je den ode dne horší a horší a na takového člověka musíte hodně citlivě, opatrně, s láskou a pokorou našlapovat.

Druhá forma je ta, že to ten člověk nepřijme, ale dokáže to tak naprosto ignorovat, že ho to nijak nerozhodí. Nechce o tom slyšet, nebaví se o tom, neptá se víc než je zdrávo a hodí to naprosto do ignoru a nechává ho to chladným. Ignoruje to, přehlíží a dělá jakože to není. Neoplývá k tomu nějakým citem, láskou, ale ani negací, nestěžuje si na to, necítí se kvůli tomu špatně a ani nenávistí. Když to řeknu jednoduše ten člověk se naučí, aby mu to bylo jedno a naprosto volné a netrápí se tím, žije si svůj spokojený a šťastný život bez zásahu té situace, nebo toho člověka a je šťastnější.

I tak se to dá řešit. Je samozřejmě víc variant, jelikož každý reagujeme naprosto originálně a výjimečně, takže nechci to vše házet do jednoho pytle.

Však chtěla jsem poukázat na to, jak se to dá brát a že opravdu nemůžete nikoho nutit se s něčím smířit pokud nechce. I když budete na někoho nejvíc hnusní a pomlouvat tak ani ty pomluvy ho/ji nemusí donutit do toho, aby se s něčím smířil. Není to povinné a Vy upřímně nejste žádní soudci a mravokárci, abyste jen proto, že si myslíte, že by se s tím člověk měl vyrovnat tak nemáte žádnou pravomoc do toho někoho nutit, hanba všem kdo si to myslí, že můžou takhle určovat co kdo má jak přijmout do života.

Možná to zní krutě, ale pokud někdo dokáže někoho pomlouvat a špinit jeho jméno za to, že něco nepřijmul jen proto že nechtěl a on/ona ho k tomu stále nutí a proto ho pomlouvám a špiní ale tací lidé by se fakt měli stydět, jsou to podle mě sobečci, kteří si myslí, že můžou každého tak trochu manipulovat, anebo dostávat tam kam chtějí, ale takhle to v životě nefunguje a oni takhle měli a museli narazit, jinak by se to nenaučili. Že každý v životě má svou svobodnou volbu a může si přijmout co chce a co nechce nemusí. Ano, vím že z duchovního hlediska by se vše mělo přijímat pro klid duše a šíření lásky, ale teď to beru z lidského a praktického života, ne vždy to tak prostě jde a jsme jen lidé.

Těmito poznatky v životě zjišťuji, že se mi mnohem víc líbí na lidech ta nedokonalost, protože tu leckdy dokážu více pochopit, než tu možnou líbivou dokonalost, jak se tak někteří lidé prezentují, jako dokonalí lidé, přitom si myslím, že na té zdánlivé dokonalosti je mnohem více toho kalu, než na té nedokonalosti, která mi přijde mnohem víc lidštější a od srdce.

Co si o tématu myslíte Vy?

Zdroj obrázku: TINYBUDDHA.COM. Lifee.cz [online]. [cit. 8.6.2018]. Dostupný na WWW: http://www.lifee.cz/psychologie/8-ocekavani-ktere-je-dobre-ve-vztahu-mit_224.html