Neústupný

Na lidi všude okolo je krásné se usmívat a být „ha ha ha a hi hi hi“ pro každou srandu, pro každou příjemnost a být milý, hodný, laskavý a chápající. Ano, je to krásné a zaslouží si to lidé a nejvíce ti nejbližší. Souhlasím a plně takové chování podporuji.

Však může se stát, že i přes to všechno si Vás lidi mohou přestat vážit a brát tohle všechno jako takovou samozřejmost. To, že se staráte, to že se ptáte, to že se ptáte na obyčejné věci a doptáváte se detailněji. Ano, člověk je takový a klidně se i podřídí, když mu na někom záleží a vyloženě chce, aby ti druzí byli šťastní, spokojení a měli se skvěle v životě.

Pokud cítíte ať už intuitivně, anebo jako já vždy vidíte i na chování lidí to, že si Vašeho přístupu a Vaší laskavosti neváží tak je dobré co nejdříve změnit přístup. Netrestat nikoho a ani nebýt zákeřný hnusný, to ne, ale dát takovou jasnou lekci těm lidem, že nejste samozřejmost a že to co děláte je jen pro někoho a že pokud si toho vážit nebudou tak jim můžete i ukázat Vaší chladnější stránku osobnosti.

Všude se dočtete a radí se, že si máte s lidmi promluvit. Také jsem to tak dělávala do té doby, než jsem narazila na lidi, kteří absolutně rozmlouvat nechtějí, anebo si Vás vyslechnou ale stejně si mysí o hýždích, takže tam je leckdy veškerá rozmluva a naslouchání totálně na nule a nedá se, protože nechtějí Vám naslouchat a nezajímáte je.

Takže si dovolím normální přístup všude raděný přeskočit, protože nebývá účinný a rovnou se vrhnu na tu akční stránku věci.

Pro mě za mě ze zkušeností mohu doporučit to, že když někdo očekává, že píšete první a první se ptáte, tak je jasné, že je dobré také se nevtírat a nechat to na tom druhém. Ať už ze zvědavosti zda ho také zajímáte tak i pro to, aby viděl, že nejste žádná stíhačka, která vždy napíše. Tím se postupně vymaníte z té „samozřejmé“ role.

Dalším krokem co doporučuji tak se neptat už tak detailně jako dřív, ale zkusit se ptát také jen na to na co se ptá druhá strana. Pokud se ptá jen na to jak se máte, tak se ptejte také jen na to jak se má a nic víc. To jak se má rodina, to co zrovna poslouchá za hudbu a to co má v plánu na víkend můžete vynechat, aspoň se tak zbavíte pocitu vlezlosti a vtíravosti.

Zkuste nebýt k dispozici kdykoliv se Vám ten člověk ozve, ale dovolte si třeba pár hodin, půl dne, nebo den neodepsat, neragovat a ozvat se až Vám se to bude hodit. Možná mi budete oponovat, že hodit se Vám to bude vždy odepsat, že tu minutu na odepsání si člověk vždy najde. Rozumím, také jsem taková, ale v jistých případech, když jste u někoho u hýždí je dobré aspoň pár hodin počkat a ozvat se déle. Budete tak vzácnější, dáte tak najevo, že nejste nonstop na telefonu a nečekáte na zprávu.

Nemějte hned čas. A tato část je asi pro mě jedna z nejtěžších. Pokuste se toho člověka, který si asi až moc zvykl na to, že si vždy čas uděláte tak se pokuste ho zkrotnout tím, že si prostě čas kdy on/ona si přeje tak si jej prostě neuděláte. I kdybyste měli jen sedět doma a poslouchat hudbu a nic jiného nedělat tak je to leckdy milejší, než si jako oslíček dělat čas na někoho, komu jste jedno a kdo se o Vás ani nezajímá, jen když potřebuje.

Dáte tak najevo to, že nemáte čas vždy když si pískne a že je třeba se s Vámi domluvit. Podobně to platí v případech, kdy se na něčem domluvíte a ten člověk Vám to těsně před zruší, anebo když se zdráhá domluvit a stále mektá neurčitě o tom v kolik, kde, co a jak. Leckdy je dobré to prostě nechat být, zařídit si volný den po svém a nechat toho člověka, nevnucovat se, nevymýšlet stále program co dělat, nepodřizovat se, ale nechat ho taky aktivně tvořit, pokud bude chtít tvořit.

Ano, je to pěkně na prd, když jste na něčem domluvení a chvíli před Vám přijde zpráva, že se to nebude konat, ano v tu ránu jako kdybyste chtěli vykřiknout „a sakra“, ale co se dá dělat, život jde dál. Jasné, může se stát něco nepřekonatelného, tomu rozumím, avšak v tomto případě bych zapojila svou intuici a pocit z toho, zda to opravdu bylo tak neodkladné, nebo se jen tomu člověku nechtělo, nebo si jen prostě dělal z Vás a vaší domluvy a zájmu srandu. Proto bych s příští domluvou byla opatrná a třeba si i dovolila jednou odmítnout. Aby ten člověk viděl, že nejste pro srandu a nebudete jezdit, dělat, nebo se scházet jak si pískne.

Ano, dokáže mě trápit, zklamat a ničit vnitřně drzost lidí, co si dovedou dovolit. A čím jsem starší tím víc si uvědomuji, jak je důležité říct slovo Ano tak stejně důležité je slovo Ne. Protože díky slovu Ne učíme druhé lidi si nás vážit a respektovat.

Ano, je krásné, na co by šlo to by člověk odkýval a byl vším pro lidi, avšak stejně tak je potřeba umět používat slovo Ne, aby ta láska a přátelství od lidí bylo upřímné a vážené. Já osobně jsem hrozný mamlas v tom, že bych nejraději byla vždy k dispozici a byla vším, avšak vím, že takhle to prostě nejde a vrací se mi to právě ve formě těch lidí, kterým jsem jedno a chtějí jen využívat. Nehnou prstem, nápadem a ani písmenem pro to, aby něco udělali sami od sebe a dali mi tak najevo, že jim na přátelství se mnou záleží.

Samozřejmě z toho výjimám nejbližší přátelé, těch se to netýká u těch vím, že přátelství je opětované a děkuji za to moc.

Myslím tím lidi se kterými se kamarádím, avšak stále si k nim asi neumím najít cestu, pochopit je a tím víc mě to nutí se zamyslet nad tím, co mě v životě mají naučit. Čím víc člověk chce, tím víc se totiž setkává s tzv. Uprdelismem. Který na jednu stranu je pozitivní v tom, že by měl člověka činit šťastným, že se nebude zaobírat zbytečně starostmi a negativismem, ale na druhou stranu zas všechno jedno být člověku nemůže být to by v životě ničeho nedosáhl a stál na místě.

Stále přemýšlím o tom, co mě to má naučit tací lidé a proč si je přitahuji do života, snažím se k tomu přistupovat zodpovědně a bez sebe-lítosti, protože vím, že na tom mám svůj podíl.

Zdroj obrázku: © 2005-2019 FANTASYOBCHOD.CZ. Fantasyobchod.cz [online]. [cit. 10.5.2019]. Dostupný na WWW: https://www.fantasyobchod.cz/albus-brumbal