Nezlob se

Snažila jsem se všechno napravit, snažila jsem se vyjít vstříc, abys byl rád a hrdý. Splnit všechny požadavky, abych mohla být chodící dokonalost pro všechny a Tebe. Chtěla jsem jen, abys mě mohl pochválit a měl radost.

Chtěla jsem vše napravit, co jsem kdy dříve neudělala a měla udělat. Chtěla jsem jen, abys měl aspoň teď ze mě radost, že dělám správné věci. Udělala jsem ze svých lidských možností maximum.

Je škoda, že jsem nedosáhla pochvaly a že ještě se dovídám, že mám udělat víc, ani nevím proč, nechápu u toho ten smysl. Trochu mě to zamrzelo, trochu mě to zarazilo. Cítila jsem se, jako kdyby to vše co jsem doposud udělalo nemělo moc smysl a bylo zbytečné. Ale co už, neřeším co jsem udělala a stejně to bylo málo. Už se stalo.

Mám udělat víc, ale ze vší lásky a úcty k tobě se nezlob, ale tohle to, co po mě žádáš už neudělám. Už ne. Cítím, že jsem vydala hodně ze sebe. Víc nevím jak to udělat a tak upřímně taky mám trochu priority jinde než abych žila tak, jak po mě žádáš.

Asi hold nikdy nebudu chodící ideál a někdo o kom bys vyprávěl a byl hrdý, nevadí. S tím se smířím.

Tak se nezlob, že neudělám tuhle jedinou věc, kterou po mě žádáš, protože to je v rozporu s mým přesvědčením a já to takhle prostě udělat nechci.

Nezlob se, mám tě ráda moc a co budu moc tak pro Tebe udělám a budu se snažit, ale tahle věc je na mě až moc.

Nevymlouvám se vůbec na nic, jen prostě se mi do toho už nechce. Stejně bych tím nedosáhla pochvaly a ani ničeho jiného, nechci to dělat. Každý člověk má chyby a slabiny tak berme, že tohle je ta moje, kterou si přiznám.

Nikdy jsem neposlouchala na slovo, nebyla jsem poslušná, byla jsem sice hodná, ale ne vždy poslušná. Poslušnosti neumím doposud a ani věkem se to nenaučím. Mě to nevadí. Asi se s tím budeš muset smířit. Myslím, že by ses měl v životě zaměřit na jiné problémy, které jsou většího rázu, než je tohle.

Mrzí mě, že jsem narazila na tuto svou hranici a nemůžu být víc úslužná a víc vyjít vstříc. Ale takhle to prostě cítím.

Nevím ani proč to po mě chceš, snažila jsem se tomu přijít na kloub a na pointu, ale nevím. Je mi líto, že to ani nechápu a po přemýšlení to odmítávám. Protože takhle to cítím.

Nejsem Vesmír, abych plnila každé přání a ani Bůh.

Lidé nejsou dle přání a ani já ne.

Tak se nezlob, že nesplním tuto jednu jedinou věc o kterou mě žádáš, avšak snažila jsem se. Asi ty mé pokusy a snaha jsou zbytečné, nebo nepochopitelné, nebo nedostačující, nevím.

Vím, že mi to bylo líto, když jsem na to neměla co říct. A pak ještě pár dnů potom, když jsem si připadala úplně k ničemu. Ale takhle to mám většinu života. Vždy si říkám, že dělám hodně a fakt dělám, ale stejně je to málo a tenhle stín čehosi mě doprovází životem. A vždy když pohlédnu do něčích očích a těším se, že mě pochválí, nebo mě bude mít rád, tak se dozvím, že to bylo málo.

Není vtipné, jak se mé zpovědní články prolínají?

Protínají se a shodnou se v jedné věci, kterou neustále opakuji a která mě pronásleduje, jak nějaký vrah.

O jedinou věc za kterou se dokážu pohádat s klidným tónem hlasu a to je ta, když toho udělám hodně a pro druhé lidi a stejně mi vyčtou, že to bylo málo, nebo že jsem měla udělat víc, nebo že si to představovali jinak a neřekli mi to, že je to prostě špatně.

Vždy se po tomhle ve mně probudí stará rána, která se zajizvuje a pak znovu bolí.

Jenže ta láska k někomu, nebo k těm lidem mi nedovoluje vzdávat se. A tak to zkouším znovu a znovu, doufajíc, že jednoho dne moje duše dosáhne klidu a přijdu za někým se splněným požadavkem, nebo splněným přáním a pochválí mě. V tu chvíli až se to stane tak asi vybuchnu radostí já a moje duše dosáhne klidu.

Zdroj obrázku: SCRAPHOBBY.CZ, ČESKÝ VLTAVÍN, SPOL. S R.O. KARLOVARSKÁ. Scrap hobby [online]. [cit. 21.8.2020]. Dostupný na WWW: https://www.scraphobby.cz/cs/svatba-valentyn/2305-dekuji-ti-omlouvam-se.html