Nic v životě nemusím

Ve své podstatě ten název není ani tak od věci. Člověk si stále myslí, že v životě musí něco dělat, že musí zařídit to a to a že musí jít/jet tam a tam a že se musí postarat o to a to a že musí udělat nějaké změny, či pokroky.

Upřímně v životě opravdu nemusíte vůbec nic, jediné co musíte udělat je zemřít. Morbidní možná pro slabší povahy, ale já si myslím, že pravdy se bát člověk nemusí. Je tomu tak, vše co v životě člověk dělá je dobrovolné. Dobrovolně jíte, spíte, pracujete, chodíte někam, zařizujete a děláte činy pro lidi na kterých Vám záleží, děláte to vše dobrovolně a z vlastní vůle i když se Vám možná vědomě nechce, ale robíte to, jelikož to děláte pro něco dobrého, pro sebe, anebo s dobrým úmyslem, že to přinese něco co Vy chcete, nebo že to někomu přinese něco dobrého.

Ve své podstatě je tomu tak, že Vás vlastně nikdo a nic nemůže donutit do ničeho. Ano jsou případy, kdy byli lidé do něčeho donuceni, ano to já beru na vědomí i podvědomí a nezavrhuji to a také jsem i toho názoru, že leckdy Vás společnost, rodina, přátelé, či drahá polovička donutí do něčeho do čeho jste nechtěli jít, nebo co jste udělat nechtěli. Ano, také to chápu.

Však chci tímto trochu víc osvětlit svobodnou vůli každého člověka. Každý tady na tomto světě máme svobodnou vůli a my rozhodujeme co a jak urobíme. Někdy na to opravdu zapomínáme, že vlastně máme nějaké to svoje slovo a že my rozhodujeme o svém životě. Zapomínáme na to, že my jsme tvůrci svého života. Zapomínáme na to tím, že stavíme jiné aspekty života na hlavní priority ve svém životě, anebo jiné lidi stavíme na vyšší priority než jsme my sami, tím pádem zapomínáme i na to, že my rozhodujeme o svém životě co a jak uděláme, nebo neuděláme.

Ano, najdou se pak v životě tací lidé, kteří si myslí, že jim musíte nutně obětovat všechno a že všechno musíte udělat podle nich a pro ně.

Někteří z nich jsou tak troufalí, že si myslí, že jen proto že někoho máte rádi, nebo se s někým bavíte tak že hned kvůli nim musíte dělat hory a doly a přitom oni neurobí nic z vlastní vůle, chtěj od Vás jen přijímat všechno a oni sami nic Vám nedají.

Třeba když člověk se kterým se bavíte něco podělá a Vás urazí, naštve, poníží, či jinak sejme na psychice, tak Vy zákonitě jste naštvaní, smutní a zlobíte se. Ten druhý se nějakým způsobem omluví, samozřejmě odříká a poká slovy za to, co Vám způsobil, však jakmile na jedno procento pojme podezření, že jste už lepší a že už to necháváte být a jdete dál a že ztratit úplně přátelství nechcete tak najednou hned bez jakékoliv vděčnosti a pokory hned si dovolí po Vás něco chtít – viz člověk, který Vás úplně totálně rozhodí, naštve Vás a poníží, tak za mžik co Vy se trochu usmějete a jste klidnější tak v mžiku po Vás vyžaduje, ať ho po ránu vzbudíte krásnou zprávou a popřejete mu krásné ráno. (nulová vděčnost a nulová pokora od toho člověka a jako vysvětlení proč to tak chce, protože je mu/ji to příjemné, a rovněž nulová empatie zda vůbec to ten člověk to tak cítí, aby to tak udělal)

Dále, když se s někým bavíte dost dobře delší dobu a rozumíte si, tak nikoliv aby ten člověk byl vděčný za to, že si rozumíte a byl rád za to jak spolu výborně vycházíte a neuvědomuje si jaké nádherné nejlepší přátelství to může být tak najednou chce víc a vyžaduje to po Vás. Neptá se zda to Vy chcete, ale chce to pro sebe a to tím, že Vás nutí, abyste se ihned přestěhovali tam, kde bydlí on/ona a že to tak prostě musí být, protože on/ona to tak chce a že to prostě musíte přijmout za každou cenu, jelikož on/ona to tak chce.

Nu dává Vám to smysl? Je mi nyní jedno jak to všechno vyzní, ale kde kdo bere takovou drzost něco takového po někom chtít? A o to víc, když by mě takový člověk do toho nutil a říkal mi, jak to prostě musím udělat o to víc bych to neudělala, jelikož neumí robit věci na povel a to ani kdybych to rozhodnutí chtěla urobit tak po tomto výstupu bych to neurobila – z hrdosti bych to neurobila. Protože nejsem typ člověka co se nechává do něčeho nutit. Nenechám a když už tak to musí být hodně vyhrocená situace ve které mi jde o život, či o zdravý lidský rozum.

Avšak, když jsem se s touto situací ohledně toho setkání setkala a zažívala to, tak jsem se musela nad tím mírně pousmát a řekla jsem si tak v duchu „Ale když to neudělám tak co se potom stane? Donutit mě přeci nemůže, když já nebudu chtít odjet a dát do toho peníze, energii a všechno.“

A to mi dalo osvobozující pocit v tom, že je to fakt všechno na mě a že pokud já se nepohnu tak se prostě nic nestane, ani kdyby ten člověk klečel, brečel, nebo řval po celém městě tak to se mnou nemusí vůbec pohnout, když já nebudu chtít.

Chtít je krásná věc, ale taky to obvykle i zůstane u toho chtění, chtít totiž neznamená mít a dostat to.

To bych ráda objasnila jistým konkrétním lidem. Že nucením, nebo výhružky, nebo plačtivým tónem si fakt u mě nic nevynutí, když se já zaseknu tak se mnou nepohne ani uřvaný, ječící, hysterický cholerik.

Tato zkušenost mi dala to, že můžu před takovým člověkem utéct a tím pádem se fakt nestane nic, anebo jen budu stát a koukat a taky neudělám nic, protože prostě nechci a když nechci tak prostě nic nebude.

Jsem na lidi hodná, ale nemůžu ze sebe dělat vyloženě hlupáka a být bez názoru, nebo dělat to, co si po mě kdo řekne. To nejde, je to můj život a já si určím co jak budu robit, kde jak budu žít a s kým žít i si určím to s kým budu vztahově žít a s kým souložit, je to prostě na mě a i kdyby někdo vyšiloval tak s tím nezmůže nic, jelikož mám svou hlavu.

A ono opravdu prostě když nebudu chtít, nedonutí mě nikdo do ničeho a pokud ten fakt, že mě nedonutí neustojí tak to prostě neustojí, ale ustojím to já a to je pro mě to hlavní. Stejně se každý stará o sebe a já též a když mě někdo neumí brát takovou jaká jsem tak je to bohužel ale jeho/její problém. Já se nezměním na mě si bude muset zvyknout, stejně tak jako já se učím žít s lidmi a taky se je učím přijímat tací jací jsou.

Navíc asi v sobě mám naučené natolik slušného chování, že bych nikdy nic takového po člověku nevyžadovala a nikoho do ničeho nenutila. Na tom si totiž zakládám, že nikoho do ničeho nenutím a vše je dobrovolné. Všechna přátelství, kontakty, dopisování, vztahy, sex vždy toto bylo, je a bude dobrovolné pokud to bude se mnou. Nikdy nikoho do ničeho nutit nebudu, je to má priorita.

Co si o tématu myslíte Vy? Také si držíte svou svobodnou volbu nad svým životem, anebo je lehké Vás do něčeho donutit?

 

Zdroj obrázku: © 2017 MYSHIRT. Myshirt.cz [online]. [cit. 29.12.2017]. Dostupný na WWW: https://www.myshirt.cz/jsem-princezna-nic-nemusim-mikina-essential-detska-59836

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *