Nikam nepatřit?

Za svůj život jsem se setkala s lidmi, kteří měli společný cíl a to, že v životě chtěli k někomu patřit, chtěli s někým být po boku a žít si. Ano, je to nádherný cíl a sen. Rozhodně takové lidi podporuji a přeji jim to, aby našli svou drahou polovičku se kterou jim ten život půjde šťastně.

Avšak také jsem se setkala s takovým „opakem“ i osobně jsem s tím setkala. S lidmi, kteří prolétavali vztahy a k nikomu nepatřili. Buď nechtěli, anebo to již vzdali, nevěřili v nalezení drahé polovičky, anebo se nedokázali k nikomu připoutat. 

Lidé, kteří neustále hledají, procházejí vztahy a žijí tak jako by k nikomu nepatřili. Lidé, kteří se chtějí usadit a chtějí k někomu patřit a s někým žít to částečně nepochopí, anebo vůbec. Názory nechám na každém člověku zvlášť :).

Avšak lidé, kteří se nevázají, či se nemohou najít tak to může být tím, že ještě dospívají, sice později a pomaleji, ale dospívají. A pokud z toho nevyrostou tak to bude tím, že sice nemusí patřit k někomu, nejsou ničí. Ale jsou sví. Jsou sami sebou a nespojují svůj život nutně s někým. Mají rozlišeno v chápání Já a Ty. Není to špatně, jen to někteří lidé nemusí chápat.

Je to jen způsob života. Někdy to může být depresivní, že tací lidé nepatří nikam, leckteří je nechápu, nemají se třeba i komu svěřit, jsou víc sami, nemají doma nikoho, kdo by je pohladil, kdo by ukojil jejich láskyplnou potřebu, ano zní to někdy a je to někdy depresivní. Ale i tak je to cesta životem. Nemusí se však tímto depresivním náhledem trápit, stačí když změní úhel pohledu a místo pohledu – „nikam nepatřím“ změníme úhel pohledu na „jsem sám sebou“ – jsem natolik samostatný a svůj a tudíž nejsem tak závislý na potencionální drahé polovičce.

Vše má své pro a proti. Sice se můžete hledat celý život, můžete nakonec najít. Můžete tak žít i věčně, nikdo vám nebrání. Osobně bych to nazvala takový způsob života mládí a dospívání. Sama to moc dobře znám. Hledala jsem se a hledám se celý život ve všech oblastech. Protože život je pestrý a nabízí toho opravdu hodně.

Nepatřit nikam a k nikomu zní depresivně a podkopává to sebevědomí katastrofálním účinkem. Však když se bereme jako nezávislého, samostatného a sebe samého tací jací jsme, bereme svůj přístup jako výhodu (odolnost, flexibilita, přizpůsobivost, nesoudnost, příležitost zažívat nové věci).

Nikomu jeho/její přístup neberu, každého věc :). Být s někým je nádherné, možná to chceme všichni, možná také ne, možná se všichni celý život hledáme. Možné je vše.

Tak jak to cítíme je to správné. Nic není špatné, vše má své klady i zápory. Nestěžujte si na to co nemáte, ale buďte vděční za to co máte. Protože zrovna můžete mít to, co někdo nemá a život by za to položil, jen aby to měl.

Vaše pocity a emoce jsou správně, nejste „špatní“ nejste „šílení“ nejste „bezcitní“ rozhodně ne, nevěřím. Jen proto, že to cítíte tak jak to cítíte, to z vás nedělá špatného člověka. A koneckonců vždy na světě se budou rodit lidé, kteří se rovněž budou hledat a budou mít pocit, že k nikomu nepatří, vždy tací lidé někde budou :). Nejste tak úplně sami, kdo to tak cítí.

Nesnažte se však své emoce popřít, či necítit, ublížíte akorát sami sobě a ta emoce tak jako tak vyjde na povrch z vás.

Zdroj obrázku: SOUČEK, Karel. Hudební knihovna [online]. [cit. 23.6.2015]. Dostupný na WWW: http://www.hudebniknihovna.cz/pavel-callta-pripravuje-desku-na-ktere-chce-byt-sam-sebou.html