O hysterii

Provází životem nesčetně lidí, avšak proč vůbec může někoho postihnout, jak na ní lze vůbec trpět a jak lze k ní přijít? A může k hysterii přijít i člověk, který byl celý život věčný pohodář?

Nuže na první dech je veřejně známé, že hysterie, neboli též histrionská porucha osobnosti je řazená mezi poruchy osobnosti.

Trochu jsem se o to zajímala a dočetla jsem se, že tak jako většina poruch osobnosti i hysterie může vzniknout, když člověk prochází traumatem.

Jsou dvě možnosti.

První možností je, když se člověk setká a účastní traumatické situace ve které je ublíženo lidem, jemu a to krutým způsobem, či přímo smrti. Pokud se tuto zkušenost nezdaří člověku zvládnout může se už něj rozvinout hysterie.

Druhou možností je, když člověk prožije ztrátu nějaké významné životní hodnoty – vztah, povolání, moc, finance, bydlení, to na co je hrdý.

S člověkem to otřese a pokud se s tím nezvládá vyrovnat, nebo si sám brání se s tím vším vyrovnat a jít životem dál, může se rovněž rozvinout hysterie.

Hysterický člověk jako takový se ve společnosti cítí jako ten, který dělá všechno správně a striktně dodržuje své hodnoty a hranice. A velice těžce nesou jakékoliv ublížení, či ponížení od ostatních, nebo když někdo nedodržuje to co slíbil. Jsou velice přecitlivělí k veškeré nespravedlnosti světa a na chování ostatních lidí. Chybí jim nadhled a velkorysost, vše se vyhrotí do konfliktů, které ani původně nebyli.

Takový člověk žije v takovém permanentním napětí, co kdo kde udělá, co kdo ke mu ublíží, kde ho ,kdy podvede, kde ho, kdy, kdo zradí. Velice těžce nesou, když nejsou věci podle jejich představ.

A když takovému člověku někdo ublíží tak spustí vlna emočních reakcí a ten člověk se cítí nehorázně ublížen, vidí v tom druhém člověku ihned nepřítele a brání se tím, že začne vyšilovat, panikařit, křičet, házet s věcmi a nejčastěji se snaží veřejně stropit tomu druhému ponižující a dramatickou scénu.

Hysterický člověk se nebojí ponížení, jelikož věří, že on je v právu a je třeba to tomu druhému to vrátit a ještě hůř mu to vrátit, aby hodně trpěl a uvědomil si, jak vlastně ublížil.

Ve své podstatě nevědomky či vědomky chtějí toho druhého tyranizovat tím, že strhnou na sebe pozornost tím, jak vyšilují, anebo jak se zhroutí a jak začnou křičet a dají tak najevo, jak moc je vše dramatické a vyhrocené a jak moc to toho člověka bolí. Ano, bolí, protože hysterický člověk je hodně přecitlivělý na všechny reakce a projevy chování ostatních lidí.

Tací lidé si i dokáží věci přimyslet, aby to bylo o to víc dramatičtější a bolestnější a aby ten druhý víc trpěl.

Obvykle po takovém hysterickém výstupu se hysterický člověk unaví, anebo ještě víc zhroutí psychicky. Protože přeci jen při výstupu projeví a spotřebuje hodně energie a tak se zákonitě musí unavit.

Hysterický člověk rovněž chce po ostatních lidech, aby s ním ta veškerá dramata prožívali a tak o tom hojně povídá, dramatizuje každý zážitek a vykládá o tom stále dokola. Dokola řeší stejné věci, problémy a situace, velice těžko dokáže přijmout ten fakt, že život jde dál a minulost nezmění.

Hysterický člověk se nejvíce bojí toho, že zůstane opuštěn a že zůstane napospas naprosto opuštěn, když mu bude nejhůře, rovněž využívání od ostatních lidí.

Když se takový hysterický člověk dostane do stresu tak je obvykle nepříčetný, chce všechno hned, chce všechno co nejdříve stihnout, zvládnout a rozčiluje ho klid ostatních.

S takovým člověkem se dá žít, však těžce, musíte si zvyknout a přijmout ho takový jaký je, anebo takovému člověku pomoci.

Hysterický člověk potřebuje přijmout ten fakt, že to co se stalo už nezmění, že už je to minulost, byť je sebevíc ošklivá. Že si lidi do svého života může vybírat a že ne každý je ten správný člověk, který mu bude oporou.

Uvědomit si, že svět se nezboří, když se něco pokazí a že se dá žít i v klidu a nic není tak strašně jak to zpočátku vypadá. A že vždycky se dá začít znovu, lépe a mnohem zdravějším způsobem než jakým to řeší hysterický člověk.

Naučit se hledět vpřed do budoucnosti a přítomnosti a naučit se postupně žít tak jak je, přijmout sám sebe, své hranice a co osobně doporučuji trávit co nejvíce času s klidnými a flegmatickými lidmi. Ti hodně pomůžou na to, aby se člověk uklidnil a i se naučil tomu klidu sám v sobě.

Nejlepší terapií pro takového člověka, ačkoliv se toho ten dotyčný nejvíce bojí, je klid. Klidný den, život, klidní lidé, tak aby našel i klid sám v sobě, i samota pomáhá.

Dříve jsem se takových lidí obávala, jejich reakcí a chování, avšak když jsem to sama zažila tak jsem pochopila a naučila se díky tomu spoustu věcí o životě a i o sobě samotné.

Nejlepší větu, kterou jsem slyšela na uklidnění byla: „Myslím, že by se lidi neměli hrotit, byť si dělají ošklivé věci. Ano, podívej, mohl bych teď k němu přijít a zbít ho do bezvědomí, protože vím, že na to mám postavu, kondici a i psychickou odolnost, avšak neudělám to nejsem jako on a nechci způsobit další konflikt.“

A tak si myslím, že by to mělo být, v klidu, pohodě a bez zbytečných dramat :).

Zdroj obrázku a inspirace k textu: HYSTERIA ALICE. Alice.Wikia.com [online]. [cit. 18.3.2016]. Dostupný na WWW: http://alice.wikia.com/wiki/Hysteria

WIKIPEDIE. Wikipedie.cz [online]. [cit. 18.3.2016]. Dostupný na WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hysterie

VANIŠ, Ondra. ondravanis.cz [online]. [cit. 18.3.2016]. Dostupný na WWW: http://ondra.vanis.cz/znalosti/hysterie.asp