O lidech, kteří se bojí citově připoutat

Jak si takového člověka vůbec představit? Na první pohled to rozhodně na čele vytetované nemá :).

Ačkoliv každý žijeme z lásky a je to pro nás nutné palivo do života jak fyzického tak především psychického a citového. Však najdou se i tací, kteří s tou blízkostí, city mají tak trochu problém a obávají se toho.

Vyvstává z toho otázka, zda je vůbec něco takového možné mezi lidmi? Ano, je to možné a je to naprosto reálné. Jelikož tací lidé se obávají toho, že když se příliš otevřou, ukážou svou zranitelnost, svou nahotu ve všech ohledech nejen v tom erotickém smyslu, když se svěří, dají najevo city, lásku, oddají svůj život někomu, tak že ten dotyčný odejde, zaprodá jejich důvěru, zraní je, zesměšní je, zklame je a případně i veřejně poníží. Proto ta obava, proto ten strach. Bojí se i též toho, že z takového vztahu nebude úniku a že jim nic jiného než v tom setrvat nezbyde. Na což samozřejmě může navazovat strach, že budou vydíráni tím, že ten člověk se nimi může manipulovat a to je proto, že se mu svěřili a dali své city najevo. 

Možná to zní šíleně, ale takhle psychika těchto lidí obvykle funguje. Zkuste si o tom něco víc přečíst, myslím si, že se má slova shodnou s tím, co je v odborné literatuře.

Strach z blízkosti jde obvykle ruku v ruce s tím, že takový člověk je schopný velice dobře komunikovat, navazovat vztahy a sexuální vztahy, však nedokáže v nich vydržet. Čím delší vztah je, nebo spíše čím naléhavějšího partnera si k sobě vybere, tím větší dostane strach z toho, jak se to bude vyvíjet dál.

Také může mít strach z toho, jako moc by ten vážný vztah ovlivnil jeho život, jako moc by ho to samotného změnilo, jako moc by to bylo zavazující, co by pro to musel obětovat. Takový člověk se toho bojí a i když touží po lásce jak hladový po chlebu, tak se bojí zavazujícího gesta, které by to tu lásku stvrdilo. Takový člověk může hodně milovat, bezpodmínečně a vroucně, však nechce se zavazovat, protože ví, že ani láska k jednomu člověku nemusí být věčná a obává se toho, že by případný závazek dopadl špatně.

Člověk který to takto cítí, obvykle chodí ze vztahu do vztahu a hledá, stále hledá, dokáže dát a i přijmout tolik lásky od více lidí za život, avšak nedokáže a možná ani nechce se zavázat pouze k jednomu člověku. Má z toho strach.

Neodsuzuji takové lidi, především škodí když u tak sami sobě, anebo partnerům se kterými jsou ve vztazích. Může to být těžké pro toho partnera, když chce vztah posunout dál a ten druhý prostě ne a ne a vše oddaluje, vykrucuje se a nechce to posunout dál, je to v jisté fázi ten vztah a neposouvá se to, je to tak jak to je. Chápu a soucítím, že to je frustrující, však těžko pohnete s někým, když nechce. Podmínkou by muselo být to, že by ten člověk na sobě chtěl zapracovat a chtěl by se změnit, s tím by se pak dalo pracovat a posouval by se nejen ten člověk, ale i ten vztah.

Co jsem se dozvěděla za svůj život a když jsem se o tuto problematiku zajímala, tak mě napadá, že každý strach se určitě dá překonat, rozhodně. Pro mě osobně strach není žádným ukazatelem a nenechala bych tak svůj život omezovat strachem. Však otázka je zda se takový člověk chce změnit a zda je ochotný svoje stanovisko přehodnotit?

Že by opravdová a bezpodmínečná láska by to tomu člověku ukázala, anebo na to člověk musí přijít sám, třeba i po letech sbírání zkušeností?  Co myslíte Vy? Dá se vůbec takový člověk změnit?

Zdroj obrázku: KOBESOVÁ, Jana. Blesk pro ženy [online]. [cit. 14.8.2015]. Dostupný na WWW: http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/291068/pravda-o-muzich-10-veci-ktere-by-vam-rekli-kdyby-se-nestydeli.html