O lidech, kteří se rychle a bláznivě zamilují

Sice se říká „Miluj méně, budeš milovat dlouho.“

Však ne každý to tak umí. Možná je na tom něco pravdy, avšak ne každý umí milovat méně. Když ono to vlastně ani nejde a jak se vůbec dá milovat méně?

Buď člověk miluje, anebo nemiluje, to je má verze, nic mezi tím.

Také se říká, že ten kdo se bláznivě a rychle zamiluje umí stejně tak rychle nenávidět.

Musím potvrdit, že toto je opravdu z části pravda, nemohu to popřít, stalo se mi to a i znám takové lidi, co to také tak mají.

1358700395summer_love_wallpaper_rjtz3

Když jsem byla mladší bylo mi vtloukáno do hlavy od okolí a ve škole, že ten kdo se zamiluje tak pro něj okolní svět neexistuje a že zákonitě se ten člověk zhorší ve prospěchu a že nemyslí na nic jiného než na svou milovanou osobu.

Musím tomuto výroku oponovat, dlouhou dobu jsem tomu věřila, avšak když se člověk opravdu hodně zamiluje tak se prospěch nezhoršuje, pokud stále má školu na prioritním místě. Pokud tomu člověku záleží na svém vzdělání tak o to víc mu to jde, protože jak je člověk zamilován tak má v sobě kvantu energie a jde mu to o to lépe a má hlavně motivaci.

Ano, okolní svět je trochu utlumen v tu dobu, ale to neznamená, že ten člověk nevnímá nic jiného.

A ano myslí převážně většinu dne na tu svou milovanou osobu, avšak to není negativum, ten člověk má tak výbornou náladu díky tomu.

Dřív jsem se díky tomu ne tak úplně pravdivému výroku ze školy bála zamilovat a opravdu tak hodně. Až pak jsem vlastně zjistila a došla k tomu názoru výše, že to tak skutečně nemusí být.

A tak jsem se nebála zamilovat a plně se oddala tomu pocitu a zjistila, jak nádherné to je a stalo se to pro mě něco jako drogou a začala ten pocit neustále vyhledávat a chtěla jsem jej pociťovat stále a stále.

Díky zamilovanému pocitu se mi zdálo a i tomu tak skutečně bylo, že se mi vše daří a byla to pravda, celý svět se mi zdál krásnější a bavil mě o to víc život. Ve škole se mi dařilo, inspirace na články chodila sama, přátelské a rodinné vztahy se mi dařili tak jak jsem chtěla, anebo je brala s nadhledem.

Chtěla jsem ten nádherný pocit ze sebe vykřičet do celého světa, chtěla jsem objímat celý svět, protože jsem cítila, že už vše mám, co bych si mohla přát a nic víc nepotřebuji. Díky tomuto pocitu jsem odpouštěla snadno a rychle všem, kteří mi kdy ublížili, cítila jsem se silnější a odolnější psychicky a nebylo pro mě nic co by se mi zdálo těžké.

Nevadilo mi se bavit s lidmi, které jsem dříve nemusela, jelikož nějak to šlo mimo mě. Byl to takový ten ideální stav šťastného člověka, který mi vyhovoval.

Avšak jak nádherné to je, tak to může být i vratké, na tom pocitu se snadno stanete závislý a když ten vztah, který Vás tak dopuje neklape tak vše jde pak do háje, i Vaše nálada rozpoložení a vše a máte pocit, že se hroutí vše.

A nedej Bůh, když přijde zrada v tomto pocitu, to je rána pod pás a roztříštění citů na miliony kousků.

Poznamená Vás to a znovu se vrátíte tam kde jste byli u toho strachu ze zamilování se.

Zažila jsem však v jiném vztahu to, že buď to byla šílená láska, avšak další den, nebo ještě ten den bychom se rozešli „na dobro“. Nu a pak další den bláznivě usmiřování a takhle stále dokola, vyčerpávající, ale třeba tato zkušenost mi dala to, že se dá ze dne na den strašně a bláznivě se milovat a také hnedka nenávidět.

Jelikož v tu chvíli do Vás ten člověk napustí takovou zlou jedovatou emoci a Vy cítíte sílu jít proti němu a oponovat a hájit svá práva a vše. A takhle to trvá do té doby dokud to oba baví, velmi jednoduše to povím. Myslela jsem si a hledala jsem v tom vždy složitosti, ale v tomhle nebyli, to bylo tak prosté a jednoduché. Ano, trvalo to do té doby, dokud mě toto bavilo a mě to skutečně přestalo bavit, doplácela jsem na to fyzicky a psychicky a to už vážně nebyl život.

Začala jsem chtít něco jiného a někoho jiného a tím se to vše utnulo a změnilo a já si uvědomila jaké chyby jsem robila a jak moc jsem sama sebe i tomu člověka ubližovala.

Nuže na bláhnivou zamilovanost jsem nezavrhla, naopak ještě víc si ji užívám, když je s tím správným člověkem, který mi ji oplácí. A to je mnohem hezčí pocit, než když je to jednostranné, anebo je to jeden den tak a druhý den zas jinak.

Bylo mi párkrát vyčítáno, že jsem zamilovaná až jsem hloupá v minulosti, avšak já jsem vždy byla za lásku a za city, které mezi lidmi jsou vždy a za tím si stojím a nezapřela bych nikdy své city jen proto, že někdo jiný chce slyšet něco jiného.

Ale co už, láska je krásná emoce jedna z nejkrásnější na životě a zamilovanost je sice opojení, avšak nádherné opojení, kterého by si měl každý užít dosytosti. Protože těch negativních emocí na životě je až moc. Tak proč se tomu nádherného pocitu neoddat, avšak nezapomínat na rozum, ten berte kamkoliv s sebou.

Tudíž lidem co se bláznivě zamilují ze svých zkušeností fandím moc, protože jsem jedním z nich a myslím si, že je to správné. Dětinské mi to nepřijde, naopak moc krásné a i když vidím pár, který se takto miluje, zahřeje to i mě u srdce, jelikož z těch lidí to tak nádherně vyzařuje, že i mě když je vidím z dálky to potěší a potají jim to přeji.

Ano, z lásky velice rychle může vzniknout nenávist, jelikož obě jsou to vlastně emoce lásky, nenávist je jen převlečená láska, avšak pořád je to emoce a i když se nenávidíte ve vztahu, je to zlé, ale ještě horší je když jste si lhostejní.

Takže stále raději emoce nějaké, než vůbec žádné.

Jaký na to máte názor Vy? Zamilujete se tak rychle bláznivě a spontánně? Anebo milujete spíše méně a delší dobu?

 

Zdroj obrázku: BREZINA, Ivan. g.cz [online]. [cit. 6.5.2016]. Dostupný na WWW: http://g.cz/4-chemicke-faze-lasky

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *