O lidech, kteří zavírají oči před životem

Když jsem byla mladší, nepociťovala jsem to tak, jako v současnosti. Čím víc se člověk staví k životu čelem a řeší svůj život a sám sebe, tím více pak vidí kolem sebe, jak je vzácnější když vidí někoho, kdo jedná podobně.

Když jsem byla mladší, nepřišlo mi to tak a byla jsem jistými lidmi poháněná k tomu, abych svůj život řešila, anebo abych si víc prosadila svůj názor, anebo abych za někoho bojovala.

Už nyní víc chápu, co mi tím bylo řečeno a kam mě tyto věty postrkovali. 

Čím víc na mě v minulosti někteří lidé naléhali, tím spíše jsem to nechtěla slyšet a udělat to co mi radí. Musela jsem k tomu dospět sama. Musela jsem být vhozena do situace, která mi umožnila toto pochopit. Mě totiž osobně nestačí jen něco říct, já to sice slyším, vnímám, ale musím si to zažít, abych Vám mohla potvrdit a uznat, že máte pravdu. Osobní prožitek a lekce to mluví samo o sobě, to je pro mě pravda.

Nuže časem jsem začala chápat, že je třeba něco začít dělat a řešit svůj život, jinak budu jen plachetnicí, které bude jedno jak s ní bude zacházeno a do jakého přístavu se dostane. Myslím si, že člověku by nemělo být tak úplně jedno kam se dostane, s kým a jak dopadne. Pokud Vám na sobě alespoň trochu záleží.

Hodně mě ovlivnili v životě lidé, kteří žiji free životem a to tak, že mě popostrkovali do situací, které leckdy byly v rozporu se mnou samotnou, ale jelikož jsem si nedokázala říct ne, tak jsem zažívala leckdy zajímavé prožitky, leckdy, bolesti i zážitky, které se jen tak nepoštěstí zažít :).

Nelituji toho, i když jsem u některých lekcí brečela ze zoufalství, i když se mi do některých akcí nechtělo, vzpírala jsem se, potila se až na hýždích a i tak jsem na ty lekce nikdy nezapomněla a naučily mě. Musela jsem poznat jak dobré tak to zlé, abych poznala, co vlastně chci a jak se sebou nechám jednat.

Nyní se na to již dívám jinak, lidé kteří svůj život neřeší, zavírají před problémy oči, anebo říkají, že nic neřeší. Promiňte mi za můj názor, ale takoví lidé si neváží sami sebe. Nenabádám k tomu, abyste se stresovali z toho co bude a žili ve strachu o sebe, ale myslím si, že do života by měl člověk vědět co a jak chce, kde chce být a usilovat o to o co stojí a když mu na někom záleží neměl by jej jen tak dobrovolně nechat jít. Je to můj subjektivní názor. Jelikož nic nebolí tak jako lhostejnost a chladnost v jednání, či citech.

Jednání a akce o Vás vypovídá to o co Vám jde a o co usilujete, co je pro Vás důležité a podstatné, což si myslím je super, protože tak bojujete sami za sebe a dáte najevo, že jste sami sebou a nenecháte se jen tak ovlivnit. Projevíte autenticitu a ta je nesmírně sexy a přitažlivá na lidech, ukazuje náš charakter.

Lhostejnost, neřešení a neochota něco dělat pro to co chceme také ukazuje náš charakter a rovněž si myslím, že škodí nám osobně. Protože můžeme tímto způsobem ztratit to na čem nám záleželo a také se můžeme dostat někam, kam nechceme a může nám tímto způsobem být i ubližováno.

Zamyslete se nad tím, jakým životem žijete a zda opravdu je dobré řešení: „Nic neřešit“.

Pro mě za mě osobně raději řešit a zabojovat sám za sebe, než se vzdát rovnou. Vzdávat se pouze v případě pokud Vám na tom oč jde nezáleží a chcete to nechat jít.

Zdroj obrázku: MV KŘEPELKY. MV Křepelky [online]. [cit. 14.8.2015]. Dostupný na WWW: http://www.mvkrepelky.cz/Hrnek-s-napisem-Nejlepsi-je-nic-neresit-ono-se-to-posere-samo-d30.htm