O narážkách a urážkách

Aneb, když na Vás někdo neustále má narážky a zároveň to stupňuje v urážky, až možné výhružky.

Zpočátku je všechno obvykle nevinné, nikdo se zpočátku neprojeví jako ten největší násilník, agresor, lhář a podvodník. Každý ze začátku se tváří jako kamarád, který to s Vámi myslí dobře a že si chce jen s Vámi krásně povídat, sdílet zážitky, dojmy a rozumět si.

Ano, začátky jsou pěkné a někdy až zdánlivě růžové.

Však postupně jak si lidi dovolí k Vám víc a víc, myslí si, že jsou s Vámi zadobře a tak do Vás začnou narážet a víc se do Vás pouštět. Čím menší sebevědomí ti lidé mají, tím víc se do Vás strefují, jelikož si chtějí na Vás nahnat sebevědomí a ego. Lidé někteří jsou takoví, že se s Vámi skamarádí brzy, chvíli jsou v pohodě a tváří se, jak svatouškové, kteří jsou tu pro Vás a mají Vás údajně rádi, přitakávají Vám ze začátku na Vaše slova a názory.

Však uběhne nějaký čas a tací lidé, jak jsem již zmínila se začínají roztahovat a někdy je to i poměrně brzy. Nárokují si Vás víc a mají za to, že čím víc se s nimi bavíte, tím větší na Vás mají nárok a tak začnou mít narážky na Váš život, na Vaše názory, na Vaše způsoby a harmonogram. Snaží se Vás předělat podle sebe a postupně Vás chtějí zneškodnit tak, že se jim přizpůsobíte a budete podle nich a stejně to bude málo, tudíž pak jim stejně nebudete stačit a oni se Vás pak zbaví, či Vás tak psychicky udolají tím, že Vás budou urážet, nevážit si Vás a chovat se k Vám jak k nějaké špíně.

Ano, jde to všechno postupně a jistě, ale jde. Čím víc jim dovolíte tím víc si dovolí oni k Vám. Pokud se jim odevzdáte tak odevzdáte svůj život, necháte do sebe nejdřív narážet, abyste něco změnili a když to změníte tak pak budete uráženi za to, že vůbec existujete a že jste tací, jací jste. Budete uráženi i za to, co jste neudělali a i udělali a že jste mohli udělat víc, protože takovým lidem je to prostě všechno málo a chtějí mít vše jen dle sebe a o všem mít přehled.

Čím dřív to zarazíte, čím dřív to nenecháte zajít daleko tím líp pro Vás. Proto jakákoliv narážka má být dle mého názoru odražena zpět odesílateli. Jak se říká „na hrubý pytel – hrubá záplata“ přesně tak, nematlat se s tím příliš dlouhou, stejně tak jako se ten člověk nematlá s Vámi.

Když urazí Vás, tak tu urážku odražte zpět autorovi. Anebo se braňte stejnou měrou.

Není špatné se bránit i když je to způsobem, který Vám není přirozený, avšak bráníte se, Vy jste si jako první nezačali.

Pokud tu narážku, či urážku neodrazíte tak to ve Vás zanechá špatný pocit, budete se cítit mizerně, pod psa a můžete začít o sobě pochybovat. Naruší Vám to Váš klid a dobrý pocit sám ze sebe. A právě tímto to začíná, jelikož lidi Vám narážkami chtějí ve Vašem šťastném životě vyvolat pochybnosti a abyste si mysleli zdánlivě to, že ta chyba a to zlé je ve Vás.

Pak následnými urážkami, když se s takovými lidmi budetet nadále bavit a dovolíte jim, aby se k Vám nadále takto urážlivě chovali tak pak se budete cítit časem hůř a hůř, až můžete úplně ztratit sebevědomí a můžete se cítit hodně smutně a úplně na nic.

A to jen proto, že se do Vás někdo začal strefovat. Když to oplatíte a bráníte se stejnou měrou, tak to ve Vás negativní dojem nezanechá, avšak je stejně lepší pro svůj osobní klid s takovými lidmi se přestat bavit úplně a držet si je od těla. Jelikož co Vás asi tak může dát člověk do života, který Vás uráží, nebo má na Vás narážky? Co Vám to přinese, co Vám to dá? Nebudete spíše z komunikace s takovým člověk podráždění, naštvaní a smutní? Není snad lepší se bavit s někým, kdo Vás bere takové jací jste a nemá potřebu se do Vás strefovat?

Lidi, kteří mají narážky a urážky tak obvykle nejsou ve svém životě spokojení, mají asi tak nudný život, že mají potřebu řešit Vás a chtějí Vás mít podle sebe. Nutí Vám vlastní ztroskotané pravdy, díky kterým oni ztroskotali ve svém životě a chtějí Vás postupně nahlodat tím negativním též.

Pokud jim to však nedovolíte tak jste v pohodě. Můžete si tak maximálně říct, že tohle nemáte zapotřebí poslouchat. Že buď se ten člověk smíří s tím, jací jste a jak to máte, anebo ať se s Vámi nebaví. Jednoduchá věc.

Já jsem takto přestala se bavit s lidmi se kterými bych se dle nějaké morálky měla bavit, ale já nechci, jelikož ti lidé měli na mě narážky – na můj život a co mému život chybí. Řeknu to asi takhle, dle těch lidí mi vždy v životě něco bude chybět a já nepotřebuji při každém náhodném setkání slyšet, co je to tentokrát, tudíž jsem ten kontakt uťala na minimum a je mi o hodně líp a to bez urážky, jen v prosté upřímnosti.

Přestala jsem se bavit s pár známými, kteří také měli narážky a mysleli si, že jen díky nim – ti kteří mi nepomohli když jsem potřebovala a když jsem neměla nic, tak teď najednou pro ně se všeho vzdám a předělám tak, aby to mě nevyhovovalo a jim ano. No to určitě ne, na to ať zapomenou a také museli zapomenout. Nechtěli mě přijmout taková jaká jsem, neustávali to a proto ten kontakt musel skončit. Nemám zapotřebí se vídat a bavit s někým, kdo mi neustále bude nahlodávat a zpochybňovat něco co mám ráda, nebo za to na co jsem hrád a dělám to tak ráda.

Dále nepotřebuji se o tom stále s někým dohadovat o tom, proč to mám ráda a proč to nechci měnit. Myslím si, že mé činy jsou jasné, že se na tom nic měni nebude, že v tom budu nadále pokračovat a že to miluji. Vysvětlím to jednou, možná dvakrát, ale pak už ne, není zapotřebí, když to ten člověk nechce chápat a stále do mě narážet, tak má prostě smůlu, já si svůj život nabourat nenechám, jen kvůli nějakému hlupákovi, který si myslí, že na mě má vliv, nebo nedej bože, že je pro mě naprosté všechno. Inu to mi jen tak v meziřečí připomíná nádhernou písničku od Avril Lavigne – I don´t give. Tu písničku zbožňuji a je přesně na tohle téma, ano to bych těm lidem pustila jako mou odpověď.

Nenechám se negativně ovlivňovat a nenechám do sebe narážet a urážet se. Jsem člověk a zasloužím si úctu, stejně tak jako úctu projevuji lidem já. Nemám potřebu do nikoho narážet a urážet, lidi respektuji a přijímám tak, jak jsou, když mi něco není jasné, ptám se, avšak určitě nechci, aby to ti lidé předělávali kvůli mně a měnili. Když chtějí poradit, tak jim poradím, ale tak, aby oni byli šťastní. Já si totiž nemyslím, že mám nějaké právo někoho urážet a někomu do něčeho zasahovat a ani bych nechtěla, nemám na to takové ego. Mě stačí, že mám svůj život na to, abych si ho určovala dle sebe a to je ten jeden z krásných pocitů na životě pro který žiju. Mám svých starostí a záležitostí v životě dost na to, abych se nenudila a abych pak neměla potřebu zasahovat jiným do života.

Myslím si, že je na místě, že pokud se do Vás někdo strefuje, abyste se i Vy jako na obranu strefili do něj/ní. Ten člověk, si totiž tou narážkou a urážkou o to říká a může čekat odplatu, ale spravedlivou.

Zdroj obrázku: LAVIGNE, Avril. YouTube.com [online]. [cit. 6.10.2017]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=p7K4WLDDfrA