Určitě někdy za život se každému z nás stalo, že nám někdo překročil naši vytyčenou hranici. A to tím způsobem, že jsme zůstali ohromeni a nechápali, jak si někdo něco takového k nám může dovolit.
Ať už šlo o překročenou hranici osobní, či společensky-uctivou, či překročení slušnosti. Ve své podstatě jde o podobnou záležitost a to tím, že někdo nerespektoval Vás jako osobu a zašel až příliš daleko, aniž by se zeptal, aniž by na Vás bral ohled, prostě se rozhodl za Vás bez Vás a Vy jste pocítili následek velice hořkým šokem.
Je to pocit, jako když někdo vezme plamenomet a nechá Vás shořet zaživa.
Jako když pocítíte absolutní neúctu k Vám a k Vaší osobě. Nezeptá se, jedná bez Vás o Vás a Vy se cítíte tak ponížen a jakoby Vás ignoroval, Vaše přání, Vaše potřeby a Vaše hranice, které jste vytyčili, prostě absolutní nezájem o Vás a Vaše požadavky.
V tu chvíli se cítíte tak spáleně, zranitelně. Jako když přijdete totálně popálený po celém těle, okamžitě chcete se zchladit a ukrýt před tím vším. Nejhorší je, že pak paradoxně ten člověk Vás stále kontaktuje a chce si k Vám dovolit víc a víc. A Vy logicky nechcete už víc a ani nechcete toho člověka vidět, jelikož máte strach, jelikož se cítíte zraněně, odhaleně, naze, nerespektovaně a chcete od toho člověka pryč.
Přitom ze začátku se ten člověk choval tak vstřícně, tak hezky, tak nevinně, tak andělsky a pak najednou překvapil tím asi nejhorším způsobem se kterým jste nikdy nepočítali, do té doby, než si ten čin k Vám dovolil.
Ano, Vaše chyba neměli jste věřit, měli jste si vše prověřit, však jak jinak ten charakter poznat, než jedině touto lekcí a zkušeností. Která sice Vás bolí, ale už víte, jak to ten člověk k Vám cítí, myslí a co po Vás chce, jak Vás vnímá. Je to leckdy smutné, že se k Vám chová jen jako k hračce.
Dejme tomu příklad: Člověk, který se Vám nejprve představí jako člověk nevinný, cudný a člověk i jiné orientace, předpokládáte dle chování a vystupování a i dle toho, co Vám o sobě řekl, že skutečně tak žije a skutečně to tak je. Jenže, pak při chvilce nepozornosti si ten člověk dovolí víc než má. Začne se chovat přesně opačně než tak jak se představil, vyklube se z něj jako lehce perverzní člověk, který si bere to co se mu naskytlo a neptá se Vás na názor, prostě si vezme a neptá se. Cítíte se v tu chvíli opravdu tak zneužitě a tak spáleně, zranitelně, že Vám je hanba, že jste tomu člověku přisuzovali tak krásné vlastnosti. Vyčítáte sami sobě, jak jste se mohli tak nechat oklamat a jak s Vámi ten člověk mohl takto zamést a vnímat Vás tak podřadně, jen jako svůj objekt čehosi.
Nebo další příběh s jistým člověkem, který mi vlastně připomněl proč mám takovou lehčí fobii z takových lidí. Člověk, který se představí jako nevinný, poctivý, upřímný a cudný člověk. Při bližším kontaktu však zjistíte, že jen čekal na vhodnou situaci Vás využít a vzít si z Vás to co chtěl. Neptá se, prostě jedná a zachová se k Vám, jak nějakému lacinému zboží. V tu chvílí Vám běhá hlavou, jak si to mohl dovolit ke mě? Jak jsem to mohl/a dopustit já? Vyčítáte si to a cítíte se z toho akorát tak mizerně. A opět cítíte silnou potřebu se schovat a být sami a už se nestýkat.
Oba příklady jsou ze života, které mě inspirovali k napsání článku o těchto lidech, kteří nerespektují a pálí Vám tak Vaše vytyčené hranice a nemají k Vám úctu. A Vás to pak bolí a vyčítáte si, jak jste mohli dopustit, aby to zašlo až tak daleko, tak daleko, aby Vám ty hranice spálili.
Jak byste se k takovým lidem stavěli? Co byste udělali? Děkuji za každý názor a myšlenku.
Zdroj obrázku: TSIKAS, Mick. Novinky.cz [online]. [cit. 31.8.2015]. Dostupný na WWW: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/160733-pri-pozarech-v-australii-zemrelo-nejmene-25-lidi.html