O zatajování informací

Poměrně dlouhou dobu jsem balancovala nad tématem o zatajování informací a přemýšlela nad tím, kam toto téma zařadit.

Co jsem slyšela a poznala u lidí tak každý to bere jinak. Někdo to bere jako, že když něco zatajíte tak jen neřeknete pravdu a tudíž to není lež, jen jste to neřekli a to je něco jiného než lež.

Někdo říká, že je to vlastně lhaní, jelikož jste to tomu člověku neřekli a tudíž lhali.

Někteří zastávají názor, že občas něco zatajit není špatné, avšak nemělo být se to dít v partnerských vztazích, či v rodinných vztazích.

Anebo jsem se setkala s tím, že zatajování není špatné vůbec, avšak musí to člověk umět a musí být tak trochu introvert. 

96204946

Celkem rozporuplné názory, někdo to odsuzuje, někomu to nevadí a někdo to praktikuje a bez výčitek a někdo s výčitkami.

Obecně k zatajování informací někomu vede to, že nechceme přiznat pravdu takovou jaká je, bojíme se reakce toho člověka, či okolí, bojíme se toho, že bychom toho člověka mohli ztratit, anebo, že bychom se mu znechutili, nebo prostě bychom tou pravdou vše zničili.

Rovněž k zatajování vede to, když vedeme Paralelní dvojí život. Tak tam je to celkem i pochopitelné a očekávatelné.

Tak upřímně bude Vám vadit, když vám kamarád/ka zatají nějakou nepodstatnou informaci bez které se klidně obejdete? Například to, že včera odpoledne šla do lesa?

A bude Vám vadit, když Vám zatají to, že začal/a randit s Vaším/Vaší ex?

Ono ani leckdy nelze říct vše, jelikož si na ty všechny informace člověk ani nevzpomene, avšak pokud s tím člověkem máte vážně blízký vztah tak ty podstatné informace vědět chcete. A pokud je nedostanete tak se i to přátelství dá zhroutit a pak vidíte, jak to Vaše přátelství „bylo silné“.

Taky je něco jiného, když Vám vyloženě Váš/Vaše partner/ka zatajuje a to přímo ty podstatné věci, to už pak vede přímo k rozchodu, pokud ten komu je zatajováno tak mu přijde něco divné a pozná, že něco není v pořádku a domáhá se tak pravdy a upřímnosti, avšak stejně nic z toho člověka nedostane za informace.

Dejme tomu jsou věci, které skutečně říkat nemusíte a to viz kdy a jak chodíte na toaletu, jak smrkáte, co děláte vyloženě každou sekundu vašeho života a další činy v životě.

Ačkoliv si myslíte, že třeba Váš partnerský vztah je v pořádku, to ještě neznamená, že žijete pouze v pravdě. Ne zrovna zřídka se stalo to, že ten partner žil v iluzi, že je vše v pořádku, přitom podstatné informace mu byly zatajeny a to nejen otázka nevěry, avšak i otázka financí, dluhů a problémů, které je třeba s partnerem/partnerkou řešit.

Upřímně když jste v roli ten, kdo zatajuje tak Vám to příjemné není, protože se můžete cítit zle a vinně, avšak máte klid a děláte si co chcete, aniž byste někoho informovali. Avšak též Vám na to někdo může přijít a vyhmátnout Vás, na to pozor. Když zatajujete Vaše svědomí může křičet proti Vám. Pokud jde skutečně o vážné věci, které by měl kupříkladu ten partner vědět.

A když jste v roli ten, kdo nic neví a je mu zatajováno. Tak je vše v pořádku do té doby dokud to neprokouknete a nezačnete pochybovat. Když už pochybujete a nevíte to co potřebuje tak to ve Vás vře a chcete vědět čím dál víc informací a pravdy, chcete se prokousat z té nejistoty a iluze ve které jste doposud žili, abyste viděli pravou podstatu věci a mohli případně pochopit, proč ten druhý Vám to nechce říct. V této roli si člověk leckdy připadá fakt hloupě a mrzí to, jelikož mrzí ten fakt, že tomu druhému nestojíte za tu pravdu a raději Vás krmí něčím, nebo ničím a neříká nic a nemluví s Vámi a Vy v tom máte nadále žít, když cítíte, že to už není tak úplně v pořádku, jak se to ten druhý snaží nastínit Vám.

A když už dojde k přímé konfrontaci informací. Na otázku „Co Ti je? Můžeš mi vysvětlit, co se děje?“ Když dostanete pouhou odpověď „Nic.“ Tak je to vážně na zapřemýšlení a lehký nádech hněvu, jelikož opět nic nevíte.

Leckdy mi to tak v životě přišlo, že kolikrát jsem toho člověka přímo konftrontovala a ptala se a dostala jsem právě tu odpověď nic. Upřímně rozčilovalo mě to a chtěla jsem vědět víc a nedostávalo se mi o tom víc odpovědí.

Ze svých zkušeností jsem nejčastěji zatajovala co se týče mé minulosti, jelikož jsem nechtěla, aby mě ten člověk srovnával s minulostí a nechtěla jsem, aby se za mnou minulost táhla tak jsem ji hned neřekla, to až později, když už jsem měla větší důvěru v člověka, anebo když to později chtěl/a vědět. A to mluvím obecně jak o přátelství tak i ve vztazích. Zatajovala jsem též v tom, že jsem veřejně říkala, jak je vše ok, avšak přitom jsem měla problémy, či sváděla vnitřní boj sama se sebou. Nebylo mi to v tu chvíli vhodné hned říkat, avšak věděla jsem, že zatajováním si též nepomůžu a naopak si můžu tu důvěru u lidí podkopat.

Nesčetněkrát jsem na to zatajování v minulosti dojela a to tím, že i když se neprokázala pravda taková jaká byla, tak jsem ztratila důvěru u toho člověka, nebo spíše u těch lidí a to bolelo víc a vyčítala jsem si, že jsem vůbec něco zatajovala. To asi byl zlom, který mi dal jasný impulz proč být otevřená a upřímná, aspoň v tom, aby mi ti nejbližší věřili. Nejsem v tomhle ohledu na sebe hrdá, protože neshledávám na zatajování až tak dobré.

Každý se leckdy dle mého názoru bojí toho, co tomu řekne ten druhý, nebo ostatní, avšak berte to celé jako takovou lekci, buď to ten člověk přijme nebo ne, buď Vás přijme i s tím kým jste se vším všudy, anebo ne.

Můj názor zatajování v blízkých vztazích určitě ne, když jsou to blízké vztahy ať přátelské, partnerské, či rodinné tak není třeba zatajovat, protože by Vás měl ten člověk znát tak jako Vy jeho/jí.

A zatajovat pouze pokud jde o blbosti, či nepodstatné věci na které si ani nemusí člověk vzpomenout. Anebo ano zatajovat taky pouze když chcete někoho příjemně překvapit :), to shledávám pozitivně, vždyť to je krásné gesto pro toho komu nevadí překvapení. Anebo zatajovat dobrá pouze v případě, když víte, že tomu člověk nedokážete věřit, nebo že u něj nemáte důvěru, tak to potom chápu a neshledávám to negativně, to ta nedůvěra je horší.

Jaký na zatajování máte názor Vy?

09

Zdroj obrázku: RYSKOVÁ, Jana. Femina.cz [online]. [cit. 15.1.2016]. Dostupný na WWW: http://www.femina.cz/magazin/sex-a-vztahy/posteli-mi-proslo-tricet-muzu-je-to-v-normalu.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *