Ocenění, ohled

Leckdy situace v životě nás tak zabrzdí, že ztrácíme to za čem jsme se hnali. Co nás doráželo, přeráželo nám nohy, způsobovalo bolest na srdíčku a stejně jsme nedosáhli toho, čeho jsme chtěli. Příliš jsme za tím šli, lpěli a ctižádostivě za tím běželi – nejspíše.

Leckdy v tu nejhorší chvilku v životě přijde světélko naděje v jakékoliv formě, ať už je to blízký člověk, nový koníček, hudba, příroda, rodina, uvědomění, či cokoliv jiného. A povzbudí nás, dá nám pocítit, že na nic nejsme sami a že je tu něco či někdo kdo nás má rád a vždy tu s námi bude.

Je to úžasný pocit, pocítíme naději, pocítíme lásku, pocítíme bezpečí. A klademe si otázku, proč jsme se za někým či něčím tak hnali, když celou tu dobu to bylo u nás? Sice v jiné formě, ale bylo to tu a bude vždy.

Pokud jsme aspoň trochu vnímavý cítíme vděčnost, pokoru a ocenění za to co máme. A najednou si začneme vážit těch či toho, co tu s námi byli když nám bylo nejhůř. Ten kdo nás podporoval, či co to nás drželo při lepších pozitivnějších myšlenkách a pohodě.

Z osobního života musím podotknout, že čím jsem starší tím častěji se mi to děje. Dříve jsem padala na dno úplně sama. Nyní když vím, že to sama zvládnu, tak mi i pomáhají ostatní a jejich pomoci si vážím.

Tímto bych chtěla poděkovat a vyjádřit úctu všem mým blízkým přátelům. Mám Vás ráda, oceňuji vaši lásku, přátelství, upřímnost a starost.

Děkuji moc, vážím si všeho, co jste pro mě udělali. Článek je inspirován skutečnými osobami, které mají v mém srdci místo. ♥

Poděkuji jim i osobně, chtěla jsem jen ukázat všem, co toto čtou, aby otevřeli oči a začali si více všímat těch lidí, kteří tu pro ně vždy jsou a dokázali je ocenit a poděkovat jim.

Jelikož žádný člověk v našem životě není samozřejmost.