Odpočinek, pasivita

Po zaslouženém úspěchu, práci, tréninku, úsilí, námaze, snaze, dobrém skutku či činu, je třeba si přiznat a dopřát sami sobě odpočinek a klid.

Ten stav, kdy se nemusíme dočasně do ničeho nutit, rvát, snažit, když se můžeme věnovat sami sobě, svým potřebám a užívat si klidu, nenucenosti a blaženosti.

Musíme zůstat vyvážení, v rovnováze, jinak se to projeví na našem fyzickém zdraví. 

Proto když toto víme, tak proč to již nevyužijeme v praxi a vyhneme se tak nemoci na fyzickém těle, případně nemoci na psychice.

Poznatky uvést do praxe je krásná forma učení se a vzdělávání se.

Osobně leckdy po náročnějším obdobím v životě, kdy už skutečně psychicky pak i fyzicky pocítím, že už nemohu, že jsem do toho dala vše co jsem mohla tak se mi hlavou honí jen jedna myšlenka – a to myšlenka na odpočinek.

Avšak leckdy je dobré v hlavě si naprogramovat odpočinek tak, abychom se u něj cítili skvěle a užili si ho. Spousta lidí neumí odpočívat – a ano patřila jsem mezi ně. Tací lidé neustále musí něco dělat, jsou naprogramovaní na akci. Avšak řekněte mi, kdo vydrží být neustále v akci?

Tak či tak se nedostatek sil, nedostatek odpočinku a věnování sobě samému podepíše jak na duši tak na těle. A formy jsou různé – nejčastěji nemoci na fyzické těle, kteří jistě všichni známe.

Nemoc je ve své podstatě vychýlení se od harmonie, jakoby vyvážení. Pokud se nenaučíme relaxovat zdraví, tak nás to pak má přinutit a naučit nemoc, abychom skutečně „zalehli“ a odpočívali.

Někomu stačí chřipka, někomu angína, ale někoho složí až třeba úraz, anebo i rakovina. Myslím si tedy, že je lepší být vnímavější ke svému tělu a k sobě samému a dopřát si to co tělo si žádá. Tak či tak potřeby těla vás doženou a neobelžete jej.

Se zdravím a harmonií ♥