Ohlížím se kolem sebe

Už toho mám nějak dost. Těch her, divadel, neustále se ohlížet přes rameno, jestli ten s kým se bavím nemá nůž, aby mi ho vrazil do zad, neustále se vše ověřovat jestli ten nebo tamten nelže. Častý podvod, častá lež. Lidi mají tu drzost prostě přijít s tím úmyslem, že se na tobě chtějí přiživit, nebo ti zničit život, nebo na tobě zbohatnout. Mají tu drzost a je jim jedno jak roztomile a krásně vypadáš, nebo jak tvrdě sis vše musel získávat, co vše si vytrpěl a prožil. Protože někteří lidé jsou prostě tací. A vážně už mi nebaví, ani u těch kurňa blízkých lidí si hlídat záda, kdy zas něco přijde. Si říkám, že by mohl být klid.

Miluji klid a když se nic neděje, mám to nejraději, to je jako meditace. Nemám ráda přehnané vzruchy a přehnaná dramata, celkově dramata nesnáším. Podle mě je to přehnaná blbost bez které se obejdu. Nikomu emoce neberu, všichni je máme a prožíváme, ale nemusí mi je někdo neustále 24/7 cpát, co vše prožívá a jak strašně moc špatně na tom je, nebo jak strašně výborně na tom je a co je vše nej-horší nebo nej-lepší. Nějak to nepotřebuji slyšet neustále a být tím zahlcena. Spíš by mi stačil nějaký ten letmý „small talk“, nebo konverzace o neutrálních tématech o životě, všem možném bez souzení kdo co jak má, anebo prostě jen klid. Sdílet s někým i ten klid. Málokdo touží po klidu mi přijde. Spousta lidí o tom mluví, jak chtějí do klidu a klid, ale když s nimi mluvíš, nebo je vidíš tak o tom pochybuješ, že je to jen plané slovo, ale že oni sami ty problémy a dramata vyhledávají a vyžívají se v tom a pak se ti po skleničce alkoholu přiznají, že ty vzruchy k životu potřebují a potřebují to vyvolávat, protože jinak by byl dlouho klid. No to je pro mě úplně nepochopitelné, ale respektuji každého život, když to někomu vyhovuje, prosím.

Já bych to ale nemohla, jsem kliďaska a pohodářka a nejsou to jen slova, protože takový styl života vedu a vyhledávám a jsem nesvá když nestíhám, nebo když je toho moc, nebo když ten klid ve svém životě nemohu naleznout. Poznám to tak, že nemám ani čas a klid na vlastní myšlenky si je probrat v hlavě, to už vím, že nemám klid. A celkově neustále řešit kdo co komu řekl, co a jak vypadalo, co si kdo jak zapamatoval, co si bude myslet, co komu smím a nesmím říct aby to neohrotilo můj život, kde mě kdo viděl a kdo co komu zas půjde drbat. Jsem z toho přešlá a unavená, neustále se ohlížet přes rameno, kdo jde za mnou a kdo jde vlastně po mém boku. Je to přítel, nebo další zrada?

Vím, že hodně lidí mi chce kritizovat život, měnit mě podle svých představ, chtějí mě pro sebe jako věc nebo jako poslušného psa, dávat mi pokyny abych je obšťastňovala a abych žila podle nic. Vím to a někteří i naději a vůli žít i tuhle svinskost, bohužel. A já se stále ohlížím a jsem zmatená, kdo vlastně mi fakt chce dobro pro mě. Věřím teď jen sobě a svému přesvědčení a svému pocitu, cítím se na to sama i zároveň že mám vše co potřebuji. Zvláštní, necítím se osaměle, ale unaveně. Škoda, že se mi těžko relaxuje, když nevím, kdo to se mnou jak myslí a jak by mě zlámal na svou stranu, nebo jak by mi měnil život. Přijde mi, že mě skoro nebo vlastně nikdo nebere takovou jaká jsem a nepřijímají můj život takový jaký je. Na jednu stranu je mi to jedno, na druhou stranu ve mně sílí přesvědčení, že mám mít svou hlavu a žít si svoje a třeba přijde někdo nový do života, nebo více lidí, kteří mě přijmout takovou jaká jsem. Doufám, že tohle bude přechodné období, které pomine. Protože fakt ne, není to takhle pro mě komfortní a ráda bych se smála uvolněně, relaxačně, svěřovala se, tak jak cítím a nemuset přemýšlet jaká slova volit, uvolnit se, relaxovat a být s někým u koho nemusím přemýšlet nad časem a nad tím co řeknu, přemýšlet nahlas dá se říci. Kéž by tomu tak někdy bylo a někdo takový se našel.

Zdroj obrázku: © 2021 – 2022 PEARL OF HEALTH SE. amante.cz [online]. [cit. 29.4.2022]. Dostupný na WWW: https://www.amante.cz/a/vyplati-se-meditace-a-prace-s-myslenkami-i-pro-milostny-zivot