Název článku jsem si dovolila dát schválně takový, jelikož tuto větu lidé nejčastěji řeknou, když jsou pobouřeni něčím, co se fakt skutečně stalo.
Zpočátku tomu nechtěli věřit, avšak když je tomu skutečně tak, tak se diví, že se to fakt tak stalo a že je to pravda.
Když žijete ve společnosti lidí neubráníte se tomu, že lidé o Vás roznáší novinky a drby z Vašeho života. A když něco vyhlásíte do éteru tak tím více se to vše roznese mezi lidi a i mezi lidi, kteří Vás vůbec neznají, anebo Vy neznáte je.
Je to normální vyústění, čím více lidí znáte, tím více se to roznese a tím více se vše rozšíří. Pokud máte sociální sítě, tak tím spíše a rychleji ta informace plyne dál a dál. Čím slavnější u lidí jste tím i více se řeší mezi lidmi co uděláte a pro, co se rozhodnete a jaké chyby uděláte apod.
To je taková daň za slávu, vše se řeší, úplně vše. Už nejsou ty časy, kdy jste mohli udělat nějakou ptákovinu a nikdo se o tom nedozvěděl, teď něco takového uděláte a jste za největšího hlupáka.
Dobrá, nechme slávu slávou. Zkuste si vybavit situaci. Po čas celého svého dosavadního života sníte o tom, co chcete udělat, razantní životní změnu nazvěme to tak. Prostě něco o čem sníte už od svých mladistvých let a rok po roku než přijde ta správná doba se na to připravujete, připravujete si následné kroky, které bude potřeba spravit, aby to vše bylo kompletní a splněné.
V tu dobu když někomu řeknete, co chcete udělat a co chcete změnit, tak Vás sice lidé vyslechnou, ale tak nějak tím způsobem, že to pustí druhým uchem ven.
Nebo pochopí proč to chcete udělat, ale tak nějak už neberou na zřetel, či nevěří na to, že to myslíte skutečně vážně. Anebo lidé, kteří ani neposlouchají to co říkáte a prostě neberou v potaz, že Vám něco překáží a že to chcete změnit, tací lidé si myslí, že vlastně ani nic měnit nechcete, avšak to už je pak v takové fázi, že je zbytečné těm lidem něco říkat, poněvadž Ti lidé nenaslouchají co říkáte.
Nu, nastane správný okamžik na splnění svého snu a zrealizování svého největšího dosavadního rozhodnutí v životě. Vy činíte kroky, krok po kroku a cítíte u toho nesmírně nádherný pocit uspokojení a pocit štěstí.
Až když je vše dokončeno tak svou dokonanou práci a rozhodnutí uveřejníte a dáte to veřejně najevo. A v tuto chvíli se lidé nejvíce diví a to i Ti, kteří Vás dříve „jakože vyslechli a chápali, že to chcete udělat“ však většina lidí začne nevěřícně koktat a divit se proč, co a jak. A to, že Vám na začátku nevěřili tak nyní se Vás ptají „Jak?“ „Proč?“ „Co to obnáší?“. Nyní najednou se zajímají, najednou jste jim dobří, jelikož jste něco dokázali udělat dle sebe to co jste skutečně chtěli.
Komické na tom všem je nejvíce to, že Ti lidé, kteří Vás ze začátku vůbec nenaslouchali a vůbec tudíž nevěděli, co chcete udělat tak Ti se diví nejvíce ze všech a mají Vás za někoho, kdo se zbláznil. Však, Vy jste jim říkali dříve, že to chcete, až bude vhodný čas, to že si to nepamatují, již není Váš problém. Ano, diví se a hodně a pobuřuje je vlastně jen ten fakt, že to tak fakt skutečně je a že to není žádný fake, nebo kec.
A ještě se někteří u toho tak pekelně naštvou, jelikož nemůžou uvěřit tomu, že je to fakt a že to prostě už nevrátíte zpět. V tu chvíli mě napadá jediná odpověď: „Přijmi to, smiř se s tím, já ten čin už nevrátím.“
Ale tak co už, ať se rozčilují, ať se diví, ať jsou pobouřeni teď, čas to vše zahojí, čas hojí jak postupné uzdravování kůže po řezné rance, anebo po štípnutí hmyzem. Ano nejprve se to naplní hnisem a svědí to a lehce pobolívá, avšak časem se to zahojí a jen již jen stroupek a následně již není ani poznat, že nějaký štípanec byl.
Ano, jsou činy které skutečně nejsou fake a jsou opravdu skutečné a ano opravdu se staly, tím, že se Vy divíte to je převážně Váš problém.
Lidé si v životě dělají vždy činy dle sebe a mají život na to, aby si plnili své sny a byli tak šťastní. Sami pro sebe, nejprve by měl člověk učinit sám sebe šťastného a až pak někoho jiného a tak to prostě je. Každý člověk v první řadě vždy myslí na sebe a je to přirozené sobectví, které není negativní. A když si ostatní lidé dělají věci a rozhodnutí po svém tak stejně tak Vy máte právo a nárok tak jednat též, dle sebe a tak jak se to líbí Vám. A to že to někoho pobouří Vás trápit nemusí. Dá Vám to tak jasnou odpověď na lidi okolo sebe. Ti, kdo se s tím smíří k Vám budou patřit nadále a přijmou Vás tací, jací skutečně jste a i Vás podpoří ve Vašich následných rozhdonutích a činech. Ten kdo se s tím nesmíří ten potřebuje čas. A ten kdo Vás odsoudí potřebuje o to více čas i několik let, avšak stejně čas ten prvotní šok tak zahladí, že časem už to nebude tak živě před očima tak, jak to možná má ten člověk nyní.
Z osobní zkušenosti to vše mohu jen potvrdit. V momentě, kdy si začnete dělat věci podle sebe bez ohledu na ostatní a plníte si své dětské, či pubertální sny tak pro některé lidi z Vašeho okolí nastane problém, jelikož si Vás nějak zaškatulkovali po čas dosavadního života a tím Vaším „novým jednáním“ pro ty lidi z té škatulky vybočujete a proto se Ti lidé tak diví a jsou pobouřeni, jelikož toto od Vás nečekali. Však to není Váš problém, problém je na straně těch lidí, kteří si Vás zaškatulkovali.
Život totiž plyne stále dál a lidé se v průběhu života tak trochu proměňují, nejen že mění místo bydliště, vzhled, oblečení, partnery, zaměstnání, příjmení, ale i jména. Charakter ano, ten se nezapře. Charakter se nezapře
Však člověk dospěje, změní názory, protože získal zkušenosti a změní úhel pohledu na různé věci, poučí se a žije tak dál, to je ta přirozená změna časem a životem u člověka.
Vy jako člověk máte právo na to dělat rozhodnutí, které Vy chcete a které Vy cítíte, že jsou správné, máte právo na svůj šťastný a svobodný život dle svého gusta a cítění.
Ostatní lidé, známí, přátelé, blízcí, přátelé a rodina má právo na svůj život rovněž. Nemusíte spolu mít nejkrásnější a nejvíc přátelštější vztah, avšak můžete si vzájemně své životy respektovat.
To znamená, že Vy přijmete život toho druhého takový jaký je a to jak žije a nebudete mu/ji nějak kazit, či dělat rozepře. A on/ona udělá to samé pro Vás. Nemusíte vzájemně se svými rozhodnutími, či změnami v životě souhlasit, nebo s tím, co ten druhý dělá a jak se rozhoduje, ale můžete se respektovat a jít si tak z cesty, kterou si ten druhý zvolil.
Ano, to co člověk chce udělat a následně udělá je fakt skutečné, neříká to jen tak do větru, pokud ten člověk není slibo-techna. O slibo-technách
Ano, ten člověk je skutečný tak jako jeho/její život a jeho/její rozhodnutí, myslí to vážně, dělá to vážně, pokud s tím člověk chci být v dobrém tak to přijmu tak jak to je a nebudu tak lpět na starých škatulkách a tom, jak jsem toho člověka znala dříve. Však pokud mi na tom člověku nezáleží nemusím to přijmout, můžu to odsoudit, popřít a neznat se k tomu druhému, však budu sám/sama proti sobě a neudělá to ze mě lepšího člověka. Naopak budu nad tím víc přemýšlet, proč zrovna tahle věc mě takhle rozhodila, že jsem to musela odsoudit a zákonitě se mi to v životě karmicky vrátí tak, že stejně tak mě časem taky někdo odsoudí za rozhodnutí, které jsem udělala pro svůj vlastní a šťastný život.
Jak se na to díváte Vy? Jak reagujete na „skutečné činy“? Které opravdu se staly a nejsou jen výplodem slibo-techny?
Zdroj obrázku: PRODEJCE Č. 885. prodejobrazu.eu [online]. [cit. 9.9.2016]. Dostupný na WWW: http://www.prodejobrazu.eu/dila/strach-ci-udiv.php?akce=koupit&id=6926