Opakovaná chyba

Když slýcháte znovu podobný problém, který si toho člověka znovu našel po nějaké době. Všechny mé intuitivní pocity se naplnily a já jen mohu říct to, že jsem si to myslela a říkala jsem to. A tehdy v létě to bylo samé „Ne, ne to bude v pohodě, já se z toho vyhrabu.“ A nyní musím říct tu nenáviděnou větu „Já ti to říkala.“ Protože jsem to tušila a cítila, že se tak stane. A prostě muselo dojít na má slova, protože když něco předvídáte dopředu i kdyby jen selským rozumem tak podle dotyčného „Ne a ne, to se nestane“ a ono k tomu fakt musí dojít, aby jen sklopil hlavu a Vám řekl „ano, máš pravdu.“

Ano, člověk by si myslel, že se poučí z toho, že tehdy ho ten problém stál hodně nervů a tak nějak všeho a ono stejně na moje slova a cítění dojde a je to tu znovu podobný problém.

A je to tu znovu a jako kdyby život dával ještě jednu šanci, jak se k tomu správně postavit a přistoupit, vzít to jako lekci, jako kdyby to fakt byla druhá šance od života. A ono nikoliv, Vaše rady jsou údajně na dvě věci a ještě jsou zkritizovány, Váš přístup je zkritizován a jak vlastně můžete žít, že Vaše rady přivedou do záhuby a tak prostě. Tak co dodat na to všechno, nejenže mě taková kritika mých rad zabolí, ale nikomu je nenutím, je každého věc zda na mě dá nebo ne, ale když na mě nedá, ať mi aspoň rady nekritizuje.

Já také jiný přístup nekritizuji, ale co potom ten člověk ode mě vlastně chce a čeká? Když si to stejně urobí podle sebe tak proč mi vlastně o tom všem říká a proč vlastně chce ještě vědět můj názor, na co? To už moc nechápu, to pak postrádá pro mě logiku. Ano, opakovaná chyba, která se řeší podobně jako v minulosti přinese podobné výsledky. Ale já nemohu říkat, že nyní je to řešení o něco lepší, když cítím, že není a nebudu říkat, že s tím souhlasím když nesouhlasím.

Tak jsem se prostě otevřela, napila se štaprdlí rumu a řekla co si o tom myslím, že s tím nesouhlasím a souhlasit nebudu a že pokud to tak chce urobit tak beze mě, že o tom nic víc vědět nechci a nechci se toho účastnit a přihlížet se sebedestrukci toho člověka.

Připomíná mi to scénku z filmu Creed 2, kdy jeho kouč také nesouhlasil s tím, že se nechá vyzvat ruským boxerem a to jen z hecu a jelikož s tím nesouhlasil tak odešel a neúčastnil se toho, ano myslel na něj a fandil mu, ale nemusel tomu živě přihlížet. A on si stejně šel do toho boje a prohrál, protože potřeboval si to prožít, že ta rada opravdu nebyla vymyšlená a bezcenná.

To však odbočuji, ale tak trochu mi to tak připomíná, že jsem v roli toho kouče a také asi budu muset odejít, jelikož tomu přihlížet nechci, nemám sadistické srdce, abych viděla jak se někdo ničí a jak si ještě myslí jak zazáří přitom je to jen vydlážděná cesta do pekel.

Neříkám, že mé rady jsou svaté, to vůbec ne, možná jsou obtížné a na dlouho, avšak člověk začne od toho svojeho vlastního ode dna ze kterého se může vyhoupnout nahoru, pokud bude na tom pracovat a snažit se, dostane sice lekci od života, ale takovou jakou nezapomene a bude na svém vybudovaném vrcholu.

Nikoliv však na vrcholu, který za vás vystaví někdo jiný, kdo ho pak bude chtít vrátit, tudíž Vy stejně spadnete a budete donuceni životem si postavit svůj vrchol a z vlastního. Takhle to prostě v životě funguje, ale momentálně se cítím jak pitomeček, který to takhle má, protože všechno okolo nahrává tomu, že stavit z cizího je vlastně úplně super a ok ve všech ohledech. A já si tak mnu oči a říkám si, že tomu nechci přihlížet až se tohle rozhodnutí bude hroutit a také potom i ty důsledky tohoto rozhodnutí, jak se vše bude hroutit a cizí bude zas chtít být vráceno na své místo a zbyde prázdno.

Za svým nesouhlasem si stojím a nemohu podporovat někoho v sebedestrukci na to nemám srdce. Ono totiž všechno pekelné a zavádějící se tváří vždy krásně jako ráj, ale to pekelné poznáte časem až když jste v tom po uši a nemůžete ven, takhle to chodí. Všechno se zpočátku tváří nevinně a také všichny se zpočátku tváří jako že Vám pomůžou a že Vás v tom nenechají, ano takhle to chodí, ale ten pravdý smysl poznáte právě časem, až když do toho spadnete a upíšete se.

Proto se od toho držím dál a tyto pekelné smlouvy a finanční pekelné rady beru okrajově, aby to bylo mým sluhou, avšak nikoliv pánem.

A co na to říct, když se někdo nepoučí tak se bude muset poučit znovu, to se nedá nic dělat. Nevěřím v totiž rychlé vyřešené dlouhodobých problémů během dvou dnů a nevěřím v rychlou náplast, která má údajně zahojit dlouhodobé díry, to prostě z logického hlediska není možné a nevěřím v to, vždy je v tom nějaký švindl nad kterým pak později člověk zapláče.

Avšak co já vlastně na to mám znovu říkat, když jsem se o tom dozvěděla nyní tak už jsem si řekla, že to už nemá ani smysl komentovat. Tehdy v létě mi to ublížilo a ranilo, dalo mi to lekci a zklamání. Nyní mi to taky dalo zklamání, avšak už si říkám, že proč já vlastně něco říkám, stejně si to každý udělá tak jak chce a napálí se znovu, proč já vlastně se k tomu vyjadřuji, když je to zbytečné. Jsem v té fázi, že nerada vidím tu sebe-destrukci, ale už mě to tolik neraní tak jako tehdy, to mě to rozštípalo dost, v současnosti to není taková rána, spíše je to připomenutí té rány.

Jsem ráda, že aspoň o svém životě mohu rozhodovat já a beru tohle jako příklad toho, jak určitě jednat nebudu a že si raději v tomhle budu pánem já sama za sebe.

Tak trochu si fakt připadám jak z jiného světa, když to mám takhle. Úplně divně jak nějaký podivín, který prostě jedná jak za středověku a za staré dobré poctivosti co se peněz týče, ale jsem taková, byla jsem k tomu vedená a nadále si to udržím. Cítím, že v tomhle mám dobrý názor za který se nehambím a nikdy mě můj přístup k tomu neposlal na mizinu, tak netuším proč najednou jsem tu jak ten podivín. Nemají, nebo spíše nevidí to co mají a stěžuji si, že nemají víc, proto chňapnou po tom, co jim nabízí víc, avšak už nevidí, že to není vlastní a tím pádem je to radost možná tak na chvilku, ale pak to půjde stejně ke svému majiteli? Asi tak, pro mě to není trvalé štěstí avšak jen pomíjivá radost na chvíli.

Když se však na to podívám trochu z většího úhlu pohledu, tak zaujmu takovýto postoj, když jim to udělá radost a učiní je to šťastným tak prosím, přeji jen to dobré, ať jsou lidé šťastni.

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2013 PŘÍRODNÍ MOŠTY.CZ. Přírodní mošty [online]. [cit. 18.1.2019]. Dostupný na WWW: http://prirodni-mosty.cz/clanek/mesec-ktery-nikdy-nezustane-prazdny