Žiji, tvořím, miluji a žiji život dle sebe, dle svých představ a jdu si za svými vytyčenými cíli. Dělám to, co mě baví. Každý den je něco, za co jsem vděčná a jsem za to ráda, že to tak je. I přes to, že život bývá kostrbatě těžší, tak můžu říct, že jsem šťastná.

Stále se opakuje jedna a ta samá věc, napíšu článek o zadostiučinění, nebo trochu negativní, nebo o tom, co se komu jak stalo, nebo co se mě stalo a co nepříjemné bylo a tak. Lidi si to přečtou a řeší, jak ten článek vypadá a pak mě kontaktují a sdělují mi své scénáře co a jak mohlo být a co mě k tomu a jak vedlo a jak vypadám.

A takhle je to dokola a dokola. Já si tak říkám, kdyby ten článek byl tak špatný, tak proč by byl tak čtený a měl takovou návštěvnost? Zrovna takovéto články, buď depresivní, velmi osobní, zadostiučinění, špatná karma, špatná zkušenost, něco negativního, nebo co se komu stalo, jako paradoxně mají největší čtenost oproti krásným neubližujícím článkům, které jsou třeba o lásce k životu, nebo pozitivním uvědomění. Zajímavé, na ty krásné články se nikdo moc neptá.

Tak si řeknu „ok tak tohle téma už vynechám, už jsem toho o tom napsala dost, nechci vypadat, že to stále řeším.“ pak se ale zarazím a řeknu si „kurňa je to přeci tvorba, nemám řešit co a jak vypadá, je to výtvor, něco jako dílo a je jedno, co mě k tomu vedlo, hlavně že to dokončím a vytvořím, každým ať si z toho objektivně najde, co chce“.