Vzdálení

To co bylo, bylo někdy skutečné, reálné, procítěné na každém kousku těla na každém zákoutí srdce, na každé vlně duše.

Kdysi to znamenalo vše, co jsem mohla najít, co jsem mohla chtít, myslela jsem si, že jsem našla všechno, že to je to, co jsem vždy chtěla. Splnilo se mi to, tehdy to bylo vše, co jsem si mohla přát a taky jsem si myslela, že z mé strany to tak i zůstane. Netušila jsem, že já budu ta, která se vzdálí, nebo se mi tohle vše vzdálí, ačkoliv nechci.

(Pokračování textu…)

Nemám ráda vztahy typu „itálie“ druhá část

Navazuji na předchozí článek o italských vztazích. Po tom všem co jsem takhle zažila a jak to i jsem viděla z pohledu pozorovatele, nebo z pohledu kamarádky, nebo z vyprávění od někoho, nebo z přečtených článků, zpráv a podobně tak mi opravdu nepřijde, že italské vztahy jsou v něčem dobrém. Jen berou to dobré z člověka a platíte za ně daň vlastním zdravím a vlastním rozumem. V této šílenosti když žijete tak ztrácíte pevnou půdu pod nohama a leckdy si říkáte, kam dáváte svou důstojnost, proč to trpíte, proč odpouštíte. Ano, říkáte si „on se vyřve, bude to dobrý“. Ne nebude to dobrý, protože ve vás to pak zanechá efekt, z něj to sice vyjde, ale ten třes a ta atmosféra ve vás prostě je. Do té doby než najdete sám v sobě klid a zas pevnou půdu pod nohama. Rovněž říkám, že pokud to takhle někomu vyhovuje tak proti gustu nic nemám, je to každého věc, jaké si to udělá.

(Pokračování textu…)

Nemám ráda vztahy typu „itálie“

Jednoznačné a jasné sdělení hned na úvod, dnes se do toho dost opřu a nebudu tak jemně obcházet pointu věci. Avšak vysvětlím a ukážu proč nemám ráda vztah typu „itálie“. Vztah typu itálie pro ti, kteří tak úplně nevědí co myslím, tak je to ten vztah typu, kdy se lidé hodně milují, dávají to okatě najevo všude možně – ale proti tomu vůbec nic nemám, to podporuji, když přijde však nějaký problém, překážka a hádka tak rovněž tu svou vášeň a lásku dokážou obrátit v nenávist, křik, agresi, urážky ponižování a rozchod, jenže do týdne vidíte ten samý pár opět spolu, jak se zamilovaně cukrují a po nějaké hádce už ani památky, to že si ještě nedávno nadávali do sprosťáren a ponižovali se, to už se vlastně ani nestalo. Hlavní přeci je, že jsou spolu.

(Pokračování textu…)

Kdo, nebo co mě v životě změnilo?

Hádám, že na tento článek se většina lidí třese nedočkáním a taky proč ne, Myslím, že není na škodu na sebe něco prásknout.

Vezmu to úplně od počátku od mala, až do současnosti, pokusím se vzpomenout si na všechno, co půjde a vše zahrnout, protože chci, aby to bylo obsáhlé a tím pádem to vysvětlilo mé chování, můj charakter a vše.

(Pokračování textu…)

To pochopíš, až když to zažiješ

Tak jako člověk nepochopí lásku z teoretického vyprávění, tak nepochopí teoreticky ani tohle propojení, které můžeš s někým najít, vybudovat a zažívat. Nelze to mít, ale můžeš to velmi často, klidně i každý den prožívat. Nikdy nevíš kdy skončí a jak dlouho bude trvat, avšak když to takhle vybuduješ, tak to stojí za to.

Dává to úplně jiný rozměr všem mezilidským vztahům, přátelstvím a vztahům partnerským. Rozhodně nic nenadsazuji a nepovyšuji, že tohle je něco víc než ostatní partnerské vztahy. Netroufám si vůbec nic soudit, jen chci vyzdvihnout na vědomí i podvědomí, že párkrát za život si myslím, že každému se poštěstí nebo už poštěstilo s někým vybudovat takové mezilidské vztahové pouto, které jen tak s někým nenajdeš.

(Pokračování textu…)

Máš se co učit

A jé jé, to zas bude zlomové, to zas bude bolavého, ani ne tak pro mě jako pro tebe. Neposmívám se a vůbec to neberu jako směšnou věc, spíše tě z dálky a vnitřně lituji.

Měl bys mít rozum, měl bys vědět co chceš, měl bys být i chytřejší než já a mít zařízený život.

Jenže mi to tak nepřijde. Přijde mi, že ačkoliv jsem mladší, hloupější tak jsem tě předčila. Fakt to není o tom, že když je někdo starší tak automaticky znamená zkušenější než chytřejší. Na místo toho se tu jako ta moudřejší a zkušenější cítím já a to bych já měla být to naivní jelito.

Jak to tak čtu od tebe, ty tvoje iluze. Vážně věříš tomu, že když ti člověk odpoví na otázku věrnosti popravdě? Myslíš si vážně, že ti někdo narovinu poví, že je nevěrný záletník? Vážně i věříš mně, že jsem světice? Je mi tě fakt líto, máš vážně smolné iluze a představy o lidech.

Brečíš mi do zpráv, jak jsou lidé zlí a jak se k tobě nehezky chovali, nebo chovají. Já to chápu a soucítím, život není jednoduchý a ani lidi v něm. Avšak hochu, prosím tě seber se, přestaň koukat na romantické filmy, přestaň koukat na porno a pro jistotu ani nečti články na prozeny.cz, onlyu.cz a podobné věci, protože to ti strašně škodí. Stává se z tebe bez názorový člověk, který bere ženy jednotvárně dle toho, co si kde přečte.

(Pokračování textu…)

Kolovrátek

Ano, tak se bavme, o čemkoliv, cokoliv je na mysli, může se probrat. Ráda si povídám, ráda leccos povím, ráda si leccos napíšu, však by to měl být relax a zábava.

Baví mě to.

Dokud je čas a pohoda, tak je všechno sranda, leccos přejdete, odpustíte, necháte to plavat a nepřipouštíte si hodně věcí. Dokud máte pro lidi dost času, peněz a energie tak je všechno ok. Jakmile jedno z toho nemáte, tak už je vše na pováženou a začíná nátlak z jejich strany. Najednou ty své kamarády a známé vidíte v jiném světle a najednou se divíte s kým že se to vlastně bavíte. Kdo pro vás byl dokonalý, když vůbec není.

Když o něco z toho přijdete a bohatě stačí ten volný čas, tak se nestačíte divit, že z původních „tolerantních a chápajícíh“ lidí se najednou stávají naháněči a nátlakáři, kteří vás nenechají, ani v ten nejpernější den oddychnout a nejhorší na tom, že oni ví, že nemůžete a stejně do vás jedou a uhánějí.

(Pokračování textu…)

Netradiční noční můra se šťastným koncem

To takhle čistě náhodou a z čistého nebe mám dovolenou. Opravdu netypická věc u mě. Rozhodnu se a jedu s pár lidmi, které sotva znám a s jedním víc do mého oblíbeného města Litvínov. Jede se vlakem, dorazíme tam, ubytujeme se v krásném hotelu, kde je to naprosto super. Užíváme si koupele, vířivky a večeři. Jsem středem pozornost, vyprávím různé zážitky, jak je mi zvykem, bavím se, užívám si to. Jdu po chodbě hotelu, abych se podívala na telefon a zjistila jak se člověk na kterého často myslím má. Nenapsal, tak to beru v pohodě, protože to je typické a nedělám si starosti, jen jsem na něj myslela. Protože mi před tím popřál ať si užiji krásnou dovolenou a odpočinu si.

Vracím se za partou, zábava je rozjetá, tak se znovu připojuji, pije se. Po jednom z pánů začínám lézt a hodně se přátelím se.

(Pokračování textu…)

Krutá daň

Já nesmím nic a ty všechno? Já musím vše říkat a vše ospravedlňovat a ty nemusíš nic? Máš skvělou příležitost mi jít vzorem, když jsem ta neposlušná holčička, avšak ty ses na to jednoduše vykašlal. Já se musím zpovídat, vše vysvětlit a od Tebe nemám ani slůvko, ani A.

A víš co, tahle nespravedlivá šovinistická arogance mě vážně štve. Nejradši bych ti nakopala zadek a odešla hodně daleko.

Snažíš se mě stavit do ponižující situace, aby se tě doprošovala, doptávala se a chovala se jak nějaká hlupaňa. To mi vadí, kvůli tomu, že si to vynucuješ to právě dělat nebudu. A nezajímá mě to, co si o tom pomyslíš a jak to vypadá.

(Pokračování textu…)

Duševní hibernace 2. část

Čím víc totiž nechcete být něčím, tak tím spíš se tím stáváte pokud neděláte něco pro to, abyste se tím nestali.

Mojí obranou vždy byla moje srdečnost, důvěřivost a naivita. Čím víc jsem důvěřovala lidem, tím líp jsem se cítila. Čím víc jsem ukazovala emoce a pocity tím líp jsem se cítila, protože jsem se právě nikdy nechtěla stát lhostejnou osobou bez emocí.

Dlouhou dobu to funguje, to je v pořádku a zas tak nyní funguji. Jsem tak ráda. Ale i takový člověk jako jsem já prostě někdy vypne, neříkám, že to bylo schválně, to asi ne, ale prostě to tak přišlo, do teď nevím proč až tak to došlo k tomu emočnímu vybití. Když to tak vezmu tak si hodně věcí a informací z té doby ani nepamatuji, byla jsem fakt úplně mimo. Jen jsem žila mechanicky a bez nějakého hlubšího smyslu. Uvědomovala jsem si, jak se chovám a tehdy jsem to brala tak, že se hold vynořila na povrch moje stinná stránka a ta mě nějak pohltila.

(Pokračování textu…)