Silná osobní vůle, vlastní názor a vlastní rozhodnutí

Tři aspekty, tři nádherné aspekty, do třetice všeho dobrého a skvělého. Tak to beru, nádherné aspekty, které na lidech obdivuji ze všeho nejvíc. Je to přitažlivá kombinace, obdivuhodná kombinace a věřím, že těmto třem aspektům se učíme všichni a je na každém jak dlouho to je. Někdo toho dosáhne brzy, někdo později, někdo na to dosahuje celý život, ale neudrží si to.

Rozplývám se nad tím a když tyto aspekty vidím u někoho pohromadě tak div nesmeknu všechny své klobouky obdivem a poklonou, anebo mě ten člověk tak upoutá, že se okamžitě s ním/ní musím seznámit a pobavit víc.

Ano, líbí se mi to.

(Pokračování textu…)

Vesmír pomůže

Ano, jak říkám a jak vedu v tomto duchu tyto stránky, když si člověk něco fakt hodně přeje tak se mu to splní. Když člověk o něco usiluje a přeje si to, tak se Vesmír spojí na to, aby se mu to splnilo a tak to bývá.

Někdy jde všechno až hodně rychle. Mě osobně se stává i to, že někdy na něco pomyslím a jen pomyslím na to že bych to třeba chtěla a do pár dnů mi to nějakým způsobem přijde do života a mám to – když jde o věc. Nebo na někoho pomyslím, že by bylo dobré se třeba sejít po delší době nu a ještě ten den se mi ten člověk sám od sebe ozve.

Leckdy až hodně rychlé na mě, když se nad tím pousměji.

Přeji si třeba velké přání, které vím, že si zrealizuji a splním, mám na to prostředky a tak nějak všechno, jen vychytávám svůj volný čas, aby to bylo nejlepší a měla jsem na to dostatek volného času. A ejhle sotva udělám první krok k tomu, aby se to realizovalo tak najednou, rychle a přirozeně to jde a už jdu na řadu a mám to co jsem si přála a ani se nestihnu vzpamatovat z toho, že to šlo tak rychle. Ale za to moc právě děkuji. Že jdou přání takhle rychle, velmi si toho vážím a cením na Vesmíru, že se to fakt hýbe toto a že člověk nemusí jako v dob dospívání nekonečně čekat, až bude moc dělat tohle a tamto a jít tam a tam a dovolit si tohle a tamto.

(Pokračování textu…)

Odmilování? To jde?

Párkrát jsem se setkala s tím názorem z vyprávění od někoho z druhé ruky, že něčí vztah skončil a to tak, že se jeden „odmiloval/a“. A mě by zajímalo, co ten pojem „odmilovat“ vlastně znamená a zda je to fakt skutečný důvod rozchodu a jestli je to vůbec prakticky možné. Jelikož mi nejde moc na rozum a citově už vůbec nechápu, jak se lze „odmilovat“.

Neumím si představit jak takové „odmilování“ v praxi vypadá, zda prostě si řeknete „Tak a teď se odmiluji od své drahé polovičky.“ a je to tak fakt hned, nebo zda to jde postupně, nebo prostě si to člověk v hlavě nějak nastaví a fakt přestane k tomu člověku všechno cítit a odmiluje své city. Nebo vlastně kurňa jak? Nevím, jak to funguje a nikdy jsem to nezažila.

(Pokračování textu…)

Aneb, když si někdo myslí, že má „pod palcem“

Tak trochu navážu na minulý článek a to tím, jak si někteří lidé dovedou domyslet a domýšlivě si myslet a věřit to, že mě fakt znají a to právě z té minulosti, jak v ní totiž stále žijí a jak jim není ani hanba tvrdit to, že jsem stále stejná a smát se u toho jak hlupák a prozíravě se na mě dívat a myslet si, že zas padnu kolem ramen a bude to jako kdysi.

Ano, někteří lidé si fakt myslí, že mě zná a to jen proto, že si myslí, že znají mou minulost. Ano, tu sice znají a třeba znají i mé minulé já, to je v pořádku, avšak nemohou si myslet, že budu stále stejná. Nikdo není každý den a rok co rok stejný, každý se nepatrně mění. Ano, charakter zůstává stejný to je pravda, pokud člověk vyloženě nejde sám do sebe a nezapracuje na svém chování a osobním růstu. To dávám za pravdu, charakter se dá změnit tak, že by člověk sám od sebe chtěl a za nějakou dobu na sobě intenzivně pracoval a vytvořil si takové návyky v chování jaké by chtěl, to ano, to lze. Avšak málokdo to tak praktikuje.

(Pokračování textu…)

Jak číst emoce?

Minulé já a současné já

Ano, minulost tvoří to místo, kde jsme nyní a utvořila i naší situaci, jelikož nás naše minulost dovedla tam kde jsme nyní a také to kým jsme nyní.

Ať už je minulost šťastná, nebo zlá tak nás dostala teď na toto místo, kde jsme nyní a jsme díky ní zde ať už se nám to líbí nebo ne.

Díky Vesmíru a andělům za to, že to tak je. Jsem ráda, že minulost je mrtvá a jisté věci s ní umřely též a to nemyslím v krutém významu slova, anebo v nějakém krutém významu vůči něčemu či někomu, avšak jsem ráda, že jisté věci jsou mrtvé spolu s minulostí, která se již nevzkřísí a děkuji za to.

(Pokračování textu…)

Není už potřeba ani větší důvod

Ano, někdy se čeká na nějaký mega důvod toho, proč se s někým nebavit, nebo proč s tím člověk ukončit, kontakt nebo přátelství. Ano, někdy se už jen čeká na to, až ten člověk chybuje a klopýtne sám a Vy tím pádem získáte důvod proč říct Ne a odejít.

Někdy se těch menších důvodů sbírá víc, aby utvořili jeden velký důvod, který bude rozhodující a snadno odůvodnitelný a odiskutovatelný.

Ano, bývá to tak.

Také jsem to tak někdy dělávala, nestydím se za to, ano bylo to tak. Čekala jsem a čekala na důvody proč to někomu vmést do očí, že s ním/ní končím, proč se mi nelíbí to co dělá a tak. Je to tak, protože to dosavadní bylo málo na to, aby to ten člověk pochopil a hned by mě začal přesvědčovat o tom, proč to nemám dělat a tak dál.

(Pokračování textu…)

Nejsem doplněk

Připadá mi čas od času, že někteří lidé vůči mě projevují takový zvláštní postoj, nebo vztah, či jak to nazvat.

Stále mě vidí tak, jak si přejí abych byla, avšak už nevidí, že jsem jinde a že třeba chci v tom životě stát jinak, nebo prostě být jen sama sebou.

Setkávám se s tím, že mě lidé stále vidí tak, jak chtějí oni sami a už neberou v potaz to, jak to beru já, asi si myslí, že ví lépe než já co je pro mě v životě dobré a jak bych se jim více líbila v životě, nebo v nějaké situaci. Netuším, proč tito lidé mě stále škatulkují podle sebe a tím, že mi stále vnucují nějakou svou představu o životě a o tom, co je pro mě dobré. Ono je to totiž v konečné fázi jen pro ně dobré, ale pro mě už být nemusí.

Ano, někdy to tak vypadá, jako kdybych byla nějaký jejich módní doplněk do života, který by si vzali na sebe dle potřeby, anebo mě měli tak, jak oni chtějí, avšak už pozapomínají na to, že i já jsem člověk se svou svobodnou vůlí a moc dobře vím co a jak je pro mě dobré. Kdo jiný by to měl také vědět než já?

(Pokračování textu…)

Kdo si neváží dobrého bydla ten nakonec nemívá nic

Celkem často potkávám ve svém životě lidi, kteří si neustále stěžují na co to, co v životě mají a dle toho jak to vyprávějí buď mé, nebo se to dozvím z vyprávění, anebo také z nepřímého poslechu náhodného člověka tak mi dochází, že tací lidé by snad nejraději neměli nic v životě a nechtěli by vůbec nic robit v životě.

To je samá stížnost na práci, na finance – jak je jich málo, na rodinu jak jsou otravní a co všechno po nich chtějí a když jim to neudělají tak, aby se z toho nepotentovali, na drahou polovičku jak buď má vše u hýždí, anebo je až moc vítravý a leze do soukromí.

Jsem takový posluchač, když cestuji, anebo když mi někdo vypráví o někom nebo rovnou o sobě.

Často je to jen stížnost a to, jak se mají v životě špatně a jak je to špatné.

A jak vůbec někoho obtěžuje chodit do práce.

Je to leckdy zajímavé. A já si tak říkám „ty jo se mnou se okolnosti až tak nemazlili a leckdy jsem prostě musela konat teď nebo nikdy a ani jsem si nestěžovala, byla jsem ráda, že jsem z toho skvěle vyvázla a měla jsem to, co jsem měla i když to nebylo nejlepší, ale bylo to a tehdy mi to hodně pomohlo a ani mě nenapadlo si stěžovat.“

(Pokračování textu…)

Co dodat?

Podobné situace, podobní lidé, podobné charaktery, opakující se scénář a stále obdobné výmluvy na jedno a to samé a to na čas a na zájem.

Co dodat víc?

Stejné psaníčko, podobná odpověď, to co byste si vlastně mohli napsat sami se sebou a co vlastně už intuitivně očekáváte za odpověď. A to nejenže že by přišla negativní odpověď s tou se člověk srovná snáze a řekne si „No a, tak nevadí, najdu si jiné vyžití dne.“ Avšak když nedostanete žádnou….. a po uplynuté době na kterou jste se ptali tak dostanete neurčitou odpověď s výmluvou na všemožné nemoce od A až do Z, nebo především na to, že ten člověk ani nebyl dostupný, přitom zapíná mobil tak jako většina lidí v mladé dospělosti.

Odpovědi a gesta, která už dopředu víte dopředu než vůbec ty lidi oslovíte, jako kdyby to byl nějaký šestý smysl, který Vám to říká.

(Pokračování textu…)