Ano, ne, ano a ne?

Ano, ne, ano, ne, ano, ne, ano anebo ne? Co si mám vybrat? Nebo si rovnou hodit mincí a uvidím, jaká odpověď je správná. Anebo použít kompas, abych se vydala správným směrem, kdo ví.

Nejprve ano, ano, ano zajímáš mě, všechno chci vědět, kdyby to šlo, tak hned všechno. Ano, je to super, aspoň na chvíli si říkám, že někdo, kdo mě též vnímá a poslouchá, koho to fakt zajímá a nemá jen tu svou iluzi a svůj svět. Protože spousta lidí žije jen sebou a nevnímají své drahé polovičky, nebo své přátelé. Neříkám na to nic, tak to je.

Chvíli odmlka, uplyne chvíle, pár týdnů, ale stále to není dlouhá doba, je to jen chvíle a když si vzpomenu na toho člověka, tak najednou nic? Žádná odpověď, žádná reakce, žádný zájem? A co ta slova předtím, to byla jen lež? Planý slib a planý plán? Nebo na oko zájem? Jak to nyní mám brát?

Raději nijak. Nejdřív chce, opětuji ti to a najednou nechceš, tak co to je? Nerozumím.

Říkáš, že chceš někoho k sobě, kdo ti porozumí, pochopí, vyslechne, já ti naslouchala, chápala a ptala se, první oslovila, říkal jsi že mě nebudeš měnit a do ničeho nutit a když k tomu tu příležitost máš tak najednou nic, nechceš… Takhle tě nepoznávám. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že víš co chceš a že dokážeš vnímat člověka, ale asi to byl jen zájem na chvilku. Ok, chápu, v pořádku, nic se neděje, děkuji za upřímnost.

(Pokračování textu…)

Ukaž něco nového

Celý ten kolotoč dokola a dokola, jako kdyby už člověk věděl, co se stane a co tomu bude předbíhat a jak to všechno bude probíhat a jak to nakonec skončí. Scénáře se opakují.

Začíná to téměř identicky, stejná slova, stejné otázky, stejné lži, stejné obkličky, stejný stereotypní začátek o tom, aby někdo někomu nezkazil dojem a tak trochu nalhal.

Ale fajn, aspoň to bývá nějak hezké a člověk má aspoň dojem něčeho krásného, sice to skončí, ale co už, člověk to kvůli tomu krásnému pocitu podstupuje neustále znovu a znovu, protože to za to stojí i přes to, že všichni víme, že tento pocit se za pár týdnů rozplyne.

Komunikace, ptání se, komunikace o každém dnu, co nového, předhánění se v tom jen aby měl lepší zážitky než ona, jen aby byl něco víc než ona, jen aby ona jakože koukala, přitom klidně ona může mít mnohem naplněnější život, ale to jeho už nezajímá, soustřeďuje se jen na to, aby zaujmul nějakou nafouklou bublinou. Jde nakoupit jídlo a jí to přednese jako kdyby šel divočinou a co pro to všechno musel udělat, jen aby si zvednul ego. To, že ona nakoupí, uklidí, věnuje se práci, věnuje se svému koníčku, dokáže pomoci kamarádce, dokáže vyslechnout známého přes telefon a pomoci, dokáže se postarat o chaos v práci a večer ještě vyrazí shánět lék pro kolegu, tohle už nevidí. Přitom ona může udělat víc než on a stejně jí ten svůj nafouknutý příběh bude cpát.

(Pokračování textu…)

Bráním se

Stále něco špatně, stále to dělám údajně špatně, stále je tohle, co se ti na mě nelíbí a zas tohle jsem udělala jinak než sis přál.

Když jsem si dovolila to už neudělat radši vůbec, aby nebylo zle, protože jsem chtěla klid tak to zas bylo špatně. Už se tomu začínám smát, jak je to komické, ale pak mi zasadíš ránu a mě to vezme sil na celé dni a přežívám. Pak se to zlepší a já jsem lepší, paradoxně mi pomáhá aktivita a práce na nabrání sil. Přebiju to tím tohle všechno, tenhle všechen hnus, který jen kydáš.

Všechny ty výtky a všechno to tvoje spratské jednání mám před očima a o to víc zaberu, o to víc mi to jde.

(Pokračování textu…)

Cokoliv udělám, tak se obrátí proti mně

Člověk může skály lámat, kameny nosit, přinášet modré z nebe, jen aby viděl radost a poděkování od člověka, kterého má rád. Ano, láska, přátelství dokáže člověka hnát k tomu, aby dělal nepřekonatelné věci a činy, nebo to, co nikdy předtím nedělal. Je to nesmírné palivo, které Vás žene dál a dál.

Děláte to kvůli tomu druhému, pro jeho štěstí, radost, pohodu, pohodlnost, spokojenost a zkrátka pro jeho dobro. Nic za to nechcete na zpět, ale děláte to protože máte rádi. Ale, co když se situace utuží natolik, že všechno tohle, co jste dělali za nějakou dobu, tak se obrátí proti Vám a Vy se dozvíte, že nakonec jste to vlastně dělali špatně?

Čas který jste si dělali tak byl na prd, protože ten člověk ne Vás čas neměl a nevěděl, jak odmítnout, tak neřekl radši nic.

(Pokračování textu…)

Nechtěná laskavost

Asi sis myslel, že to je to co chci, možná sis myslel, že je to tak dobře, možná to tak chce většina lidí, možná to dělá radost jiným lidem, možná si to nemyslel zle, možná to nebylo schválně, ale vědomé to bylo. Co na to říct… není nad to se zeptat, probrat to, komunikovat, pozeptat se, zeptat se na názor, zeptat se jaký člověk je, co má rád a co ne, tomuhle by se vyhnulo.

Věřím, že jsi dobrý člověk a že máš laskavé srdce, ale tohle si nevymyslel dobře. Tvoje laskavost mi způsobila víc trápení, nervů, strachu, obav a řešení navíc. Už v tak nabitém programu, který jsem ráda, že stíhám v lidských možnostech tak jsi mi to akorát zkomplikoval. Tváříš se jakože nic, ale já pláču a křičím. Takhle ne, takhle už nikdy.

Nesoudím tě, ale už to prosím nikdy nedělej, byla jsem nešťastná. V tu chvíli jsem se cítila, jako kdybys mi vzal sílu, jako kdybys mě nerespektoval, jako kdybys mě přemohl, jako kdybych byla poražená a zmocněná. Naštěstí ne na dlouho, uplynul den, dva, druhý den jsem si to vyřešila a srovnala v hlavě a už jsem byla zas v pohodě. Děkuji za to, ale už to prosím nedělej. Ani nevíš, kolik starostí mi to způsobilo, jak moc jsem riskovala, ale jak to tak bývá, risk je zisk a já získala, díky bohu a zachránila jsem se.

(Pokračování textu…)

Peníze jsou důležité – Marcus 8

Duchovní imunita – Marcus 8

Nech mě jít dál, nedrž mě

Něco bylo, něco proběhlo a něco krásného, co už dávno není a zůstalo jen špatné, i to špatné už odeznívá a vzdaluje se to do pojmu „minulost“ a už se to všechno pomalu mění do minulého času.

Někteří lidé zůstanou v našem životě jen nějaký úsek, nebo jen chvilku, nebo se jen mihnou, někteří zůstanou po nějakou etapu, někteří zůstávají několik let, někteří zůstávají stále. Tak to prostě je, nebudu se opakovat, avšak v tomto tématu to zmíním.

Obvykle má vše svůj konec a u lidí se kterými si prostě někdy to „sbohem“ řekneme a opravdu odejdou z našeho života, nebo my sami odejdeme z jejich života, tak jednou možná tohle budeme řešit.

Musím uznat, že většina lidí pochopí, když si s nimi už nerozumíte, když ta komunikace, domluva a city skřípou a když už to není to co bývávalo. A že už to ani nejspíše lepší nebude, protože už není ta souhra a oboustrannost jako dříve. V pořádku, to se děje. Nebudu to brát tohle tragicky, protože tohle jsou věci, které se dějí v životě. Ano, lidi to neslyší rádi a nepodstupují to rádi a já v tom nejsem výjimkou. Přiznávám, nemám to taky ráda, vždy to aspoň trochu bolí.

(Pokračování textu…)

Valentýn

Přeji všem návštěvníkům, fanouškům a čtenářům nádherného láskyplného Valentýna. Užijte si jej naplno, ať jej budete trávit sami tím, že si uděláte nádherný den a uděláte si radost, anebo se svou drahou polovičkou. Obojí je krásné ❤.

Moc vám to přeji, hodně lásky a sebelásky všem ❤.

Vaše Sára – SL

Vypustit

Minulost, negativní myšlenky, negativní slova a tak nějak vše zlé, co Vás dokáže uprostřed noci probudit, nebo kvůli čemu nedokážete v klidu zaspat tak přesně tohle dokáže člověk dost nepříjemně sužovat.

Nedořešené věci, hádky, slovíčkaření, svalování viny, vyžadování pozornosti, vynucování, nátlak, převracení slov, házení zodpovědnosti, hrát si na chudinku, koho tohle všechno zajímá? A kdo tohle všechno má unést? Říkáte si to samé? Já též.

Ten pocit, kdy už jste vyčerpaní a ještě dostanete další nálož s tím, že byste se měli snažit víc a že si to někdo přeje a že byste měli pomoci a máknout ať se snažíte, nátlak na Vás, že byste to přeci měli udělat pro něj/ní, hádky o blbostech typu kdo co řekl a jak to řekl a kdo a jak se tomu druhému víc směje, no podívejme se, není to na hlavu?

(Pokračování textu…)