Chápu asi jen sama sebe

Vše okolo se točí, kolemjdoucí, svět, lidé, vztahy, přátelství, vše se to otáčí po své ose a buď se vzdaluje, anebo se přitahuje. Jak víc mám zaostřit svůj zrak, abych pochopila souvislosti? Stále mi to nedává smysl.

Chování někoho a tamtoho a té tamté, toho jednoho a onoho, kdo ví proč to dělá a proč se tak chová.

Jak víc mám vnímat, abych pochopila, co se mi tím snaží říct?

Mám sice svého poradce, avšak já si na vše musím přijít sama, proč jdu vždy tou klikatější a těžší cestou, kterou si podvědomě vybírám?

Proč dávám tolik času na pochopení jeho/jí/jich? Proč prostě tak dlouho čekám, když bych prostě se měla zvednout a jít? Proč to vlastně dělám?

(Pokračování textu…)

Hádám, že bys mi to neřekl

Bylo to krásné a bylo to fajn, díky za to, že nadále to tak je a pokračuje to. Ani jsem nedoufala, že by to mohlo nějakým způsobem pokračovat.

Děkuji za to. Naslouchám každému slovu, každému tvému příběhu a tvé grimase. Je to krásné to vidět, je krásné to prožívat a zdá se opravdu fajn a nádherný. Kéž bych byla taková i já pro Tebe, ale to je asi jen sen.

Tvé příběhy, ti lidé, to vše co tě obklopuje je krásné a já ti to přeji. Protože ti přeji štěstí a žil tak, abys byl spokojený, ačkoliv toho nejsem a nebudu součástí. Jak se tak dovídám o Tobě vše možné a jak vyprávíš, hezky se mi to poslouchá, ale skládám si to vše dohromady a cítím z toho všeho, že ty asi nedokážeš některým lidem říct, že prostě tě to nezajímá, nebo nedokážeš říct prostě ne. A proto před nimi děláš naschvály a raději je někde necháš čekat, stát, nebo je tam prostě jednoduše necháš samotné, jen abys nemusel říct pravdu. Jen abys nemusel někdy říct Ne. Sám potvrzuješ, že neumíš říct ne, ale to prý nikdo z tvých blízkých.

(Pokračování textu…)

Sliby a přísahy z minulých životů

Můj recept na štěstí

Na úvod rovnou sděluji, že není to návod, který okamžitě vyřeší Váš život a problémy a možná tento návod není vhodný úplně pro každého. Každý z nás jsme originál a každému pomáhá, zabírá něco jiného, protože každý máme svou originální cestu životem, takže prosím berte tento článek inspirativně, informativně, buď vám něco dá, anebo ne. Je to čistě můj úhel pohledu a to co vždy zabralo mě na šťastný život. Děkuji a nenechte se již dále tímto proslovem rušit, jdeme na to.

Šťastný život, věčné téma za kterým se většina lidé žene, troufnu si tvrdit, že každý. Každý chce být v životě šťastný a tak lidé hledají způsoby, cesty a možnosti jak být šťastný.

(Pokračování textu…)

Jako sluníčko

Když máte sraženou chuť a nadšení do života, tak se díváte na svět tak nějak stereotypně, ať už je to černo-bíle, anebo zelenko-khaki, anebo v odstínech hnědi. Víceméně je to takové jednolité, bez výrazu, nenadchne a ani neurazí. Nějakou barvu to prostě má, ale nezaujme a takhle se člověk cítí, když má sraženou chuť a nadšení do života.

Zkazit si nadšení jde velice snadno, stačí, že vás někdo zklame, odmítne, zarazí, přivede do trapné situace, uvede do reality, sesadí váš sen a přání, zesměšní vás, posmívá se vám, anebo vás bere jen jako okrajovou záležitost, či se před vámi přetvařuje a vašimi zády jste pro smích. Jde to velice snadno a ono když se to takhle třeba 10x nebo 20x opakuje tak pak člověk už je taková otrávený tím, že nic se nevyplácí a nikdo to neopětuje, nebo že se pokaždé zklame a nalítne si.

(Pokračování textu…)

Nejsem převozník

Na úvod na vysvětlenou, kdo je převozníkem a jak takový pojem chápat odkážu na pana Casanovu.

Možná to bude znít drze, ostře a přímočaře tak, že se s někým nemažu a s ničím nemažu, ale asi fakt ne.

Asi každý z nás máme věci přes které prostě nejede vlak a přes které se nepřeneseme a ačkoliv je člověk hodný, milý, ohleduplný a to všechno, tak opravdu to „všechno“ nelze jen přejít, tolerovat a brát, že je to ok, když to není ok.

Nemám nic proti lidem, kteří mají nějakou minulost, ať už dobrou nebo ošklivou, protože každý z nás nějakou minulost má. Respektuji, vyslechnu, dokážu leccos tolerovat, vím, že život není jednoduchý a hodně lidí si naběhne, učí se, zklame se a tak dále. To prostě patří k životu a málokdo je z nás takový ten šťastlivec, který ihned jako první lásku pozná tu pravou nebo toho pravého. Takové šťastná náhoda nevím jestli se stala, neznám takového člověka, který by to tak měl a ti které jsem znala, tak těm to nedopadlo šťastně a už mají jinde své životy. Takže pro mě za mě tohle patří jen do romantického filmu, ale není to z praxe.

(Pokračování textu…)

Milovat i přes neopětování

Když se člověk zamiluje tak nevidí téměř nic jiného než milovanou osobu. Tak to obvykle je a ze začátku neustále. Když se já zamiluji, tak je to takové to bláznivé zamilování, když se mi nechce spát, nechce jíst a jsem plně nabitá energií a vše dělám pro milovanou osobu, protože jsem vnitřně tak nadopovaná, že mi přijde jako kdybych žádné existenční potřeby neměla. Proto spím co nejméně a vstávám úplně nabitá a i když mi pak tělo vypovídá službu, tak to jakože necítím, protože mě pohání ta láska. Je to pro mě jako adrenalin, nebo nějaký vnitřní nakopávač a neustále toužím to zažívat znovu a znovu.

Ale tak jasné, je to jen můj dojem, proto pak když mě ten člověk zklame, nebo rozbrečí proto pak na mě padne únava a tělo mi vrátí to, že jsem tolik nespala a nejedla.

Nechci tady kázat jak má takové zamilování vypadat, každý kdo se zamiluje tak miluje jinak a je to výjimečné. Každý miluje svým způsobem a to je krásné, co někdo vykládá jako strašné pro někoho jiného je k sežrání a tak.

(Pokračování textu…)

Šťastné uvědomění

Uvědomit si něco po čase nemusí být vždy jen něco negativního. Sice je fakt, že většinou si člověk uvědomí pozdě to hezké, když už je pozdě, když už to nemá. A většinou se uvědomění týká negativních věcí v životě, tudíž většinou to bereme jako takové i prozření toho, co jsme dříve neregistrovali. Avšak dnes odhodím negace stranou a podívám se na to z pozitivního hlediska. Ostatně pozitivní stránka života je mi bližší.

Řekněme to tak, že si žijete svůj život a najednou vidíte příběh, či vyprávění něčí o tom, co je velmi blízké a podobné tomu, co jste sami zažili a dlouhou dobu se to vleklo. Slyšíte to a hltáte to, protože vás to zajímá, je vám to totiž blízké, vašemu srdci blízké. Sice je to již dlouho za vámi a je to vyřešená věc, avšak člověk je tvor zvědavý a když vidí, nebo slyší někoho, kdo zažil něco podobného tak obvykle to chce vědět a zajímá ho to.

Nejsem výjimkou.

(Pokračování textu…)

Když lidé neví

Většinou každý z nás má své životní priority v životě, každý to nějak má seřazené. A což respektuji. Někdo má na prvním místě to a druhý zas tamto a to tak je.

Nic proti tomu, vážím si lidí, kteří ví co v životě chtějí a co je jejich priorita a dokáží si za tím jít, nebo vám to dají najevo.

Respektuji, protože vím na čem jsem a co od takových lidí můžu čekat. Však je taky spousta lidí, kteří ani neví, co je jejich prioritou a hrajou to na všechny strany tak, že si jakože na všechno dělají čas, ale přitom si nedělají čas na nic a nikoho. A tím neříkám, že musí nutně jít o lháře a podvodníka to nemusí být zrovna ten případ. To na co dnes narážím je spíše nevědomé chování toho člověka.

To je prostě typ člověka, který jakože chce si na Vás čas udělat a slibuje hory dole o tom, co Vám všechno dá a přitom když dojde na reálné setkání, nebo na tu realizaci těch slibů, tak najednou z toho není nic, najednou je strašně vytížen, zaneprázdněn a najednou prostě je to fuč.

(Pokračování textu…)

Jak přijímat velký strach – je normální se bát