Všichni už to pochopili

Aneb takové to, když všichni okolo to chápou a přikyvují Vám, že jste udělali dobře a jak jste si ulevili a jak to vše bylo v pořádku a správné rozhodnutí a jen ten člověk, kvůli kterému to bylo nutné udělat tak stále nechápe a ještě to svede celé na Vás.

Ach jo“ a zároveň „hi hi“ na to, jak někteří lidé dokážou být tak zahledění do sebe, že si ani nevšimnou, že jste je opustili kvůli tomu, jak se k Vám chovali a zachovali.

(Pokračování textu…)

Karma je rychlá a zdarma

Někdy se nestačím divit tomu, jak je karma rychlá a zdarma. Poslední dobou toto rčení „karma je zdarma“ čtu a vídávám stále častěji.

Dříve jsem četla převážně o tom, jak je karma pomalá, ale na každého si najde adresu. Je to zvláštní, jak v průběhu života člověk vídává „náhodně“ něco jiného. Avšak ok, posunu se k pointě věci.

Karmě se ani nemusí tolik pomoci, je fakt, že si každého najde sama a za jak dlouho to bude to záleží na zásobě toho, čeho se ten člověk dopustil a jak moc si naplnil zlými činy svou pomyslnou karmickou nádobu.

(Pokračování textu…)

Uvíznutí v realitě

Někdy si tak říkám, že by bylo skvělé, kdyby ta realita byla jiná a třeba zrovna tak, jak se cítím, když ulétnu od té reality. Kdy se fakt vzdálím, vypadnu někam pryč, nedám vědět kam a jsem prostě někde na cestách a někde mimo, kde mě v tu chvíli nikdo nenajde. Ano, možná je to zvláštní jednou za týden takhle vypadnout, nedat vědět a být prostě v tu chvíli naprosto mimo. Ale je pravdou, že takhle se krásně čistí myšlenky a mysl. Naprosto se tím člověk odpoutá od toho každodenního, co Vás běžně za den štve, potkává, rozmrzí, rozesmutní a zahltí. Ano, je to fakt způsob na vyčištění hlavy a odproštění se od toho. Ono, jak vlastně na těch pár hodin opustíte to místo, kde běžně každý den jste tak skutečně na to ani nepomyslíte, jelikož se plně soustředíte na tu jízdu a na tu cestu. Je to osvobozující, máte v hlavě něco jiného a nemusíte zas přemýšlet, co se tam a tam stane, co na Vás zase kdo vymyslí a kdo zas v práci co podělá a bude volat a s čím se tam zas novým budete smiřovat.

(Pokračování textu…)

Těžko se skrývá něco, když to tam je

Těžko se skrývá něco, když to tam je a cítíte to a těžko se lže o tom, že to tak není, nebo se o tom mlží.

Je to tak.

Nezakryjete lásku tam kde je a nevyjasníte ji tam, kde není.

Co víc dodat. Nelze věčně lhát a tajit o tom, že to nic není, když je a když tam city, dá se to poznat. Stačí se podívat, stačí procítit, vžít se do toho, podívat se do očí, dát na intuitivní pocit a víte.

Na něco jsou i důkazy krátké a spoustu věcí a skrytých zápletek právě vzniká bez důkazů a bez jediného hmatatelného podezření.

Ano, je pravda, že když mě někdo obviní a podezřívá hned chci vidět důkazy, jaké to jsou. Nevidím obvykle ani jeden a tím pádem to smetu, protože není z čeho usvědčit mě z něčeho co si ten člověk myslí. (Pokračování textu…)

Když nepochopí proč je to jinak

Za život urobíte hodně rozhodnutí, změn, činů a tak nějak všeho možného, od toho ten život je, aby se žil a konal a ne aby se jen nečinně čekalo na to, až spadnou zralé plody do klína. Jelikož i ty plody musí nějak uzrát a někdo se o ně musí starat, aby uzrály a vyrostly.

Každé rozhodnutí a každý čin s sebou nese následky, což asi nemusím ani opakovat a zdůrazňovat, jelikož to je jasné.

Já jsem toho názoru, že nic není náhoda a že vše má svůj důvod. Nevěřím na náhody, ani na náhodná setkání, jsou to podle mě vše důvodná rozhodnutí a činy, anebo pak důvodné shody i kdyby ten důvod měl být ten, že to prostě Vesmír zařídil, aby to tak bylo a stalo se to tak.

Avšak respektuji názor těch, kteří na náhody věří, já ne.

I já dělám rozhodnutí a činy, které mají svůj důvod. Buď je to jasné hned proč to tak dělám, či rozhoduji, anebo není a když se to nedovíte tak vězte, že k tomu důvod mám, jen třeba není sdílný pro veřejnost. (Pokračování textu…)

Když ani někdo nepochopí to, že ublížil

Ano, ublížit sám sobě, naletět si, zamilovat se nešťastně, věřit a zklamat se, důvěřovat a být podveden, žít v nejistotě a ve špatném tušení, pomáhat a neslyšet ani děkuji,konat dobro a být za to pokárán, řešit situaci v klidu a ještě dostat vynadáno, domlouvat se na setkání a nedostat ani odpověď. Tak si snadno člověk může ublížit, vlastní dobrotou, upřímným a srdečným úmyslem, svou důvěřivostí, že to co dobrého koná tak se mu vrátí od lidí zpět. Ano, tak si natluče a ublíží si těmito možnými způsoby. Tím, že si člověk ublíží sám, natluče si, si myslím, že se s tím dá stále dobře pracovat, jelikož člověk sám na sobě může zapracovat, uvědomit si to a leccos na sobě a svých postupech a způsobech změnit. Změnit názor, způsob myšlení, chování a opatrnost k lidem. Časem a společně prací sám na sobě se z většiny těchto zranění, možná i ze všech člověk oklepe a uzdraví, čím víc na sobě pracuje tím rychleji to jde a samozřejmě strejda čas pomůže.

To se dá, když si člověk pobrečí, uvědomí svou chybu a nakonec si odpustí a poučí se, tak život jde dál, je to jizva na dušičce, která nakonec stejně posílí a s tím se tak nějak člověk srovná a smíří.

Horší však je to, čeho se na člověku dopustili jiní lidé. Takové rány se hojí hůř, jelikož je to jinou vinou, ne-vlastní a člověk tady v tomto případě zpracovává ještě ukřivděnost, zraněnost, bezmoc, naivitu a pocit nespravedlnosti vůči sobě. Hůř se to v člověku hojí, jelikož si to člověk sám nezpůsobil a tak bojuje o to víc sám v sobě s těmito pocity a emocemi. O to víc se má pak člověk potřebu chránit, protože se tím pádem může naplnit strachem, že se to stane znovu a že ho opět takhle někdo ohrozí a ublíží mu na dušičce. (Pokračování textu…)

Nebudu čekat až se ozveš…

Ano, jsem typ člověka, který rád žije a který si rád užívá života.

A ano jsem typ člověka, který se rád vídá s lidmi a rád se domluví s lidmi na setkání, či akci. Ano, je to fajn a mám to tak ráda.

Vždy tak nějak se snažím svůj volný čas využít na maximum a maximálně ho vyplnit tak, abych se měla dobře a užila si každou volnou chvilku naplno, ono vlastně každou chvilku v životě.

Jsem ráda, když mohu takový čas trávit s lidmi se kterými je mi fajn a které bych ráda označila také za blízké přátelé a za lidi na které je spolehnutí. Avšak nelze, protože nechtějí. Jsem člověk, který rád pozná nové lidi a u mě mají lidé dveře otevřené v mém životě, nikoho nedržím, ale ani nikoho neodháním. Když však nikdo nechce ani zavítat tak pak nebudu toho člověka přemlouvat a když ani poznat nechce, tak jediné co řeknu „Děkuji“ a to z důvodu, že mi ten člověk ušetřil čas a můžu jít dál životem a nemusím se trápit pro to, že mi ten člověk nepíše, nekomunikuje, nebo nechce se znát. Aspoň to vím rovnou a můžu se posunout dál životem a to mě netrápí, aspoň vím.

Nebudu nikdy nikoho nutit, aby zůstal v mém životě, nikdy jsem taková nebyla a nikdy jsem nikoho do ničeho nenutila. Vždy jsem a budu benevolentní a nechávám každému svobodnou vůli se rozhodnout jakkoliv chce a kolikrát chce. (Pokračování textu…)

Když nikdo nic neví a obrací se na Vás

Situace, která se zdá jako konečná stanice pro Vás a možná i pro všechny, kterých se to též týká.

Prostě situace, kterou by nerozhrnul ani buldozer, prostě tutovka, která určuje co a jak a na tvrdo.

Vy jste tak nějak toho součástí, nevybrali jste si to a ani jste to nijak nechtěli, prostě se Vás to jen týká a musíte jít se situací, pokud nechce se odepsat úplně a odstřihnout se ze situace úplně a jít jinou pracovní cestou.

Nejste v žádné vedoucí pozici, jen prostě človíček, který tam je a který tam je toho součástí a má svou roli, však nic nerozhodne a nic nemůže ovlivnit. Možná tak jen tím, že řekne svůj názor, avšak ten nemusí být zrovna ten na který by se bral ohled. (Pokračování textu…)

Když na mě někdo hází pocit viny

Když se nakonec dovíte jak to vlastně celé je

Aneb, když máte celou tu dlouhatánskou dobu za to, že Vás někdo má skutečně rád a máte za to, že Vám to všechno přeje ten život jaký žijete, že Vás ve všem podporuje, spolupracuje a dodává Vám to nejlepší. V tomto vědomí žijete a máte to tak za to a tak jste rádi, že je to konečně někdo, kdo Vám něco nekritizuje v životě a neříká, co máte udělat jinak, nebo co vlastně máte nastavené nebo urobené špatně.

Konečně cítíte ten klid v tom, že už Vám nikdo do toho nepovídá co a jak děláte špatně a měli byste to dělat jinak, přitom ti lidé radili jen dle sebe a nikoliv podle toho, aby to bylo pro Vaše dobro.

Cítíte se jako princezna kolem které se všechno točí a je to krásný pocit. I problémy, které máte tak to vypadá, že všichni to kolem Vás řeší a jsou při Vás, cítíte podporu, která dříve nebyla vidno, nebo jste to tak nepociťovali.Máte za to, že jste skutečně tím středobodem všeho a cítíte se tak krásně, po delší době si to znovu můžete prožít tenhle báječný pocit a i se lehce cítíte jako takový „borec“, který žije dobře a v pohodě. V očích jiných jste možná stoupli, ale spíše je to o tom, že vnitřně se sami v sobě ve svém těle a myslí cítíte líp, jakože na úrovni na které jste vždy chtěli být. Povýšilo Vás to do zdravého sebevědomí a sebeúcty, že se skutečně dobře ve svém těle. (Pokračování textu…)