Pak mi dej svobodu

„Ty mi dáš to a já ti dám za to naoplátku ono, jasný?“

Jasný, platí. Ale ty mi dáš naoplátku svobodu a klid, jasný?

Ano, výměnný obchod, něco za něco, taková směnárna. Proč ne, když se dva lidi dohodnou proč by ne. Nemám proti tomu nic.

Je to věc lidí, jak si to vykomunikují, takové to bude. V tomhle případě vždy vyhrává ten, kdo do toho dá míň, nebo se mu podaří být v té výhodné roli, kdy dostal co chce a už nemusí nic dávat na víc.

Je to vypočítavé, ale upřímně lidé to dělávají a hodně často. Vždy je lepší být v té výhodné roli, kdy dostanete oč jste žádali, anebo abyste z toho když už tak něco měli pro sebe výhodného a pak už nemuseli a mohli se na to vykašlat.

Jasné.

Mám vyzkoušenou ze života po většinou tu první roli a to je ta nevýhodná, že obvykle jsem do toho dala mnohem víc než protistrana. Protistrana se na to buď vykašlala, couvla, anebo do toho nedala tolik, kolik bylo slibováno. Takže asi znáte, jak to pak vypadalo, já jsem do toho dala víc, udělala víc a vlastně pro nic, ani jsem z toho většinou ani nic moc neměla. A takhle jsem žila a žiju. Už jsem si natolik zvykla, že už se nad tím ani nepozastavuji, jelikož vím, že v tomhle ohledu jsem takový „hodný blbec“, který radši vyjde vstříc všem ostatním.

Nyní si po dlouhé době dovolím tvrdit to, když už zas na mě někdo zkouší tu stejnou taktiku, že zas mě chce využít pro nějaký svůj účel a já už jsem unavená z toho věčného vycházení vstříc pro nic. Tak si říkám, jasný, vyjdu ti jednou vstříc, ale ty pak vyjdeš vstříc mě a tím, že mi dáš svobodu a tak to bude, nebo si tu svobodu utvořím sama. Takže nyní jsem po delší době v té výhodnější pozici, kdy z toho také něco budu profitovat. „Vyjdu vstříc do aleluja jiným lidem, těm, kteří si to zaslouží a které respektuji, Tebe nerespektuji, proto ode mě nic víc nečekej, ty mi dáš v konečné fázi víc.“

Tahle příležitost se mi prostě naskytla, ani nevím jak, prostě to přišlo do života a už už jsem v počáteční fázi vycítila, že by to jen další člověk, který by mě chtěl využívat, honit si na mě ego a dělalo by mu dobře moje naivita a loajalita, tak jsem si řekla, že prostě ne, že budu myslet na sebe a udělá se to jako výměnný obchod a v konečné fázi se budu cítit skvěle já, jelikož dostanu to, co chci a to svobodu.

Nejdříve mě tohle všechno mírně naštvalo, ale když jsem se nad tím vším zamyslela proč mě to vlastně naštvalo a proč mě štve, když lidi chtějí jen jednostrannou pomoc ode mě a oni mi nechtějí vstříc s ničím tak jsem si uvědomila, že mi vlastně štve to, že mi chtějí omezovat a korigovat mou svobodu, ve své podstatě mi poroučet kdy co a jak a to není z jejich lásky vůči mě, to je z jejich sobectví, tudíž z příliš velké lásky svého ega. A to já od mala špatně nesu, jakoukoliv vynucenou autoritu, nebo někoho kdo si jen tak myslí, že mi může rozkazovat, špatně to nesu a to zdrhám jak jen nejdál to jde. Nemám to ráda, je to jedna z mála věcí, která mě přiměje k tomu se buď vzbouřit, anebo utéct, nedokážu to dlouhou dobu přijímat.

Protože já nejsem a nebudu ničí loutka, pokud se jí sama nebudu chtít stát z velké lásky nebo přátelství. Opravdu ne, z vlastní naivity nebo neschopnosti se projevit bych se nikdy loutkou nestala, nikoho a ničí, stále v sobě mám vlastní hrdost a sebeúctu a nedovolím jen tak nějakému člověku, aby jen tím, že přijde do života a známe se si myslel, že se mu budu přizpůsobovat, ale vlastně ho chtít, aby si hojil své pomačkané ego, ale vlastně si mě i držel od těla, aby mu to jen dělalo dobře. Fakt ne. Tohle u mě nehledejte :-).

Nikdo takový mi nebude diktovat nic do života co mám a nemám dělat. Vždycky si budu dělat co chci i když budu hodně zamilovaná, anebo velmi přátelská a držet při svých nejbližších a vždy budu na jejich straně, avšak vždy mám svou osobní volbu a svůj hlas srdíčka, který mě vede životem vždy správně a ten si nikdy a nikým nenechám vzít. A je jedno jak to vypadá pro ostatní, možná se mnou nesouhlasí, možná na to nevypadám, avšak ostatně kdo to nejlépe musí vědět než-li já? A mě to stačí toto moje osobní vědění, protože o svém životě rozhoduji a stejně tak i ostatní lidé a nikdo by si neměl nechat rozkazovat od někoho jiného, nebo už vůbec od někoho kdo Vás stejně nikdy nebude chtít a bude si Vás ještě držet od těla jako nějakou špínu, tak proč by nějaký takový člověk by Vám měl cokoliv říkat? Máte na víc. Máte na to žít podle vlastních pravidel, on/ona ať si také žije podle svých pravidel, ale ať Vás do té své „osobní diktatury“ netahá.

Nechte si svá pravidla pro sebe, já nestojím to být ani Váš doplněk a ani Vaše loutka, jsem člověk tak jako kdokoliv jiný a žiji si dle vlastních pravidel a tak to je a tak to bude. Také nikoho nenutím, aby žil podle mých pravidel, tak Vy nenuťe mě, protože já se nenechám a klidně pak zaplačte.

Mě prostě nikdo, kdo mě nemá upřímně rád, nebo si na mě chce jen něco hojit nebude diktovat, co mám a nemám dělat a kdy mě chce vidět a kdy nechce. Fakt ne.

Zdroj obrázku: AMAZON.DE. amazon.de [online]. [cit. 14.6.2019]. Dostupný na WWW: https://www.amazon.de/Posters-Hobbit-Desolation-Tauriel-Textless/dp/B07CDPMTV5

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *