Paradoxní úleva po bitvě

Jak paradoxní to všechno, když jdete do dlouho očekávaného sporu, který jste cítili že nastane již nějakou dobu. Cítili jste, že to nastane a že se to prostě musí stát a udát. Obáváte se toho, avšak přesto víte, že se to někdy stane. Protože to jinak pořád stejným způsobem ustát nelze.

A ono se tak stane, dojde ke střetu a dlouho očekávanému sporu, který se prostě již musel stát a stane se to, čeho jste se obávali – ten názorový, či osobní střet.

Proběhně to, nějakým způsobem, víte co dělat a víte co říct.

Tak jako dříve jste se poté cítili vždy špatně, tak to bylo vždycky předtím – v minulosti.

Nyní je to jiné, ten spor a ten střet Vám přinesl paradoxně velkou úlevu. Jelikož to, co jste celou tu dobu si myslili a měli na srdci tak je najednou venku a je to odfiltrované z Vás.

Je to pryč, je to všechno venku, co jste chtěli sdělit, říct a urobit. Na nic jste nezapomněli a říkáte si, že když už se tohle stalo a nedalo se tomu zabránit tak prostě se to teď celé pokazí a už to nikdy nebude dobré. Už to tak nějak rozumově očekáváte, jenže ono se paradoxně staně něco naprosto jiného. Vám se uleví, po psychické i duševní stránce, cítíte se odlehčeni, jako kdybyste shodili 20 kg, jako kdybyste odložili minulost a vnitřně se očistili. A máte takový ten pocit, že ať už se stane cokoliv tak víte a cítite intuitivně, že takhle je to dobře, že takhle je to správně. Možná to není správně dle někoho jiného, nebo dle okolí, ale pro Vás ano.

I když asi tušíte, že jste někomu ublížili a že nejspíše jste absolutně vše obrátili vzhůru nohama a že budou určití lidé koukat a nestačit se divit, tak Vy cítíte, že toto bylo správně, že to bylo dobře, to jak to proběhlo a to co jste učinili.

Možná jste ublížili někomu jinému, ale neublížili jste sobě. Dali jste přednost sami sobě před ostatními, kterým se bez tak nezavděčíte nikdy, kterým je to stejně vždy málo cokoliv urobíte.

Ano, bylo to zapotřebí, možná to někomu zlomilo srdéčko a možná kvůli tomu někdo bude bulet. Možná budete v očích všech ti kteří ublížili, ale ono to není tak zlé, jak se to jeví. Už nikdo nevidí totiž to, že Vy jste brečeli xy nocí a dnů předtím. Nikdo už nevidí kolik dnů a měsíců předtím jste se natrápili. A nikdo už nevidí také to, co Vám ten druhý zkritizoval a jak se nechtěl domlouvat a jak prostě mu hodně vašich přátelských gest bylo málo.

Jen každý vidí to, jak se ten druhý sprostě oklepal a hodil tu špínu na Vás, ale Vy moc dobře víte kde je pravda a i když je to na Vás vše hozeno, tak potom střetu, který musel nastat se cítíte líp a už Vám nezáleží jak z toho vzejdete, co si o Vás ten člověk myslí a co si myslí ti lidé. Jelikož Vám se ulevilo a Vám je líp a když se cítíte o mnoho procent lépe tak potom nemáte důvod řešit tyhle zbytečnosti o které se hádá ten druhý a peskuje Vás za to, že jste si dovolili ulevit sami sobě a být na sebe hodní. Pyskuje na Vás s tím, že jste měli dávat víc a dali jste málo a také to, že Vy jste ten špatný, provokuje Vás jen proto, aby viděl/a nějakou reakci, avšak Vám je líp, Vy už se k tomu nepotřebujete vyjadřovat, není co víc říkat a sdělovat.

Není co, omluvili jste se za to, že jste křičeli a toť vše. Ulevilo se, projevili jste to, co bylo zapotřebí a i když jste se toho obávali, byla to ta nejlepší cesta, jelikož se Vám uvolnila cesta a vše najednou je čisté, čiré a osvěžující. Váš život prozářil a cítíte se líp, ať už bude jakkoliv pokračovat, cítíte, že už to bude jen a jen tím lepším a šťastnějším směrem.

Ti ostatní se můžou zbláznit, jelikož je samotné vytáčí ten Váš klid a úleva, jelikož oni sami úlevu nepociťují. Ale to, že oni byli v klidu po celé ty dni a měsíce dozadu a byli vysmátí a dovolili si Vám robit činy a věci, které se Vám nelíbili, to již nikdo nevidí a na to již ostatní nehledí.

Tak ať blázní a aspoň na chvilku si vyzkouší ty pocity, které Vy jste zažívali doposud až do této chvíle.

Teď už bude dobře, úleva z toho, čeho jste se obávali. I to čeho jste se báli prostě se konalo a skončilo, nyní je líp a bude líp.

Za tu úlevu to všechno stálo, za to pročištění situace a ulevení si od špatného a negativího to též stálo.

Člověk by měl robit věci sám pro sebe a být na sebe hodný.

Buď si můžete vybrat, buď budete hodní na ostatní a na sebe budete kašlat a tím pádem se postupem času cítit hůř a hůř.

Anebo budete na sebe hodní a ne vždy příjemní na ostatní, ale když Vy budete v pohodě tak se budete cítit v životě lépe a nic Vás nebude svazovat nebo podmiňovat.

A když budete hodní na sebe, tím snáze Vám pak půjde být hodní i na ostatní.

Lze všechno, avšak vždy musí člověk začít u sebe.

Nemůže na sebe kašlat i když se to ostatním nelíbí, ale Vy přeci žijete svůj život, Vy to cítíte, Vy cítíte každý svůj nádech a výdech a každý pocit, oni ne. Oni vidí jen to vše ze svého úhlu pohledu.

Díky za to, že to tak je a že někdy i to zdánlivě nejhorší může být ta nejlepší cesta jak si ulevit a netrestat se.

 

Zdroj obrázku: MYSTIFFER. playbuzz.com [online]. [cit. 26.1.2018]. Dostupný na WWW: http://www.playbuzz.com/mystiffer10/harry-and-hermione

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.