Paradoxy života

Život funguje na principech paradoxů. Něco třeba usilovně chcete a ono ne a ne se Vám to dostat.

Jelikož to moc chcete a vysíláte to chtění tak moc, tu silnou potřebu, že vám to chybí a tudíž to nemůže přijít do Vašeho života, jelikož vysíláte ten nedostatek. Obvykle když už se cítíte nasyceni a spokojeni tak to co jste chtěli a chcete přichází do vašeho života. Jelikož to funguje na principu zákona přitažlivosti. To co cítíte tak i přitahujete.

94f513be442781574028c7495cc82b8b

Další paradox můžeme zažít v partnerských vztazích. Někoho usilovně chcete, snažíte se o toho člověka, snažíte se ho urobit šťastným a chcete s ním být. Omlouváte jeho/její chování, odpouštíte jeho/její chování a stále věříte, že jednoho dne spolu budete, avšak tím víc se Vám ten člověk paradoxně vzdaluje. Protože opět vysíláte tu touhu po lásce, protože pociťujete nedostatek. Proto se ten člověk vzdaluje, protože k sobě zákonitě přitahujete ještě víc nedostatku lásky.

Ačkoliv když jste šťastně zamilovaní, nebo se cítíte šťastně a milovaně tak paradoxně lásku vyzařujete a tudíž i se k Vám hrne víc nabídek na vztah, sex, seznámení. Protože to k sobě přitahujete, jelikož jinak vyzařujete.

Dalším paradoxem někdo Vám ublíží a Vy v tu chvíli jak jste naštvaní a cítíte se zrazeně, ublíženě a podvedeně tak moc chcete to tomu člověku vrátit, nebo si aspoň přejete, aby se mu ten jeho čin vrátil. Však paradoxně v tuto chvíli se ten člověk, který Vám ublížil má šťastně a vůbec neregistruje ten svůj čin, jaký Vám způsobil a jak moc Vám ublížil. A čím víc si přejete, aby se mu to vrátilo, tím spíše je šťastnější.

Paradoxně, když toho člověka časem přestanete řešit, odpustíte mu, odpustíte sami sobě. Tak ten člověk, který Vám původně ublížil tak paradoxně na to své chování sám „dojede“ a skutečně se mu to vrátí, jelikož spravedlnost funguje na každého, ať jste muž, žena, mladší, starší, bohatší, chudší, kdokoliv.

Většina lidi si stále přeje něco materiálního, nebo si přeje zažít nějaký zážitek a čím víc to chce, tím spíše to nepřichází. Tím spíš to někde vázne, tím spíš se to celé oddaluje a tím víc se člověk cítí deprimovaně, že to nepřichází. Nuže opět paradoxně, když se na něco přestaneme takto upínat a cítit se zle, že to nemáme a začneme být vděční za to co máme a radovat se ze života, který máme nyní tak tím se otevřeme a tím spíš nám do života přijde i to co si přejeme. Obvykle se to plní i ve chvíli, kdy i zapomenete, že jste si to přáli :). A pak to přijde do Vašeho života a Vy jste o to překvapenější a o to šťastnější.

Nebo, když chcete na nějaké zážitky, či vzpomínky ze svého života tak moc silou zapomenout a chcete prostě dělat, jako by se to nikdy nestalo tak tím spíše se Vám vše připomíná a vrací a tím víc i to zlé na co se snažíte zapomenout. Ale silou něco zapomenout nejde o to víc si to člověk pamatuje. A o to víc Vás to vše mučí a nenechá Vás to v klidu fungovat, nemůžete kvůli tomu se cítit dobře, když stále vzpomínáte na ta zlá traumata, či zlé vzpomínky.

Ve chvíli kdy se naopak odreagujete a začnete vidět na životě něco krásnějšího, něco za co stojí žít a začnete věřit, že si v životě vytvoříte nové a lepší zážitky a vzpomínky a vytěsníte tak ty zlé na které chcete zapomenout tak jedině tak z toho vede cesta. Odreagovat se, začít něco dělat, začít vytvářet nové zážitky a vzpomínky, aby člověk mohl vzpomínat na něco hezčího a viděl, že i když prožil něco zlého tak přeci jen na tom životě je i nějaký ten krásný zážitek.

citáty-když-poznáš-někoho2-605x605

Paradoxně všechno se začíná plnit ve chvíli, kdy to nechceme silou lpění, ale necháme věcem volný průběh a necháme život plynout. Jelikož to co chceme má tak možnost k nám opravdu přijít otevřeně, volně a svobodně.

Jelikož když chceme něco silou a hned tak jsme uzavření pro tu jednu věc a oddalujeme si tak splnění našeho přání a splnění toho, co vlastně chceme.

Život funguje na principech paradoxů, je tomu tak.

Obvykle ten kdo nic neočekává a nic moc nechce tak má obvykle vše, co si ostatní přejí.

Ten kdo nestojí o pozornost ji má nejvíce. Ten kdo neočekává lásku, tak tomu vstupuje do života.

Ten komu nezáleží na penězích jich má dostatek.

Sem tam je dobré umět pustit sevření ze svých tužeb a dovolit situaci, aby plynula přirozeným směrem a naučit se čekat a uklidnit sám sebe.

Pak život pracuje pro nás a ne proti nám a my se tak nemusíme rozčilovat, proč k nám to co si přejem nepřichází a proč nám se nedaří a ostatním ano.

Uvolněte sevření a lpění na Vašich tužbách a dovolte si splynout se životem, uvidíte, jak se budete cítit svobodnější. Vím, jaké to je.

Jsem totiž také takový typ člověka, co vše chce hned a neumí čekat a občas chci všechno urychlit a neztrácet čas, však vždy jsem dostala lekci, která mě pozastavila, abych pochopila, že musím zvolnit jak v myšlenkách tak i v životě a nepřetrhnout se.

Jinak se to co chci nesplní, jinak budu trpět ještě víc a o to víc, když sama sebe takhle budu trápit, když vlastně vím jak z toho ven, avšak neučiním tak.

Čas od času si tohle vše musím připomenout a připomenout si jak to vlastně vše funguje, jelikož osobně mám k tomu sklon chtít všechno silou a hned, avšak to také není dobře, brzdím tak sama sebe, tím jak moc chci to a to a nakonec nemám nic.

Vzpomenu si na chvíle v životě kdy jsem byla šťastná a opravdu paradoxně jsou to ty chvíle, kdy jsem byla v klidu a plynula se životem tak jak byl a tak jak šel.

Něco na tom bude.

 

Zdroje obrázků: PINTEREST.COM. Pinterest.com [online]. [cit. 13.2.2016]. Dostupný na WWW: https://www.pinterest.com/pin/453385887459655883/

KAŽDÝ DEN S CITÁTEM 2015. Každý den s citátem [online]. [cit. 13.2.2016]. Dostupný na WWW: http://kazdydenscitatem.cz/citaty-o-lasce/kdyz-poznas-nekoho-kdo-ti-pomuze-zapomenout/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *