Pasivně, agresivně, nebo asertivně? Co z toho?

Komunikace nás provází odjakživa, ať jsme kdekoliv. Ať je nám 10, 20, nebo 50 vždy bychom měli komunikovat, dorozumívat se.

Komunikovat se učíme již jako malé děti a celý život to používáme. Vždy je čemu se učit, protože doba a život plyne a to jak se komunikovalo dříve v historii, již nyní nemusí být aktuální a srozumitelné.

Máme několik typů komunikace, nelze samozřejmě všechny lidi zaškatulkovat do třech chlívků, avšak můžeme si to primárně rozdělit pro lepší nastínění situací a příkladů.

Každý z nás se určitě setkal s agresivním typem chování. Určitě jste zažili, když jste někam přišli a obsluha, či člověk za přepážkou, či v kanceláři byl neochotný, mluvil s vámi povýšeně, jako kdybyste ho obtěžovali a nechtěl vám vyjít vstříc, anebo vás odbyl.

Nebo když jste někde na úřadě něco potřebovali zařídit a ten dotyčný člověk v kanceláři vám vynadal, že něco nemáte, nebo že zdržujete. Asi každý to známe.

Takových lidí, kteří se takhle chovají jich je mraky.

Lidé, kteří komunikují agresivně vždy prosazují své zájmy, své názory, jsou tak trochu egoisti a vyhoví vám jen v případě, že jim se to hodí, nebo že oni mají čas, nebo že z toho budou mít prospěch nebo něco dobrého.

Tváří se obvykle přísně, lehce zamračeně, od pohledu už z nich máte takový ustrnulý dojem a tak trochu se můžete i obávat k nim přijít a promluvit na ně.

Tito lidé mají i ve zvyku lidi povrchně odsoudit, zaškatulkovat, ponížit, odsoudit je za chybu, jsou netrpěliví a chtějí mít všechno hned a dokonalé. Špatně snáší lidskou chybovost, nebo lidskou hloupost. Mají tendence lidi moralizovat, kárat, říct jim ošklivé věci a urážky do očí. A mají tendence přesvědčovat ostatní o své pravdě, provokuje je, když někdo jiný má jiný názor.

Když takového člověka budete mít v práci například za kolegu a on udělá chybu a vy ho na ní upozorníte, tak se vám ten kolega neomluví, ale ještě seřve vás proč mu to vlastně říkáte a možná vám to i zapře, že to udělal nejlíp jak mohl. Nebo když se budete chtít na něčem domluvit, tak to bude vyžadovat nutnou dávku trpělivost než se ten člověk vykřičí.

Pasivní komunikace na rozdíl od agresivní je taková klidnější. Takový člověk se chová poddajně, snadno vyjde vstříc, neumí říct ne, je dobrý posluchač, neumí říct názor, nebo vznést svůj požadavek. Je dobrý kamarád, ale není iniciátor. Ve všem dá ostatním za pravdu, i když tu pravdu oni nemusí mít. Obává se konfliktů, proto raději ustupuje, má tendence se omlouvat za všechno i to, co nezpůsobil. Lidé se k těmto lidem obvykle chovají tak, že využívají jejich dobré povahy a jejich přátelskosti. Tyto lidi to může štvát, že jsou takový obětní beránek pro všechny a pro všechny. Avšak nedokážou někoho vyhodit, nebo nedokážou říct slovo Ne. Mají tendence se sebeobviňovat a vztahovat si věci osobně. Někteří typy pak nashromážděnou agresi, či naštvání můžou si vybíjet na ještě pasivnější jedincích (malé děti, zvířata, nebo člověk, který ho má rád).

Z takového člověka obvykle jde dojem pohodový, klidný, neurazí vás a neřekne křivého slova. Avšak ani on sám nepřijde s nějakým návrhem, nápadem. Neumí věci řešit konfrontací, radši se jí vyhne, nebo to obejde. Když takového člověka budete mít v práci za kolegu, tak obvykle budete dobře vycházet, kamarádit se, vyjde vám vstříc, udělá i práci za vás, když ho poprosíte, určitě vám kdykoliv pomůže. Když se stane problém tak vám ho vyčítat nebude, nejspíše si to vztáhne na sebe. A když se budete chtít na něčem domluvit, tak takový člověk vám nebude oponovat a bude to podle vás, tak jak si přejete.

Asertivní komunikace by měla představovat takovou tu zlatou střední cestu, která by měla si od každého ze zmíněných typů to nejlepší.

Tudíž asertivní člověk působí dojme pohodového člověka, který však má autoritu.

Takový člověk se umí chovat, je ohleduplný, přátelský, avšak umí říct, když se mu něco nelíbí. Omluví se, když udělá chybu, avšak když někdo něco pokazí dokáže říct slušně, že ten člověk se mýlí a ukázat slušně, kde se stala chyba.

Umí vysvětlovat, má k lidem úctu a respekt, avšak zároveň i dokáže si vybudovat svůj respekt. Umí se rozhodnout a má své hranice.

Když nemá čas, nebo nemůže vyhovět tak odmítne, když může a chce tak pomůže, ale vybírá si, nenechává se využívat.

Když se dostane do konfliktu umí zachovat chladnou hlavu a snaží se pochopit celý problém, s lidmi jedná citlivě, ale věcně. Umí někomu říct i negativní věci, když je zapotřebí. Umí si říct o to o co chce. Nad nikoho se nepovyšuje a ani nikoho neponižuje, lidi bere jako sobě rovnému.

Když takového člověka máte v práci tak jste vyhráli poklad, protože s takovým člověkem se výborně pracuje, je s ním skvělá domluva, nemusíte se ho bát mu něco říct a zároveň to není někdo, který by vám všechno odkýval. Je to člověk s názorem a když na to dojde, tak se umí i slušně pohádat bez zvýšení hlasu, dokáže vám říct, co je špatně a co je nutné zlepšit, na čem zapracovat.

Článek pro web Život bez hranic, na základě spolupráce s panem Robertem Slovákem.

Zdroj obrázku: VALENTOVÁ, Jaroslava. Slide player [online]. [cit. 19.6.2020]. Dostupný na WWW: https://slideplayer.cz/slide/2427348/