Pláč

Je-li od srdce zbavuje napětí, stresu a pomáhá rozproudit emoce.

Jak jej vnímáte?

Mluvím-li o pláči, který je upřímný. Někdo pláče sám, někdo se rád nechává utěšovat a někdo pláče potají.

Pláč jako duchovní charakteristika je kanoucí voda do řeky života. Ať již jsou ze smutku, anebo z radosti či jiné emoce.

Dokážete se rozbrečet na povel?

Já tedy nikoliv, avšak jsou písničky a fotky, které mě k tomu leckdy dohánějí a učiní mě náchylnější k pláči :).

Anebo když někdy ve slabší chvilce zrekapituluji svůj život, který jsem již prožila a co všechno jsem provedla, tak občas je mi to líto až mě to rozbrečí. Jelikož jsem události, za které nejsem hrdá, ale tak to máme každý. Na něco nejsme hrdí ve svém životě :). Však jsme jen lidé.

Obvykle mě rozbrečí zklamání, odloučení kamaráda/kamarádky, zničená důvěra, necitlivost, lhostejnost, faleš a nepochopení.

A co Vás? Kvůli čemu nejvíce brečíte Vy?

Uleví se vám po pláči? Pláčete často? Anebo patříte k těm, kteří brečí tajně po nocích, kdežto přes den se usmívají, aby ostatní nezatěžovali.

Jak to máte Vy? ♥