Plytké řeči

Dám si odpočinek a už neposlouchám a nečtu ty neustálé sliby, co bude jednou někdy a jak už se polepšíš a změníš a jak to všechno bude v pořádku.

Protože to je už to ohrané dokola co znám nazpaměť a pokaždé, když to uděláš tak přijdeš s podobnou omluvou a s podobnými aliby, ale já si tak říkám „Sakra k čemu to je?“. Stejně kdykoliv ti to uvěřím a už po milionté uvěřím tomu, že nyní to bude skutečně v pořádku tak stejně si zas nalítnu a uděláš to zas. A poslední dobou se už ani nenaštvávám, spíše se zklamaně ptám „Proč mi to děláš, když víš že mi tak ubližuješ? Víš, že to nesnáším tak proč to děláš? Víš, že se toho bojím.“

A stejně na to neuslyším nic jako dřív tak ani teď, měla bych to prostě nechat jít a nechat tě jít životem. Protože si to prostě zasloužíš.

A já už ty plytké řeči o tom jak se změníš už se mi to zajídá slyšet. Přijala jsem tě se vším všudy, jediné co nedokážu tolerovat je chování vůči mě a to si myslím, že je zásadní.

A ještě se dozvím, že tohle si dovolíš jen ke mně, tak kde to jsem? V říši divů a nechápu proč ke mně, uráží mě to, ponižuje mě to a nejraději bych se převtělila do muže a dala ti pěstí mezi oči, abys spadl na zadek a pořádně sis ho sedřel, abys cítil, že tohle je moc.

Ty tvoje plytké řeči jsou jen povrchní, stejně víš že to nikdy nesplníš tak proč mi to říkáš. To radši odejdi navždy a nevracej se, nech mě se z toho dostat, ale nevracej se, abych konečně mohla věřit tomu, že je konec. A já se s tím srovnám mnohem líp než takhle. Když mě necháš chvíli a pak se vracíš s těmi odpornými kecy, které už nikoho nezajímají. Říkám ti „už mlč“ protože je to to samé po milionté. Pro mě to není chlapské, pro mě je to lenost a neohleduplnost vůči druhému. Proč bych měla takhle zůstávat, nebaví mě to. Nebaví mě nic, co nás pojilo, je to o ničem. Netáhne mě to.

Neozvu se a dám si odpočinek, ani se nesháníš, jediné je to, že ti nelezu do zadečku tak jako možná někdy kdysi. Jsem smířená s tím co bylo, je to v pořádku a nehanbím se za to, prostě jsem se jen pomýlila a mířila špatně. Byl jsi špatný terč, ale už to vím. Mířím jinam. Nechápu proč po tomhle všem mi stále svými plytkými řečmi něco slibuješ, co až někdy bude, co mi jednou někdy splníš. Najednou to jde? A kdy? Nevěřím. Nesplnil jsi to za několik měsíců, proč bych ti to měla věřit teď hned.

Jsi mistrem slibo-techen. Ráda ti polichotím, ale v tomto ohledu, protože v tomhle jsi fakt mistrem a frajerem. Sám sobě ani nevěříš, že to splníš a mě jakožto staršího tím budeš krmit? Prosím tebe, prober se do reality. Nezájem o mě? Zájem jen o sebe a své ego? Tak to prrrrr ale beze mě. Nebaví mě to.

Už se nechci cítit opakovaně špatně, že to co jsem řekla nebo udělala bylo špatně a to jak vlastně špatně žiji a jak ti můj život nevyhovuje, už tak nějak přetekla moje trpělivost a běž si kritizovat jinam, u mě nepochodíš, nezajímá mě to.

Nějaká starost o mě? Nějaký zájem? To bych chtěla moc někdy v minulosti a i nyní. Už radši ne, nehraj si na někoho, kým nejsi.

Dělat ze mě hlupáka a mluvit se mnou jako kdybych měla zvláštní školu? Prosím tebe, prrrr brzdi, myslím si, že ty se máš ještě hodně co učit na to, abys mě poučoval. Já nejsem hlupák. Máš asi jakési problémy a komplexy, nechápu tedy proč, ale budiž, ale za své problémy mě tak nepřímo viníš a místo toho, abys překonal své komplexy a šel do sebe, tak radši zodpovědnost hodíš na mě. Nepřijde ti to nefér? Já tvé problémy nemám a nedokážu je vyřešit tak, jak by sis představoval, tohle budeš muset vyřešit sám u sebe, já to za tebe odžít nemohu.

Sliby, sliby a sliby o tom, co jednou bude a co jednou možná někdy chceš? Víš? Toho času uplynulo už dost, kdyby zájem byl, chtěl bys mě tak, jak jsem bez kritiky. To je můj názor a k tomu jsem dospěla. Ale máš neustále nějaký problém, tak si ho nech. Nabízela jsem ti pomocnou ruku, nikdy si nechtěl pomoci, radši si mě odstrkoval. Víc udělat nemohu, lidi nenutím, jen nabízím.

Co tím vším chci říct…. Nestěžuji si, jen už jsem ze všeho unavená a místo nějakých plytkých řečí začni něco činit. Ukaž mi, že jsi lepší než jak to teď vidím. Zkus být ohleduplnější a nauč se svůj temperament ovládat. Zkus vycházet víc vstříc. Zkus mi ukázat, že nejsi jen věčný lhář a slibovatel, ale že o to fakt stojíš.

Prostě zkus na to jít aspoň teď jinak a místo těch řečí, které už tak nenávidím a jsou pro mě bezvýznamné, tak něco dělej činy. Mnohem víc to ocením a uvěřím než zas nějakými sliby. Na to ti neskočím. Stejně ty žvásty a sliby říkáš jen proto, abych tě znova milovala a žila pro Tebe, ale to ti už nebaštím. Kvůli svému egu to děláš, ale kdybys to dělal fakt z lásky, jak říkáš tak by to vypadalo jinak, třeba by ses mě zeptal jak žiji, co bych skutečně chtěla a jak si to představuji, zajímala bych tě. Takhle se zajímáš jen sám o sebe a své pohodlí.

Já jsem žena činu a i když někdy dřív jednám než myslím, tak to má jednu výhodu, protože ty činy mě definují mnohem víc než jen slova. A já si tohoto na sobě vážím, díky tomu jsem tím kým jsem.

Článek je věnován všem lidem, kteří neustále někomu něco slibují a neplní, egoistům, kteří jsou zahledění do sebe a hledí jen na svůj prospěch a lidem, kteří odmítají ohleduplnost a tím pádem ubližují vědomě ostatním lidem. Věřím, že tohle hodně z nás zná a určitě se s tím setkali. Jsou to dva příběhy spojený v jeden. Každý ať si z toho vezme to, co na něj zrovna sedí, či co ho zrovna zajímá.

Zdroj obrázku: LOUPAK.CZ. Loupak.cz [online]. [cit. 18.10.2019]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/738975/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *