Pochop

Pochop jednu věc, ať jsi pro mě sebevíc důležitý a máme spolu výborný přátelský vztah tak není důvod se obávat toho, že by se moje stránky točily kolem Tebe a psala jsem jen o Tobě.

Tuto větu věnuji každému z mých blízkých přátel a přátel, kteří si sem tam čas od času vztáhnou nějaký článek až moc osobně, přitom to vůbec není mířené na ně. Nikdy to totiž není na nikoho mířené, je to vždy anonymně o různých typech lidí, o zkušenostech, životě, mých poznatcích, které jsem zažila, nebo co jsme slyšela z vyprávění, cokoliv co mě inspirovalo. Myslím si, že můj život má bohatý rozhled a rozhodně jej v tvorbě neupínám na jeden subjekt. Ať už se teď cítí někdo dotčený nebo zklamaný, že se moje tvorba netočí jen kolem něj, tak pardon, že Vám ničím tuto iluzi, ale je to tak.

Víte přeci kdo jsem a co je mým koníčkem. Bylo by dobré to trochu pochopit a vědět co to obnáší. Být spisovatelem nebo umělcem neznamená, že ihned budu tvořit o jednom člověku všechno a na tom budu bohatnout. To fakt ne. I kdybych na tom fakt tak zbohatla, tak bych to nedělala.

Svou tvorbu zakládám na pestrosti a na všem možném, co se může v životě stát a jak se lidi dokáží chovat, tak trochu se i vypisuji z toho, co jsem zažila nebo jak se ke mně kdo zachoval, ale to hned neznamená, že si to mají mí nejbližší vztahovat osobně. To fakt ne. Kdybych s nimi měla nějaký problém tak to přednostně řeším s nimi. Navíc když se přátelíme a vycházíme spolu dobře tak není důvod si vztahovat nějaké mé negativní články osobně přeci. Není to důvodem. Já nemám potřebu takhle veřejně psát o svých nejbližších, nebo o svých kamarádech. Nemám, jsem ohleduplný a hrdý člověk, takhle bych se nesnižovala.

A i když někoho mám hodně ráda, nebo s někým vycházím skvěle tak opravdu není důvod si myslet, že má tvorba se bude tvořit jen kolem něj/ní. Na mých citech a přátelství to nemění nic, ale nemám zapotřebí psát o nejbližších a ještě negativně. A když se ke mně člověk chová pohodově a slušně tak nemám potřebu o něm hned psát.

Fakt a vážně, nejsem ten typ, co by nikomu nic neřekl a vypsal to do článku, fakt ne. Tak mi prosím nepište o tom, zda ten článek je o Vás nebo není.

Leckdy se ta potrefená husa fakt ozve, ale to je taky obvykle někdo s kým se moc nebavím, nebo někdo kdo se náhodou v tom vzhlédne, ale tomu se směji. U mých blízkých odpovídám po pravdě a klidně odpovím osobně, co mě k tomu inspirovalo, nebo vedlo, nemám co tajit, avšak prosím nedělejme mezi sebou nedorozumění v tomto duchu. Je to zbytečné, mě to někdy až trhá srdce jak si někdo s kým jsem v pohodě začne myslet, že píšu o něm a negativně a vztáhne si hned na sebe jeden z těch depresivnějších článků.

Jako co pak na to mám říct? Že mě to mrzí a ještě víc mě mrzí na tom ta myšlenka, že si někdo dokáže myslet, že celé mé stránky věnuji jedné osobě? Ne, nevěnuji. Je to o lidech a těch je mraky. Stránky nemají nikoho zesměšňovat. Pokud to někoho pobuřuje samozřejmě může je přestat číst, pochopím a respektuji, je to každého věc.

Proto tedy prosím nevztahujte si hned všechno osobně, vždycky se můžete na cokoliv zeptat, když vám to nebude jasné, nebo nějaké spojitosti vám budou podezřelé. Jsme lidi a můžeme komunikovat o čemkoliv a ne hned si domýšlet, vztahovat a tím bortit přátelství. Nechci, aby moje stránky ničily přátelství a urážely lidi, které mám ráda.

Tím, co dělám, tak jsem za to ráda, že to dělám, že tvořím, píšu, baví mě to, je to moje hobby a vášeň, nevzdám se toho ani kvůli největší lásce, nebo přátelům, ale o tom si myslím, že praví přátelé jsou, že Vás neodrazují od toho co Vás baví, ale přijmou Vás tací jací jste i s vaší prací, hobby a tak jak jste. Nechtějí Vás měnit.

Já též vím, že lidi nelze měnit pokud sami nechtějí a proto se o to ani nepokouším. Když je člověk tomu nakloněn tak ukážu možnosti, příležitosti, poradím, ukážu cestu, ale kráčet po ní musí už člověk sám.

Mám vás všechny moc ráda, proto prosím odložte domýšlivost a vztahovačnost, aspoň v tomto ohledu a mé stránky si nevztahujte hned osobně. Však víš/víte jak spolu my dva/my všichni vycházíme a když jsme v pohodě tak není žádný důvod si myslet, že je něco v nepořádku.

Já se pak akorát smutně divím tomu, jak se někdo dokáže hned urazit za můj článek, přitom já mám stále za to, jak jsem s tím člověkem v pohodě a pak jsem nepříjemně rozčarovaná. Na otázku „Co ti je?“ vidím a slyším „Nic“. A když se mi to povede tak vyloudím „Ten článek je o mě, děsí mě to.“ pak se zhrozím zas já, jak si něco takového může myslet a hned ubezpečím, že „ne není, nemám důvod o tobě psát“. Pochop ty, ty, ty a vy všichni, že mám vždy více inspirací a moje pozornost je roztříštěná na více podnětů a to hobby spisovatele, nebo umělce obnáší. Však i zpěvák, který si píše texty písní tak ten taky píše o všem možné a nemusí psát jen o jedné osobně a ti lidé taky mají přátelé, mají drahé polovičky, rodiny a žijí, protože je ti lidé přijali tací jací jsou. A tak by to mělo být.

Pochop, taková já jsem a je to to jediné kým umím být. Jsem hodně tolerantní a hodný člověk si myslím a teď to sděluji bez arogance nebo povyšování a myslím si, že jsem přátelská, rozhodně bych nechtěla aby nějaké přátelství skončilo jen kvůli mému článku, nebo stránkám, to by mě hodně mrzelo, ale i tak bych s tvorbou nepřestala. Přeji si mít ve svém životě lidi, kteří mě přijmou taková jaká jsem a stejně tak já přijmu je. Ti, kteří zvládnou to jaká jsem a stejně tak já zvládnu je a o tom to je, myslím si, že je škoda zahodit přátelství jen proto, že se člověk něčeho zalekne, nebo si hned něco vztáhne a ani se to nevydiskutuje.