Pohlédnutí do očí nepříteli

Jistě se již každý z nás za život setkal se svým největším nepřítelem. Ať už jsme označení „nepřítel“ použili na cokoliv – svůj zdravotní problém, určitou osobu, určitou věc, určitou situace, určitý problém, anebo také to použili na některou negativní emoci.

Já třeba jako nepřítele považuji svůj strach, tudíž si mohu být sama sobě nepřítelem. Strach není špatný do určité míry však. Strach nás chrání do určité doby, ale nesmí nás paralyzovat, až moc. To pak nejsme schopni racionálně jednat a někam se v životě posouvat.

Nyní to však vezmu obecně. Ať už si pod pojmem „nepřítel“ představíte cokoliv, představujte si cokoliv :), nechám Vám volnou fantazii.

Tak se vžijte do situace, kdy takového „nepřítele“ potkáte v nečekanou situaci, kdy naprosto nečekáte nic neobvyklého, běžně žijete, tak jako obvykle a tak jak chcete a v nečekanou chvíli pohlédnete do očí nepříteli. Ať je to cokoliv, i metaforicky řečeno. Představte si tu chvíli a vžijte se do ní. Co cítíte? Jak na to reaguje Vaše tělo, vaše emoce?

Cítíte ohrožení? Úzkost? Strach? nebo něco jiného?

Dovedu si to představit. Zažila jsem to vícekrát, ale jeden takový z poslední doby zážitek se mi vryl do vědomí tak silně, že mi to nedalo, abych se o to nepodělila.

Žila jsem tak jako obyčejný den, šla jsem tam kam jsem chtěla, dělala činnosti ty které běžně, až když mi do cesty vstoupil nepřítel, který označuji jako strach. V tu chvíli jsem se hodně bála, splnily se všechny mé obavy, to před čím jsem utíkala, to před čím jsem se klepala po nocích a bála se, aby se nikdy nesplnilo. Polilo mě horko na hlavě, začala jsem se potit, avšak konečky prstů na ruce i nohou mi začaly mrznout, špatně se mi dýchalo, začala jsem se klepat. Věděla jsem v tu chvíli, že není úniku a měla jsem za to, že je konec, že to nezvládnu, že mě to úplně ochromí, skolí, sejme.

Avšak, vydržela jsem to. Byla jsem nucená se tomu postavit, přežít to. Nemohla jsem to tušit, byla jsem postavená před hotovou věc a postavena před svou noční můru. Bylo mi zle, uznávám, nebyla jsem hrdinkou, reagovala jsem na to však nejlépe, jak jsem v tu chvíli uměla. Žádný potlesk bych si za to nevysloužila, není za co. Však, když jsem se pak dostala pryč, když jsem pak byla v místě, kde je mi dobře a cítím se fajn, přemýšlela jsem nad tím.

Došla jsem k závěru, že vlastně díky této situaci se té situace už nebojím a víc si věřím, že to případně příště zvládnu. Nevím, čím to, ale hodně mě to posílilo. Dalo mi to i sebedůvěru, cítím se víc bezpečně ve svém těle a na světě. Vím, že kdyby se to opakovalo, možná již zareaguji lépe, ale vím jistě, že to zvládnu a že se již tolik bát nebudu. Časem se nebudu bát vůbec. Doufám, že i k tomu se dostanu časem :D.

Mám z toho všeho ve svém závěru dobrý pocit, že jsem to ustála fyzicky. A že vlastně i to strašné se dá přežít. Je pravda, že strachy, které překonáme nás posilují, je to skutečně tak. Cítím se tak víc bezpečně a v harmonii se sebou samou.

Proto rozhodně doporučuji všem se nevzdávat a i když nastane situace – noční můra, když pohlédnete přímo do očí vašeho největšího nepřítele tak seberte všechnu sílu a ustojte to. Nemusíte zareagovat zrovna mistrovsky, stačí, že to ustojíte, i to je úspěchem :).

Věřím ve Vás.

Zdroj obrázku: ČESKO-SLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE © 2001-2015 POMO MEDIA GROUP S.R.O.. Csfd.cz [online]. [cit. 11.6.2015]. Dostupný na WWW: http://www.csfd.cz/film/236238-verejni-nepratele/