Poruchy osobnosti

V tomto článku se zaměřím na takové téma, které se týká poruch osobnosti. Mám s nimi takovou zkušenost a tímto článkem bych i chtěla znát názory lidí, jak se k tomuto tématu staví.

Porucha osobnosti dle odborných publikací a článků, je soubor povahových odchylek, které vytvářejí nevyváženou a labilní osobnost člověka. Obvykle se rozvíjí v dospívání, ale i v dospělosti a také mohou vzniknout jako reakce na traumata či zátěžové situace v životě.

Takhle nám to tedy alespoň odborně píší. Já se však na to podívám trochu jinak.

400

Existují vůbec poruchy osobnosti? Anebo je to jen takový mýtus, aby zahladil veškeré odchylky v lidské psychice?

Téma na pováženou…

Věřím a ze svých zkušeností usuzuji a mám názor takový, že mohou existovat, ano. Mám s tím zkušenost. A leckdy si to lidé na sobě ani neuvědomují, že něčím takovým mohou trpět.

Je více poruch osobnosti, však to nebudu rozepisovat. Pouze připojím odkaz – http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/poruchy-osobnosti.htm

Samozřejmě tím, že jste občas labilní o Vás nevypovídá, že máte poruchu osobnosti. Určitě ne. Mám za to, že příčina změny chování a projevů příznaků poruchy osobnosti tak bývá obvykle po nějaké traumatizující zkušenosti, či zážitku, jakoby že to na člověku zanechá následek duševní.

Sám o sobě se člověk porušený nenarodí. To získá v životě, tím že nezpracuje jistou zkušenost, či událost v životě. A tím, že to v sobě nezpracuje tak to na něj má takový negativní následek ve formě třeba té poruchy osobnosti.

Hodně lidí si myslí, že poruchu osobnosti mají jen lidé, kteří se léčí na psychiatrii – není to pravda. A také není pravda to, že se s tím každý léčí.

Je spoustu lidí, kteří běhají po Zemi a ani neví, že tím trpí. A také jsou i lidé, kteří se neléčí. Anebo se léčí, ale alternativně, poperou se s tím sami. I to je možnost.

Věřím, že když člověk chce se změnit a se sebou něco dělat, dá se to. Samozřejmě záleží individuálně na typu poruchy a závažnosti. Nehraji si na žádného medika, nejsem psychiatr a ani psycholog, jen projevuji svůj názor a nikoho tím nechci nijak poškodit.

Chce to samozřejmě si problém přiznat a postavit se k tomu. Nevymlouvat se na to, že tím trpíte, že to nezvládnete – není pravda. První moment vždy vychází od Vás a z Vašeho přístupu k situaci. Když s tím nic nebudete dělat, nikdo jiný s Vámi též nic nezmůže.

Poruchy osobnosti můžou být i nemusí být nutně nebezpečné, záleží jak moc to člověk projevuje a jak moc tím ubližuje sám sobě. Ale prvotním krokem by mělo být si přiznat sám sobě problém a vědět na čem člověk je, jak moc ho to samotného omezuje, trápí a jak moc tím sužuji i okolí a blízké osoby.

Ono přiznat si to, hodně pomůže člověku a dostaví se úleva. Je to vlastně krok k práci sama na sobě, krok k tomu se zlepšit a být lepším člověkem, což se mi na lidech líbí, když na sobě pracují a neustále se zdokonalují.

Nechci nic obecně zlehčovat, či přehánět, ale prvotní krok ke změně a přiznání si problémů musí jít od Vás. Myslím si, že lidé by se leckdy měli zamyslet nad svým chování, jak se chovají k ostatním, jak se chovají sami k sobě a jak co prožívají.

Ono nějak jistou dobu žijete, dokud se nedostanete do konfliktu s něčím, někým, nebo sami se sebou a nedonutí Vás to nad svým jednáním se zamyslet.

Protože když opakovaně se cítíte mizerně, či naopak emočně nestálé a už Vám to vadí je na čase se zamyslet nad tím, co člověk dělá špatně, že se tak opakovaně cítí. Člověk by vždy měl začít sám u sebe.

Hodně štěstí při práci sama na sobě. Vím, jak je to dlouhá, ale za to úspěšná cesta, která přináší trvalé úspěchy a hrdost sám na sebe.

 

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2009-2015 ODHALENO.CZ. odhaleno.cz [online]. [cit. 4.6.2015]. Dostupný na WWW: http://www.odhaleno.cz/exkluzivne/clanky/11430/Trpi-mnohacetnou-poruchou-osobnosti-Ma-v-hlave-22-ruznych-osob

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Poruchy osobnosti

  1. Jirka napsal:

    Dovolím si reagovat. Domnívám se, že porucha osobnosti může být vrozená, nebo získaná v rodině špatným přístupem. A tady si jí člověk těžko přizná, pokud prožil dětství a třeba i část dospělosti v prostředí, jemu prezentované, jako správné, ve skutečnosti, jak to nazvat, spíše patologickém. Pak teprve, když vznikne problém a člověk ho „neunese“, přijde na řadu třeba klinický psycholog a vznikne šance na nápravu a normální život.

Napsat komentář: Jirka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *