Pozitivní posun

Jde to dál, posouvá se to dál. Nechávám to všechno za sebou, cítím že to lepší mě teprve čeká. Mířila jsem sice špatně a plácala se v bahně na místě. Fuj, už toho bylo dost.

Dávám přednost všemu novému, co ještě nemělo šanci ani přijít a dávám přednost lidem, kteří ještě neměli tu šanci se projevit. Mají mou důvěru a mají mou naději, že tentokrát už to bude o úroveň výš. A že tentokrát, už to bude cokoliv jiného, než to bylo doposud.

Život a lidé jsou zajímavý, procházejí obdobími, kdy v člověku něco umře a něco nového vždy začne. Je to taková malá smrt, kterou si člověk sám v sobě prožije a to hlavně z duchovního hlediska a pak žije dál a to je jako, kdyby začal žít nový život. Všechno se to děje v nitru člověka, ale i tak to stojí za to, je to úžasné.

Všechno, co jsem se naučila mě žene dál a vím, že to pokračuje, všechno pokračuje dál. Člověk nestojí na místě pokud se nerozhodne stát na místě. Čas se vyvíjí, stále se něco děje a to všechno se děje vně i v nitru. Děkuji za tu příležitost. Těším se všemu dobrému.

Jen jsem myslela, že to takhle nějakou dobu bude, ale byla to jen epizoda, která mě vyzbrojila sílou do dalšího pokračování života. Myslela jsem, že tohle bylo dobyté území, avšak byla to jen zbrojírna, kde mě vyzbrojili, ten pravý cíl a území mě ještě čeká. To vše je přede mnou a musí si tam člověk dojít. A tak se každým dnem a každým ránem, kdy se proberu a otevřu oči budu vzdalovat této zkušenosti, která se bude v hloučku týdnů a měsíců vzdalovat a jednoho dne se nad tím pousměji a uvidím vyšší smysl toho, proč mi to do života přišlo.

Už se těším, přichází něco nového a přichází někdo nový. Cítím se skvěle, protože tohle jsem si celou dobu přála cítit a kdybych jen tak tehdy věděla, že stačilo jen prostě jít dál a nehnípat se v něčem, kde to nebylo. Kdybych to jen věděla, ušetřila bych si spousty času. Avšak lidé jsou zvláštní právě v tomhle. Stále něco víc očekávají, než jim to ten člověk a ta situace může dát.

Dlouho jsem čekala a slyšela jen samé uzemňovací věty o tom, že mám čekat až se něco stane, až něco bude možné. A já si tak říkala „a proč jako? Já chci žít tady a teď.“ Měla jsem pravdu, protože to definuje můj život a nežiji život někoho jiného a já prostě žiji tady a teď, nečekám, protože jsem čekala dlouhou dobu. Učili mě, že na hodně věcí si v životě musím počkat, neříkám že to není v něčem pravda, ale upřímně mě to teď zrovna v tuto chvíli nebaví a chci jít dál.

Jste jen spící Šípkové Růženky, čekající na probuzení, ale já nejsem Váš princ, který bude muset čekat spousty let a pak se proseká až k vám.

Jediné co jsem si přála bylo, aby mi to všechno opětoval. A nyní cítím, že mám větší šanci než jsem měla tehdy. Beru si vše, co jsem se naučila tu s sebou ve svém srdíčku, nezapomínám, ale nezůstávám na místě. Baví mě se posunovat dál, pokračovat a zanechávám možná spousty otázek, ale upřímně já jsem také měla hodně otázek, které mi nikdy nebyly zodpovězeny, tak si tak říkám „no a?“.

Prostě se mi chce si teď se rozhodnout se jinak a dělat si co chci a dosáhnout toho, co chci, protože mé přání jsou správná. To, co říká srdce je vždy správné a já si to splním.

Jdu si za tím, tak vítejte nové příležitosti a noví přátelé, jdu vám naproti.

V životě některé věci prostě nevyjdou a tak se musí na to jít jinak a jiným směrem, ale takový je život. Ale přání ta se plní. Vím, že to co si přeji je správné a definuje mě to, cítím, že si to zasloužím tak, jako si každý na tomto světě zaslouží to, co si přeje aby byl šťastný.

Našla jsem klid ve svém nitru a ten všeobecný rozruch kolem, říkám si „Sakra koho to furt zajímá?“, já jen prostě chci být šťastná a spokojená. Drama kolem se jen řinulo a hrne nadále, lidi se předhánějí v tom, kdo je tu větší chudinka a kdo jakou měl nepřízeň osudu a kdo jaký má větší problém a znevýhodnění a já si jen říkám „a koho to zajímá, rozhodli jste se jen brečet a být na místě.“ Jdu dál a kdo bude chtít tak půjde po mém boku, ale už nebudu se zdržovat a vracet k někomu, kdo nedrží tempo a někdo kdo zas je moc vepředu. Už dřív jsem milovala duchovní pokroky a posuny, vždy mi to hodně dalo, cítila jsem se důležitá a moudřejší. Nyní se k tomuto vracím a jsem ráda. Okolo mě jsou lidé, kteří dramatizují a předhánějí se v tom komu budu věnovat víc pozornosti a já si tak říkám „to je váš souboj, já následuji sebe a pozornost zaměřím tam, kam mě to táhne.“

Už teď vím, že tohle nové bude lepší, cítím to v celém svém těle a je to dobré znamení, protože ta stará dramata, už se tomu pousmívám a mluvím klidně. Ozvu se těm lidem za nějaký čas, abych se jen zeptala jak se mají a zda jsou stále na místě a čeká místo mě na ně někdo jiný, anebo se třeba vzmátoří a něco se sebou začnou robit? To se uvidí časem.

Důležité otázky ohledně života si rozhodnu podle sebe tak, jak cítím a věřím, že ti správní lidé do života mě podpoří. A ten správný člověk jako parťák mě bude brát takovou jaká jsem a nebude na mě nacházet jen přednostně chyby, nebo chyby v mém životě. A tohle si fakt přeji a jdu si za tím, najdu to.

Děkuji všemu a všem okolnostem, že pokračují pozitivním směrem. A já se nemohu nabažit toho pocitu, že na nikoho nemusím čekat a můžu si jít svým tempem, baví mě to a moje dušička plesá blahem. Děkuji za to. Jdu svým tempem, ani rychle a ani pomalu, vím, že je to takhle správné.

Nechala jsem být své staré známosti, ať si žijí svými šťastnými životy beze mě, vítám nové lidi se kterými je rozumná řeč a zajímám je.

Zdroj obrázků: JELÍNKOVÁ, Petra. Jiný přístup [online]. [cit. 25.10.2019]. Dostupný na WWW: https://www.jinypristup.cz/clanek/20160907-kdyz-hmota-je-same-co-duchovno

LIZ MATTHEWOVÁ. Tábor polokrevných [online]. [cit. 25.10.2019]. Dostupný na WWW: http://tabordvojikrve.blog.cz/1308/zbrojirna

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *