„Pozoruj, ale neúčastni se!“

Přesně toto heslo mi přišlo na mysl a jako rada, zrovna když jsem řešila jistou situaci, která se mi hnusila a přišla mi naprosto zvrhlá.

Někdy je prostě lepší jen tak žít, neúčastněně se dívat kolem sebe, pozorovat jak, se situace a životy jiných lidí proplétají a vytvářejí. A jak celkově život plyne tím svým přirozeným i akčním stylem a způsobem.

Leckdy je to nejlepší řešení na situace ve kterých se necítíte dobře. Zaujmout neúčastněný postoj, objektivně pozorovat situaci z povzdálí a příliš se s tím vším neztotožňovat, nezosobňovat. 

SONY DSC

Být tichým pozorovatelem, trochu se distancovat od situace a nechat se dít život a vše dál.

Nemusíme se hned vždy rozčilovat, když se děje něco, co se nám nelíbí a my se bojíme, že budeme v té situaci za hlupáka. Ne, nemusí to tak hned být. Stačí, když se od toho distancujeme a v klidu to necháme plynout dál, uvidíme pravdu v té nejkrásnější podobě :).

Protože, když se v životě do něčeho až příliš angažujeme můžeme mít pak pocit tendenci bojovat a soupeřit sami se sebou, nebo s někým jiným. Je to vysilující a leckdy je to o sebevědomí a hrdost. Tudíž si myslím, že občas nechat něco být je dobrý způsob jak si udržet hrdost, sebevědomí a neztratit tak sama sebe.

Zastavit se a nechat být, uvidíte zda se Vaše intuice vyplní, anebo zda se Vaše obavy, nebo vize vyplní. Vše to uvidíte z toho nejlepšího pohledu. Protože když byste v té situaci nadále vystupovali, tak byste mohli lehce ztratit přehled a ztratit objektivitu, tudíž byste pravděpodobně z toho vyšli jako poražení. Popravdě tak to cítím a není to poprvé, kdy se mi to skutečně stalo, tudíž varuji předem.

Aneb je to takové umění odejít z vrcholícího boje, kdy se jen zastavíte, necháte ostatní ať se pobijí a pak v klidu projdete. Možná je to vypočítavé, možná. Ale je to způsob řešení a způsob jak se zbytečně nenervovat pro to, co nestojí za to. Myslím tím situaci, kdy cítíte, že na to nemáte, nebo když cítíte silnou konkurenci-schopnost.  Ti dva se totiž opravdu pobijí, nějak to dopadne a Vy z toho v klidu vyjdete dobře. A když Vás oba zklamou, aspoň budete vědět na čem jste a budete rádi, že jste to odhalili včas a nyní to víte.

V podstatě jde o to umění sebeovládání a objektivitu, neztratit sám sebe v boji mezi ostatními a neztratit svou hrdost. Být vždy sám/sama sebou a nenechat se vyprovokovat do situací do kterých se Vám nechce. Nebo prostě když nechcete jednoduše něco prožít znovu a nechcete se cítit zle tak je to způsob, jak tomu předejít a neřešit to jako účastník, ale jen jako tichý pozorovatel, který se dívá na film.

Jaký na to máte názor Vy? Není někdy lepší se jen tak dívat na život, jako na film? Než jen za každou cenu se angažovat i když víte, že to nemá cenu? I když Vaše role v té situaci není hezká?

Zdroj obrázku: KUMSTÁT, Tomáš. tomaskumstat.com [online]. [cit. 6.8.2015]. Dostupný na WWW: http://www.tomaskumstat.com/vyhledavani/pozorovatel-429.html