Pravda ♥

Nač žít ve lži, nač sami sobě něco nalhávat? Nač ze lží onemocnět, nač lžím věřit?

Proč se chovat tak jak po nás druzí chtějí, ačkoliv víme, že to jak se chováme není upřímné a nejsme to my? Nač to divadlo?

V životě se leckdy ocitáme v situacích, kdy nás okolnosti nutí chovat se nějak – dle situace. Lidé či některé podmínky nás nutí nějak se chovat. Ale co když mi v tu chvíli se tak chovat nechceme, ba dokonce je nám to nepříjemné a proti srsti?

Co v tomto případě dělat? Překousnout to a chovat se tak jak se od nás očekává, jen proto, abychom neurazili, nenaštvali či neztratili někoho ve svém okolí? Zapřít tak sami sebe?!

Pro mě za mě nikdy nezapřít sama sebe, vždy být sama sobě věrná, vždy si stát za svým, i kdybych se za svou pravdu měla rvát.

I kdyby bylo několik lidí proti mě vždy zůstat věrná sama sobě a cítit se dobře, sice naštvat pár lidí, ale svůj pocit ze sebe mít dobrý.

Jelikož když budete takhle často překousávat vlastní pocity a dusit je v sobě, bude vás to oslabovat, časem se vám to projeví jako nemoc na fyzickém těle a vy budete deprimovanější, pasivnější a méně si tak budete užívat život. Budete se jednoduše cítit jako oběť situací.

A to přeci není život. Narodila jsem se jako tvůrce svého života a tak nechci umřít či přežívat jako oběť.

Nikdy, asi je to i mou rebelskou povahou, ale i tak, nikdo by neměl trpět něco, co nechce. Nikdo by se neměl chovat nějak, když je mu to nepříjemné.

Rebelství a pravdě zdar ♥