Předmětem lekce

Člověk si myslí, že jen on sám za sebe má tu smůlu, že pro cokoliv se poslední měsíce rozhodne a nadchne a dá si za cíl, tak se hrnou překážky za překážkou a ne a ne toho dosáhnout, jako kdyby vás to zkoušelo, co vydržíte.

Myslíte si, že je to vámi, že tohle všechno vás učí a trestá. Ano, mysleme si to dál, zpytování vlastního svědomí a svého života nikdy není na škodu. Člověk se může zamyslet nad sebou a svými činy.

Člověk si říká, co zas tak strašného provedl, že je tak trestaný životem, samá překážka, nic nevychází, nikde není včas, kam se má nahlásit se nedokáže nahlásit, najednou všude chyby, pozoruhodné překážky, které se jiným za celou dobu nestanou a nedějí se téměř vůbec.

A ano někdy má člověk sto chutí se tak naštvat a poslat všechno do háje, proč se nic nedaří, ale neudělá to, protože má stále před očima svůj cíl a za tím si jde. Protože si říká „nic dobrého v životě není zadarmo a snadno získatelné“. Fajn a tak se pro svůj cíl dře, budiž.

Avšak pak slyší jiný názor, někoho, kdo se má údajně v pohodě a má mít to vytoužené štěstí a pohodu a naslouchá, že on to štěstí necítí. Údajně to má být štěstí a splněné přání, ale není tomu tak, je to spíše naopak prokletí a mnohem horší situace než byla.

On řekne, že tohle není to co si představoval a cítí se hůř než předtím, dokonce, že si myslí, že jeho to všechno trestá a ne vás.

Že na vás vidí tu bolest, smutek a to všechno a ten pohled na vás bolí. A to prý považuje za lekci a prý se nemáte za něco vinit, nebo se cítit trestaní, jen vy jste ten předmět, nebo ten objekt na kterém se ta lekce projeví.

Člověk si tak někdy přeje, některé lidi potrestat, nebo zaškolit životem, aby jim spadl hřebínek a přehodnotili své chování, avšak vždy si to člověk přeje tím stylem, že jeho/jí někdo v budoucnu zaškolí, někdo jiný, že ta karma se vyřádí v budoucnu jiným stylem a že vy s tím nemáte nic společného. Jenže omyl, co když někdy je to právě tak, že vy jste ten kdo fakt bude školit toho člověka a bude předmětem té veškeré lekce a na vás se to vše projeví. A tím pádem ty lidi, nebo toho koho chcete poškolit životem tak ten člověk to uvidí a prožije si tu lekci, tak jak má.

Co když to je takhle? Co je vlastně z toho pravda? Všechno má svůj úhel pohledu a záleží na tom, kdo se dívá.

Budeme se dívat z pohledu mého, tedy náš člověk. A ten náš člověk se cítí frustrovaný, unavený, vyčerpaný, smutný z toho, že ačkoliv se snaží, maká a dělá vše možné co může tak stejně dostává až absurdní překážky do života a neustále se s tím pere a potýká. Cítí se jako smolař, přitom není, má silnou vůli, jen asi nedokáže rozlišit, jestli je to vážně to dobré oč usiluje a jestli je to pro něj dobré. Třeba je to jen dokonalý cíl v dáli, který mu není souzen, nebo není pro něj dobrý, nebo prostě je to nedosažitelné.

Pak si vše vyložíme jako karmu, která zkouší úsilí našeho člověka, sílu a odhodlání a je to vlastně taková hra s lidskou vůlí a životem. Jako kdyby se karma bavila nad tím.

Z druhého úhlu pohledu to znamená z jeho úhlu pohledu vidíme sice vlastní klid, pohodu a to oč jsme žádali celou dobu a co jsme si vysnili, avšak je to něco jako pyrrhovo vítětství. Něco, co vlastně člověka štve, proč toho dosáhnul, nemá z toho vítězství žádnou radost. Namísto toho vidí někoho, koho má rád, jak je unavený, smutný, depresivní a drží to všechno silou vůle. Připadá si, jako kdyby se za něj obětoval a to je bolest, kterou vidí před očima a bolí snad ještě víc.

Máte všechno co jste chtěli, ale nemáte z toho radost, nevíte jak s tím naložit a máte pocit, že tu otěž někdo přebral za vás, jen aby vás chránil a zachránil. A tudíž cítíte, že vlastně vy trpíte a vás ta karma trestá, protože jste sice dosáhli svého, ale nejste šťastní.

Co člověk to jiný úhel pohledu a každý má tu svou pravdu odžitou.

Zdroj obrázku: ARELAX. Youtube.com [online]. [cit. 13.5.2021]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=bocye9M5q_Y