Příliš pasivity škodí

Je fajn se bavit, je fajn se vídat, avšak když se dovíte, že si on/ona přeje, abyste do budoucna takhle všechno iniciovali a vymýšleli jen Vy. Jako dobře nu, nějakou chvíli Vás to baví, jenže ne na pořád. Pak si připadáte, že to táhnete jenom Vy a druhá strana se veze.

Ani nevíte proč to tak chce a proč taky něco nevymyslí sám/sama od sebe, nebo proč něco nenavrhne, však taky má nějaké nápady, mozek a hlavu.

Dokud máte hodně rádi a jste okouzleni tak vás baví být aktivní a stále si říkáte, že byste se měli snažit a tak dále. Ale ono prostě jednoho dne vás to přestane bavit, třeba taky zrovna nemáte čas, máte toho hodně, máte starosti, nebo nějaká trápení na které myslíte a nemáte zrovna chuť nebo čas zas něco vymýšlet a hned iniciovat a právě proto v těchto chvílích by mohl máknout ten druhý člověk, že ano? Přátelství, nebo vztah tvoří obvykle dva lidé a každý má svých 50 procent. Oba dva jsou někdy unavení, vyčerpaní, zatížení, přepracovaní, mají starosti, nebo bolístky, to se stává, jsou tu však jeden pro druhého, aby si pomáhali.

A prostě se stane, že na to pokaždé nemáte myšlenky něco vymýšlet, kor když řešíte důležité věci, to však neznamená, že o kamaráda, nebo partnera nemáte zájem, jen by prostě mohl v těchto chvílích taky něco vymyslet a být aktivní, pomohlo by to a prospělo.

Ono když máte táhnout svůj život, práci, domácnost, administrativní věci, své zdraví, do toho přátelství s pár lidmi a vztah, tak pak je toho někdy moc a ne vždy je člověk prostě připraven a má dostatek sil ještě na to být aktivní a iniciativní v přátelství, nebo vztahu.

Proto je dobré, aby ten druhý taky leckdy vypomohl a vymyslel aktivitu a plány co dělat.

Možná jsem já osobně drsná, ale už jsem tu v jednom článku zmiňovala, že nemám ráda, když se s někým bavíte, kamarádíte, nebo seznamujete a ten člověk vám poví „nechám to na tobě“, ok řekne to jednou ještě ok, ale neslyším to ráda. Řekne to takhle 2x a vícekrát už mi bliká v hlavě kontrolka, že mi to vadí, protože cítím lenost a neochotu namáhat něčí mozek. A ne vážně mi neuklidní fakt, že tomu člověku, tak strašně záleží na tom, aby bylo po mém, to fakt ne. Prostě ten člověk je jenom línej, něco vymyslet v tom tkví celé tajemství.

Případně tu ještě máme kategorii lidí, kteří mají uvažování typu – když nic neudělám, nic nepokazím. A přesně tímhle mottem toho pokazí nejvíc, protože jsou pasivní až moc a kde berou tu jistotu, že je ten člověk i tak bude chtít? Nebo že s nimi bude pořád chtít něco podnikat? Nevím, nebo je jim to jedno? Možná i to, kdo ví.

Avšak prostě ne já osobně to nemám ráda, když se takhle někdo veze a radši nedělá nic, než aby zkusil něco vymyslet, co dělat, o čem psát, bavit se, plány co dělat. Není to tom navrhnout dokonalý plán a dokonalé téma, ale je to o tom hlavně něco udělat. A i když se člověk pomýlí a nezvolí dobře, nic se neděje, aspoň to zkusil, aspoň něco udělal a to je důležité, pořád lepší než neudělat nic.

Prostě pro mě za mě přílišná pasivita ve vztazích či přátelství škodí. Jako možná si někdo myslí, jak je super nic neudělat a stále si myslet, jak něco bude fungovat. No upřímně nebude to dlouhodobě fungovat, jen do té doby, dokud to toho vašeho tahouna bude bavit, pak budete mít nic.

Je to pak škoda, protože se bavíte s fajn člověkem se kterým si rozumíte a je to príma konverzace vždycky. A přitom ten člověk nikdy vás sám nevyhledá, nikdy sám od sebe nenapíše, je to takový no, udělejte si názor sami.

Osobně si prostě myslím, že v přátelství a vztahu by měli pracovat a snažit se oba. Copak to zabere tolik času, nebo co? Naopak zabere to pár minut když to přeženu, někdy ok desítek minut, ale aspoň to ukazuje, že o to přátelství stojíte a že na toho člověka myslíte a že máte zájem aby to pokračovalo. A ne stát jako spací panák a čekat, až si ho někdo vyzvedne.

Nevím no, nikoho nepomlouvám a nikomu to neberu. Jen prostě, když pak fakt potřebujete pomoc, nebo potřebujete zastání, nebo ulehčení od toho by přátelé a partneři měli být, tak pak se nedočkáte ničeho a je to jen na vás. A když vy se neozvete tak vlastně přátelství končí a to je pak smutné. Si pak uvědomíte, že jste vedli jednostranné přátelství.

Jasný, hodně lidí má komplexy a možná fakt v tom vězí nějaký komplex u druhé strany, ale přeci jen když k někomu má člověk blízko tak se může svěřit, povědět si o tom a vzájemně se chápat, respektovat. Je to lidské, ono odhalení vnitřních problémů pomůže celému přátelství a vztahu. Čím víc je toho tajného, tím víc je nedorozumění zbytečných. Čím víc si to lidi řeknou, otevřou se, tím spíše se můžou chápat a vyjít si vstříc, pokud tedy chtějí.