Připomenu ti to, až budeš nadávat

Prostě lidem se nedá zavděčit natrvalo. Vždy jsou spokojení jen na chvilku, možná tak na týden, či dva a pak začnou vyvádět, že nemají zas něco jiného. Tak to prostě je.

Je to hezky vidět v životě.

Lidi dostanou, to po čem brečí hodně dlouho a když to dostanou, tak dělají chytré, jak si to zaslouží a jak to konečně dostali, no ještě uběhne chvilka a už se bouří, že chtějí něco jiného, že takhle je to na lejno.

A takhle to chodí stále a stále dokola.

Říkáš mi, jak to nenávidíš a jak se kvůli tomu hádáme. Neustále naschvály, nechuť, otrávenost, věčně negativní nálada, věčně něco špatně, chybí ti údajně chvilka klidu.

Nyní máš hodně klidu a nemusíš být tam, kde to nenávidíš. A už remcáš zas, že je moc času, není co dělat, není kam jít, není nálada na nic, co bude dál, že údajně všechno jde do háje. A hádáš se zas kvůli tomuhle? Tak jako co chceš?

Nadělat na hlavu a nechat tě být, s takovým přístupem si to zasloužíš fakt že ano.

Život není jako herní automat, kde si pokaždé může vytočit něco jiného, protože tam se míhá těch věcí, ale život když se nějak rozhodne tak, tak chvíli je. Proto by měl být člověk opatrný na to, co si přeje, protože přání mají tendence se plnit a i lidem, kteří jsou věčně negativní i těm. Plní se všem přání.

A když se to splní tak logicky negativní člověk ani nemá radost, protože zas vidí negativa dál. Proto negativní lidé nadávají na to, že se jim přání neplní. Plní se jim, ale oni přes svou negativitu to nevidí a to je to jádro problému.

Žít se negativním člověkem, nebo být obklopen negativními lidmi je podobné a někdy náročné. Je třeba si tomu vybudovat imunitu, ale dá se to dobře.

Negace se šíří velmi rychle a ono poslouchat něčí monolog o hodině či dvou hodinách o tom, jak je všechno na lejno a jak by to udělal líp. Tak se neposlouchá moc dobře, dokáže vám to tak zkazit náladu, rozesmutnit, anebo naštvat už jen tím, že ten člověk tohle říká. Takže na to bacha, ale těžko se tomu brání člověk, když je ten člověk ve vašem blízkém okolí.

Jak na takové lidi?

Ani moc fígl nemám, spíš je jen nechávám vypovídat, poradím co bych udělala já v takové situaci, nebo jak bych se na to podívala já svým úhlem pohledu, shrnu to do pár vět a je to. A když ten člověk dál mluví a rozebírá proč to tak nejde udělat, tak pak už jen nechávám vypovídat a myslím už na něco jiného. Ne, že bych tomu člověku nechtěla věnovat pozornost to ne, respektuji ho a to jak to vidí, ale nechci si tím kazit náladu a přejímat jeho/její názor jen proto, že on/ona to tak vidí, když já svůj názor mám třeba jiný, ale nevysvětlím to tomu člověku.

Prostě jen nechci přejímat ten negativní úhel pohledu a zachovat si ten svůj, ale zároveň nechci se hned s tím člověkem hádat, nebo se nějak přestat bavit. Člověk se nemůže shodnout s lidmi ve všem, to je v pořádku. Ale zároveň nemusím hned měnit svoje stanovisko a názor.

U pár typů jsem ale řekla i to, že si fakt počkám ráda na to, až to bude tak jak si ten člověk přeje a až bude vše v pořádku a připomenu mu to, jak na to nadával dřív a jak to nenáviděl. Hned to vpálím a připomenu, jak ho to štvalo a teď po tom škemrá. Tam jsem si to dovolila, protože tam je to zapotřebí.

Ani nevím zda to bude mít účinek, asi ani ne. Protože tohle je typ člověka, který tak rychle mění názory jako se mění počasí, takže bůh ví. Člověk bez pevného názoru, který se přikloní k tomu, co se mu zrovna hodí a obvykle v té negativní verzi. Ale co už, každý jsme nějaký. Tu připomínku spíš jen tak pronesu a ve vtipném duchu, ani ne tak v tom poučném. Protože tak nějak po zkušenostech vidím a zažívám, že učit toho člověka moc nemá cenu.

Zdroj obrázku: CHÁBA, Karel. Partnerské-vztahy.eu [online]. [cit. 10.4.2020]. Dostupný na WWW: https://www.partnerske-vztahy.eu/co-delat-kdyz-chlap-nevi-co-chce/