Pro rodinu a blízké udělám cokoliv bez stěžování

Situace v životě ve které jsem naštěstí byla jen jako pozorovatel mě dovedla k tomuto zamyšlení nad tímto tématem a jelikož mě to trochu nazdvihlo z gymnastického míče, musím se o svůj názor a náhled na věc podělit.

Věc se má tak, že nikdy by mě z vlastní vůle nenapadlo o něčem takovém se vůbec zmiňovat a ani jsem nevěděla, že to je tak moc důležité toto, jelikož já osobně tu věc robím, jako automatickou, však byla jsem vyvedena z omylu v tom, že pro někoho prostě není samozřejmě pro svou rodinu udělat vše a bez stěžování. Hold se hrotí všechno a hold někteří lidé prostě ten cit pro svou rodinu a blízké nemají, či jak si to vysvětlit?

Jde o to, že jsem toho názoru, že cokoliv moje rodina potřebuje, rodina myslím opravdu rodina a to považuji toho, kdo se jako rodina chová, jsou tam vybudované vztahy, víme o sobě, oboustranný zájem a je tam vybudovaný rodinný vztah mezi sebou, prostě takový člověk, který je mi blízký, zajímá se o mě a já o něj/ní a držím při sobě ať se děje, co se děje. To je pro mě opravdový člen rodiny. Tak pro takového člena rodiny, jako jsem zde vypsala tak pro takového člověka jsem ochotna udělat cokoliv, jelikož cítím takový dobrý pocit z toho, že je to moje dobrá povinnost, věrnost a oddanost tomu člověku mu pomoci. Samozřejmě pokud mě ten člověk nezneužívá, zneužívání pomoci a ochoty je věc druhá.

Mluvím o tom, když ten vztah v rodině funguje hezky a když nastane situace, kdy ten člen rodiny, či pro mě blízký přítel potřebuje pomoci tak vůbec nehledím doleva a doprava, prostě pomůžu, jak je to je v mých lidských možnostech. Necítím se využitě a necítím se ani naštvaně, to se mi snad ani nestalo. Prostě je to pro mě automatická a pozitivní věc, kterou rádá udělám z vlastní vůle a dobrovolnosti pro dobro toho druhého.

Viz například, když můj bratr potřebuje pomoci s počítačem, jelikož tam má problém, nehledím na to kdy to je prostě jdu pomoci a snažím se problém vyřešit, jak jen můžu a snažím se i co nejrychleji. Nikdy by mě nenapadlo mu něco vyčítat, že mě s tím otravuje, tak to vůbec neberu a beru to jako normální rodinnou věc, že pomohu. Nikdy jsem se ani nezlobila a nezlobím, beru to jako samozřejmou věc, jelikož vím, že on si té pomoci váží.

Například moje nejlepší kamarádka potřebuje si v noci nutně promluvit, jelikož má problém, taktéž nehledím v tu chvíli na nic jiného jen, abych byla na příjmu a probrala to s ní a nestěžuji si, že jsme to řešili třeba 2 – 3 hodiny, vůbec to neberu zle, naopak jsem ráda, že mohu pomoci a beru to jako takovou správnou věc, kterou dělám z dobrovolné vůle a nic za to nechci.

Když vím, že v rodině někdo něco potřebuje sice pro sebe, ale nemá si to jak zařídit on/ona sám/sama za sebe a já zrovna jsem při ruce, nevidím problém v tom pomoci, udělám to jako samozřejmou věc a ještě se nabídnu, jelikož vím, že si mě a mé pomoci váží a že se normálně jako lidé domluvíme. A rozhodně si nebudu stěžovat, že kvůli tomu, že takhle něco udělám pro rodinu, že ztrácím čas, nebo že nemám čas sama na sebe. Jako ano, někdy je člověk vytížen, avšak to neznamená, že v tu chvíli odsune rodinu stranou, to tak není. Na své věci a aktivity si vždy najdu čas a udělám je prostě, jak budu moc, neodvrhnu je, avšak ani nezanedbám rodinu a své blízké.

Věřím, že mí blízcí a rodina tohle o mě ví a já vím o nich, že toho nezneužívají. Vše to co pro ně udělám či dělám je z vlastního rozhodnutí a pro dobro jejich, nic za to nechci a necítím se využitě.

Proto pak nechápu ten fakt, jak se někdo může ofrňovat nad tím, že když je potřeba a rodina ho/ji potřebuje aby pomohl tak se záměrně vymlouvá a ještě se cítí uražen/a za to, že je třeba pomoci. Nechápu to, v rodině, kde rodinné vztahy normálně a krásně fungují, je tam láska, přátelství a vzájemná úcta to nechápu proč je problém vyhovět a udělat to pro tu rodinu.

Chápu tam, kde ty vztahy nefungují, či jeden člen rodiny zneužívá pomoci druhého tam to chápu a neodsuzuji, to je něco jiného, jelikož tam se jedná sobecky se záměrem zisku, ne z dobré vůle.

Však, když vztahy fungují tak, jak mají a rodina je v pohodě tak nevidím problém do toho také nepomoci tím, že pro tu rodinu něco neudělám. Nevím a nechápu to, jak někdo se cítí ještě dotčen, že by pro rodinu měl něco udělat.

Tak hernajs, je to přeci rodina, opravdu rodina a ne žádné jen biologické vazby bez citů, ta fungující rodina tak proč do toho taky nepřispět tím dobrým a oplatit jim tak jejich starost, lásku a péči.

Život přeci není jen o tom žít sám pro sebe. Jako takhle, ano člověk by měl dávat sám sebe na první místo, to souhlasím, zdravé sebevědomí to ano, je potřeba, však pro blízké lidi, kteří nezneužívají a potřebují pomoci si myslím, že je hezké, dobrosrdečné a empatické pomoci, či být k dispozici, když je nouze.

Nekážu nikomu, aby najednou byl jako Matka Tereza a každému pomáhal, to opravdu nikdo nemusí spasit každého, spíše nechápu jak to pro některé lidi může být takový problém.

Přišla jsem jen na to, že takto se ofrňují lidé, kteří mají rádi vlastní pohodlí a neradi to své pohodlí a svůj styl života mění, či neradi se přizpůsobují ostatním a dle mého názoru to je tak trochu sobectví.

Jaký na to máte názor Vy? Jste ochotni pro svou fungující rodinu udělat vše bez stížností a výčitek, či si pečlivě vybíráte kdy se Vám co hodí?

 

Zdroj obrázku: DLOUHÁ, Petra. penize.cz [online]. [cit. 20.2.2017]. Dostupný na WWW: http://www.penize.cz/rodicovstvi/252686-vyzivovaci-povinnost-padouch-nebo-hrdina-my-jsme-jedna-rodina!-musime-si-pomahat

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.